Tehdy se rozezpívali ptáci a zvířili ticho pod oblohou, po obou stranách cesty rozkvetly záplavy květů, kraje oblaků se zabarvily; ale my jsme to neviděli. Kráčeli jsme rychle kupředu, zabráni do svých myšlenek.
Nezpívali jsme si v pocitu štěstí, nehráli jsme si; neohlíželi jsem se roztržitě napravo ani nalevo, nezašli jsme do vsi na trh; nikdo z nás se neusmál, nepromluvil, neotálel. Čím víc plynul čas, tím rychleji jsme kráčeli.
Nakonec, když už slunce stálo uprostřed oblohy, v lese vrkali holubi, uschlé listy vířily v horkém větru a pasáček usnul hlubokým spánkem pod banijánem, klesl jsem u vody na temně zelenou povadlou trávu.
Všichni kolem mne se podívali a zasmáli se; a potom šli se vztyčenými hlavami dál a nikdo z nich se ani neohlédl, až zmizeli v dalekém stínu na konci aleje. Jistě přešli mnoho polí, mnoho vzdálených krajů.
Sláva vám, vy poutníci útrap, sláva vám všem! Stud mě pobízel, abych se zvedl, ale nenašel v mé duši odezvu. Zůstal jsem ponořen v radostném, bezedném ponoření - v písních ptáků, hudbě flétny a šumění listí.
S blaženou lenivostí jsem splynul s náručí země. Stíny bambusu mi vesele tančily na víčkách a na tváři, mangová poupata mě znepokojovala svou vůní, se zavřenýma očima jsem naslouchal bzukotu včel.
Onen zelený, sluncem zalitý poklid se mi rozlil v duši. Zapomněl jsem, proč jsem se vydal na cestu, a oddal jsem se stínu, vůni a písním; ani nevím, kdy jsem znaveně usnul.
Když jsem konečně procitl z hlubokého spánku, spatřil jsem tě, jak stojíš u mé hlavy a stíníš mi mé sny svým úsměvem. A já myslel, že má cesta je ještě bůhvíjak daleká!
Všichni jsme se domnívali, že musíme za každou cenu bdít; že nedokážeme-li se dostat před večerem přes řeku, bude vše ztraceno. A když jsem se zastavil, ty jsi přišel.
Proto se nade mnou raduješ, proto jsi ke mně sestoupil - neboť beze mne, Pane tří světů, byla by tvá láska zbytečná. Kvůli mně jsi uspořádal tuto slavnost, v mém srdci si hraje tvá radost, v mém životě se v rozmanitých podobách vzdouvá tvá vůle.
Proto se, Králi králů, vracíš znovu a znovu v různých úchvatných převlecích - proto Pane, věčně bdíš. Proto sestoupila tvá láska k oddanému srdci a zjevila se plně ve splynutí dvou bytostí.
Světlo, mé světlo, jež vyplňuješ svět, jež líbáš oči, jež dáváš srdci štěstí!
Ach, světlo tančí uprostřed mého života; světlo se probírá strunami mé lásky; nebe se otvírá, vítr blázní, smích letí nad zemí.
Motýli roztahují křídla k letu nad mořem světla. Lilie a jasmíny se vzdouvají na hřebenech vln světla.
Světlo se zlatě tříští na každém oblaku a rozhazuje plnými dlaněmi drahokamy.
Veselí se šíří od listu k listu - bezmezná radost.
Opis - L. Z.
2024 ©