Výňatky z článku v časopise Goetheanum kolem roku 1990. Přeložila Dana Bubníková. (Takto nezištně přeložila a přepsala na psacím stroji pro několik nejbližších řadu článků z angličtiny a němčiny, zejména z časopisu Goetheanum.)
Gertrud Baumgart: O závažnosti leninismu.
Stále více se při zabývání německým národním duchem vynořuje otázka: Který duch způsobil zvěrstva národního socialismu? Lze jej pokládat za protiobraz tohoto zprostředkujícího národního ducha - nebo za znetvořený obraz?
Když pohlédneme na národy, které čtyřicet let - nebo dokonce sedmdesát - musely žít za "zdí", naskýtá se druhá otázka: Který duch stál za působením leninismu? Musí to být duch, který působí přes národy, jehož bytost se rozprostírá nejen jedním národem a jeho zemí, nýbrž který zachvacuje různé národy v různých oblastech země.
Když Karel Marx říká: "Když idea ovládne masy, stává se materiální mocí", vyjadřuje - jako ateista - co se děje, když "idea" naplní srdce a hlavy milionů lidí. Vzniká tím též něco skupinově-duševního, skupinová ideovost strašlivé působnosti. Já jednotlivého člověka je vyhnáno, zmlkne, ztratí svoji mravní pořádající a zodpovíající sílu. Každé individuum se pak stává součástí "masy", více či méně povolnou, poslušnu, ovladatelnou.
Tak například byli pedagogové z bývalé NDR pověřeni vychovávat děti k nenávisti, k nenávisti proti "všemu imperialismu" (západnímu), až ke slibu "branné pohotovosti", naproti tomu k lásce ke všem "bratrským národům v čele se SSSR". S výchovou k nenávsti se mělo začít v posledních ročnících mateřské školy. (Jak se proti tomu brání dětské duše, ukazuje tento zážitek: Čtyřleté dítě na otázku, kdo zničil Drážďany, odpovědělo místo "anglo-američtí bomboví teroristé": "Zlý vlk.")
Lidé, jejichž bdělejší vnímání pociťovalo pozadí toho, co nutilo jejich vnitřní i zevní život deformovat do určitých směrů, procházeli mnoha otřesy, duševní nouzí a spory svědomí. Snad v tomto bolestném zápolení spočívá počátek pokojného vzchopení se k odchodu, protože to často bylo nevědomým setkáním s Kristovou silou.
V přednášce z 13. června 1920 zodpověděl Rudolf Steiner otázku po duchu leninismu, který stojí za mnohonásobným utrpením a umlčením člověka: "A zasvěcovací věda zvláštního druhu je také leninismus. Je to ahrimanské zasvěcení, které má ve svém klínu moc dostat pryč ze země lidskou civizilazci, dostat ze země pryč všechno to, co se vytvořilo jako lidská civilizace." Steiner označuje tento zasvěcovací směr jako "ležící pod úrovní lidského vývoje, jako zasvěcení ohromně silné vůle, téměř bezmezně silné zasvěcení vůle." Ve sféře této iniciace se odehrává boj o vědomou duši, která má být v leninismu zcela upoutána, omezena na tělo a jeho potřeby. K uspokojení těchto potřeb slouží síly dolní přirozenosti, jimž slouží myšlení a chtění při vypnutí lidského středu. To znamená ahrimanizaci lidské duše. Ta propadá hmotě, ateismu, který R. Steiner označuje jako "nemoc".
Uvedené lze srovnat s obrazy, které byly často popisovány na sklonku komunismu: Především v činnosti státní bezpečnosti ve východních státech a ve vzdělávání funkcionářů. Například v Rumunsku byly již děti vedeny k bezcitnosti a brutalitě. Byly zde ničeny vesnice a obyvatelé naháněni do jednotných betonových staveb bez oken, hygienických zařízení, vody, tepla. Děti byly na sklonku socialismu v Rumunsku odebírány a shromažďovány k "výchově" do nelidských poměrů v lágrech. (Odebírání dětí rodičům doporučuje už Marx.)
Musíme vidět ty desetimiliony lidí, kteří utrpěli nevědomě těmito zasvěceními leninské ideologie duševní deformace. Netuší sami, co se jim stalo, a cesta k jejich duševnímu osvobození je těžká.
Je nutné vzít v úvahu, že skoro všechny socialistické státy byly vystaveny tomuto zasvěcení. Tento duch - ahrimanská bytost v nejvyšším stupni, je protivníkem Krista, pomocníkem slunečního démona Soradta. Je nanejvýše užitečné samostatně uvažovat, v jakém rouchu nyní vystupuje a kteří lidé jsou jeho služebníky.
R. Steiner říká 25. října 1918: "Nyní, kdy se má brzy opět objevit Kristus v éterické úrovni, nyní bude mít zlo podobný význam, jako zrození a smrt pro čtvrté poatlantské období (kultura latinsko-řecká). V něm vyvinul Kristus Ježíš svůj podnět pro lidstvo ze smrti (ukřižování). A lze říci: To, co povstalo ze smrti, to vteklo do lidstva. - Tak ze všeho zla je zvláštním paradoxním způsobem vedeno lidstvo pátého poatlantského období (rozvoj kultury anglo-sasko-germánské) k obnovení mysteria Golgoty, k možnosti jeho plného porozumění. Prožitím zla se uskuteční to, že Kristus se může opět zjevit (na éterické úrovni země), tak jako se zjevil skrze smrt ve čtvrtém poatlantském období.
Prožití zla je bolestné, roztříšťující. Avšak přesto patří co nejhlouběji ke křesťansko-rosikruciánskému zasvěcení. Kde to je prožitelné nejen ve vlastní duši, nýbrž kde to zachvátilo duši člověčenství, stává se toto prožití výzvou, výzvou všem. Lidé ve východní Evropě slyšeli tuto výzvu a hledají to, co se zdálo býti ztracené: náboženství. A že protirežimní demonstrace v bývalé NDR začínaly modlitbami, bylo činem, který nesmí býti zapomenut. A my můžeme rozumět tomu, co R. Steiner řekl již 23. listopadu 1905: "Tajemství pokroku budoucího lidstva je působení z pospolitosti." Budoucnosti přináleží opět vytvořiti společenství, a to z duchovna, z nejvyšších Ideálů duše. "Lidé, kteří spolupůsobí v bratrství, jsou kouzelníky, protože je vyšší bytosti vtahují do svých regionů."
Pozn.:
Dr. Rudolf Steiner definoval anthroposofii, kterou nazýval duchovní nebo spirituální vědou, jako "cestu poznání, která vede duchovní obsah člověka k duchovnu všehomíra". Zatímco materiální přírodní vědy se zabývají věcmi smysly vnímatelnými, měla by anthroposofie "pojednávat ve stejném duchu o tom, co nelze vnímat smysly".
Cílem Steinerova učení byla obroda člověka, rozvoj jeho duchovních sil prostřednictvím nadsmyslového poznání světa.
2024 ©