Jiří Přibáň: Prezidentovo politické jednání dlouhodobě diktuje osobní pomstychtivost
Příklad jednání, které diktuje osobní pomstychtivost a nenávist. Těmito slovy hodnotí právník a sociolog Jiří Přibáň jednání prezidenta Miloše Zemana v kauze Jiřího Bradyho a letošních udílení státních vyznamenání. Pokud se nenajde osobnost, která bude schopná v prezidentských volbách kandidovat proti Zemanovi, je to tragické, řekl v rozhovoru pro sobotní vydání deníku Právo.
Léta už vyučujete na Waleské univerzitě. Jak z toho odstupu hodnotíte dění u nás, zvláště události kolem Jiřího Bradyho předcházející státnímu svátku 28. října?
Říkal jsem si, že to je jeden z mnoha příkladů toho, že prezidentovo politické jednání dlouhodobě diktuje osobní pomstychtivost a čirá nenávist. Ať se podíváte na jeho snahu rozložit ČSSD či odmítání jmenovat osoby k němu kritické do profesorských nebo diplomatických funkcí, marně bychom hledali nějaký konzistentní postoj nebo hlubší politický záměr či strategii. V případě vyznamenání pro Jiřího Bradyho je tomu zrovna tak.
Kdyby si ale voliči mysleli, že hnací silou prezidenta Zemana je vyřizování účtů, nemohl by se těšit nadpoloviční důvěře. Je fér takto redukovat jeho prezidentství?
Zaprvé je třeba rozlišovat mezi obecnou důvěrou v prezidentský úřad a osobní popularitou Miloše Zemana, což průzkumy veřejného mínění nedělají. Zadruhé zdůrazňuji, že se bavíme o politickém stylu, a ne o jeho prezidentství jako takovém. A ten styl není stylem demokratickým, ale naopak vůdcovsky vulgárním stylem vzteku, založeným na excesu, vybičování negativních emocí a vyhrocování osobních konfliktů. Také proto velmi obratně využívá postavičky obecního blba, který ho všude doprovází a jehož nejapnosti jsou takovou urážkou zdravého rozumu, že vedle něho i prezidentovo chování vypadá jako stále ještě přijatelné.
Může být kauza kolem Bradyho předělem veřejného mínění vůči prezidentovi? Zatím se nenašel silný protikandidát.
Veřejné mínění se mění postupně a nemyslím si, že bychom se díky této kauze dozvěděli o prezidentovi cokoli nového. Pokud jde o prezidentské kandidáty, do voleb je ještě daleko a považoval bych za tragické, pokud by se v této zemi nedokázala najít osobnost schopná kandidovat proti Zemanovi.
Můžeme si ale být jistí, že pravda je na Hermanově straně? Co když se Zemanovi oponenti jen nechávají strhnout vlastní nevraživostí?
Vy k posouzení celé situace potřebujete nějaký tribunál, který by nejprve rozhodl, kdo má pravdu a kdo lhal? Tady přece vůbec nejde o osobní spor ministra Hermana s prezidentem Zemanem, ale o to, jak se tento stát chová k lidem, kterých bychom si všichni měli vážit. Nebo snad chcete říct, že pan Brady si telefonáty vymyslel, aby ve spiknutí se svým synovcem očernil majestát prezidenta?
Když se ukázalo, že Jiří Brady nedostane vyznamenání z Hradu, začali ho oceňovat politici i akademici. Nešlo spíš o vyřizování účtů dvou názorových proudů v české politice, které mezi sebou vedou boj od zvolení Zemana?
Jako kdybychom byli posedlí snahou všechny politické konflikty hned převádět do osobní roviny nepřátelství a vyřizování si účtů. Myslím, že toto je právě nejhroznější důsledek Zemanova stylu vládnutí. Vnucuje nám totiž pohled, podle něhož za vším musí být osobní sympatie nebo antipatie a ve kterém se převádí vše na kategorii nepřátelství.
V případě Jiřího Bradyho česká společnost jen ukázala, že stále ještě má smysl pro elementární obecnou slušnost a nechce přivírat oči nad takovým projevem hulvátství. Potěšilo mě, že na tento trapný projev malosti reagovaly různé instituce od předsedy vlády a Poslanecké sněmovny přes univerzity až po radnice rozhodnutím vyznamenat tohoto úctyhodného muže.
Co říkáte na bojkot svátku 28. října a organizaci alternativních happeningů?
Happeningy jednoznačně ano, bojkot ne. Ten svátek totiž patří nám všem a bojkotem jako kdybychom jen potvrzovali, že si ho prezident zprivatizoval. Spíš by mi přišla vhodná jiná forma symbolického protestu, například stužka na klopě, která by i oceňovaným umožnila vyjádřit podporu s tím, kdo mezi nimi chybí.
Spouštěčem kauzy kolem Bradyho měla být schůzka ministra Hermana s dalajlamou. Bylo vhodné, že se s duchovním sešel na ministerstvu?
A bylo vhodné, když se s dalajlamou setkal Václav Havel, Barack Obama nebo Andrej Kiska? To se chceme neustále ptát větších a silnějších, co smíme a nesmíme činit, abychom je neurazili, případně abychom na tom nějak netratili? Co je to za velmoc, která považuje za ohrožení vlastní celistvosti setkání dalajlamy s ministrem kultury jedné malé země v srdci Evropy?
Co přijmout fakt, že dalajlama je pro Peking kontroverzní, a tomu přizpůsobit zahraniční politiku? Jsme to hlavně my, kdo chce s Čínou obchodovat.
Především je třeba říct, že význam zahraničního obchodu s Čínou je pro naše hospodářství zcela zanedbatelný, protože náš vývoz do Číny činí jen lehce nad jedno procento celkového objemu vývozu ČR. V celém skandálu jde tedy především o soukromé obchodní zájmy lidí blízkých prezidentovi. Jde však o to, zda zahraniční politika a státní diplomacie mají být diktovány mírou čínských investic, nebo ne. Myslím, že naše země je díky historickým zkušenostem velmi citlivá na jakýkoli diktát, ať se jedná o tanky, nebo banky, a proto budeme vždy protestovat, když nám někdo stanoví, co smíme dělat v zahraniční politice a jak se máme chovat na mezinárodním poli.
Čínu o její územní celistvosti ujistili společným prohlášením prezident, premiér a předsedové Senátu a Sněmovny. Někteří politici jim ale vyčítali servilitu. Proč, když zopakovali tezi české zahraniční politiky vůči Číně?
Protože se jednalo o neadekvátní reakci, kdy si kvůli jednomu setkání ministra kultury cizí velmoc postaví do pozoru nejvyšší ústavní činitele a vynutí si od nich společné prohlášení, ve kterém, jak jste správně postřehl, není žádná nová skutečnost.
Celý rozhovor naleznete v sobotním deníku Právo.
Jan Rovenský, Právo
2024 ©