Dezinformace na internetu a působení cizích mocností na našem území se stalo za poslední roky tak velkým problémem, že se ministerstvo vnitra rozhodlo postavit tým, který bude proti nepravdivým informacím bojovat. Eva Romancovová, která tým sestavuje, v rozhovoru s Aktuálně.cz říká, že nejvíce mylných informací v Česku šíří Rusko a Čína. "Rusko má své vnitřní problémy, potřebuje svou veřejnost utvrzovat v tom, že tamní způsob vládnutí je ten jediný správný. Což do svého prostředí řeší propagandou. A ven se naopak snaží, aby byl západ méně soudržný, tím pádem se dezinformačními kampaněmi snaží rozbít to, co v současnosti Západ představuje," vysvětluje Romancovová.
Aktuálně.cz: Proč tento tým vlastně vzniká?
Eva Romancovová: Dezinformační kampaně nebo vlivové působení cizí moci tady bylo vždycky, nicméně teď v souvislosti s rozmachem sociálních sítí a internetu a s tím, jak masivně do nich investují některé státy, získalo úplně nové dimenze. A od demokratického státu se dnes bude vyžadovat, aby intenzivněji komunikoval s veřejností a aby byl schopen vysvětlit lidem, co je a co není způsobeno ze zahraničí anebo nějakým vnitřním prvkem, který má k zahraničí vztah a jehož úmysly nejsou úplně čisté.
Takže to není tak, že by bylo najednou dezinformačních kanálů víc, ale spíš je alternativním informacím veřejnost přístupnější?
Víc jich určitě je. Říkají to naše zpravodajské služby i informace ze zahraničí. Vlivové působení cizích mocí, ať už se jedná o ty z východu nebo z jihu, je teď mnohem intenzivnější. Na východ od nás se skutečně jedná o pokusy zdiskreditovat naše společenské zřízení, představit demokracii jako nefunkční model fungování státu.
Eva Romancovová
Vystudovala právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, od roku 2000 působí jako právnička ministerstva vnitra. Specializuje na bezpečnostní a policejní právo, ale například i na problematiku domácího násilí. Na ministerstvu působí na odboru bezpečnostní politiky, vedla tým, který zpracovával tu kapitolu auditu národní bezpečnosti, která se věnuje oblasti působení cizí moci. Stála také u vzniku projektu daňové Kobry.
Mluvíte o ruském působení?
Ano, o ruských dezinformačních vlnách, které jsou skutečně cílené na to, aby evropská veřejnost ztratila soudržnost, důvěru v sama sebe. Aby naše uspořádání bylo evropskou veřejností vnímáno jako méně výhodné. A aby byl lidmi autoritářský model považován za ten, který se umí vypořádat s problémy, před kterými společnost stojí.
A jakou má povahu to působení z jihu?
To je zase intenzivní působení na radikalizaci veřejnosti, na jedince. Úplně stejným způsobem se snaží naznačit, že moderní demokratická společnost nefunguje a je potřeba řešit otázky jinak. Tam je to cíleno na násilí, na přidávání se k bojovníkům, teroristické útoky a podobně.
Jaké jsou motivace těch vlivů z jihu a z Ruska?
Rusko má své vnitřní problémy, potřebuje svou veřejnost utvrzovat v tom, že tamní způsob vládnutí je ten jediný správný. Což do svého prostředí řeší propagandou. A ven se naopak snaží, aby byl Západ méně soudržný, tím pádem se dezinformačními kampaněmi snaží rozbít to, co v současnosti Západ představuje.
Rusko nepotřebuje, aby byl Západ jednotný nepřítel. Ono vlastně ani nechce mít silného partnera. Potřebuje zpátky nastolit bipolární uspořádání světa, chtělo by vrátit situaci, kdy mají geopolitické sféry mezi sebou rozděleny dvě, nebo spíš tři velmoci – protože Rusko samozřejmě počítá s Čínou. Evropská unie je pro něj nejlepší jako obchodní partner, který ale nemá příliš silné hodnotové soudy a postoje. A tím pádem se je snaží rozbít. Islámský stát, nebo jih, to dělá z podobných důvodů. Ale dělá to jiným způsobem, šířením strachu.
Sílí moc dezinformačních kampaní?
Směrem navenek jak Rusové, tak Islámský stát tuší, že jejich vlastní uspořádání není pro většinovou společnost na Západě přitažlivé. Ani v České republice, která je určitým způsobem vstřícně naladěná vůči Východu, nedokážete nikoho přesvědčit, že se v Rusku žije líp než tady. Nemá smysl, aby sem vysílali signál, že v Rusku je to skvělé. Ale oni dokážou vyslat signál 'podívejte se, jaké máte problémy', což je rafinované.
Samozřejmě, že máme problémy s multikulturalismem, se sociálně vyloučenými lokalitami, s extremismem, xenofobií. Rusko vyšle signál: 'Vy ty problémy neumíte řešit a dělají vám takové potíže, že vaše společnost do budoucna nepřežije. A podívejte se, my to vyřešit umíme, u nás takové problémy nejsou'. Oni už neřeknou, že jim se žije hůř, že nejsou ekonomicky úspěšní a že tam není demokracie a většinu našich problémů mají taky.
Takže takové to rozdmýchávání nespokojenosti, nejistoty, strachu…
Určitě. Velice intenzivní vstupování do našich vnitřních témat a snaha o jejich vyhrocování. U migrační krize to bylo jednoznačně vidět. Týkala se nás okrajově a rozpoutala se hysterie. Samozřejmě, že ne pouze Ruskou federací. Oni dokážou využít každého tématu, které rezonuje v české nebo kterékoliv jiné společnosti. Mají vybudované psychologické profily na každou zemi a podle toho nejdřív testovali a teď už vědí, která témata mají vyzkoušet a která tady budou podporovat, rozdmýchávat. A podporovat ty, kteří vyjadřují opoziční názor vůči mainstreamu.
Budeme komentovat nesmysly v médiích
Když mluvíme o dezinformacích, které se objevují, tady nastupuje práce vašeho nového odboru. Jak to bude probíhat, co bude přesně dělat?
Nejde o to, že by stát vybudoval jedno pracoviště, které by mohlo vyřešit hybridní hrozby v této zemi. V současné době už bylo i empiricky ověřeno, že státy včetně Česka čelí útokům docela pravidelně, ať už se jedná o útoky kybernetické, nebo nějaké dezinformační, kompromitující.
Zjistili jsme, že téma dezinformačních kampaní prochází úplně celou státní správou. Pokud dodnes jakýkoli úřad identifikoval ve své problematice nějaké riziko, řešil ho izolovaně, s ostatními úřady komunikoval omezeně.
Co tedy vznikne?
Všechny úřady by měly vybudovat kapacitu, která by se potom měla velice pravidelně při Úřadu vlády scházet a vyhodnocovat ještě s poznatky zpravodajských služeb, k čemu dochází. Velmi intenzivní roli by tam měl hrát Národní bezpečnostní úřad, ministerstvo vnitra hraje roli vlajkové lodi...
Kolik lidí hledáte?
Bude to asi tak 15 lidí. Odbor, kterému je to svěřeno, není nové pracoviště, je to odbor bezpečnostní politiky a prevence kriminality. Ten má na starosti všechny tyhle „hrozební“ agendy už asi třináct let. Připravoval například návrh na rozpouštění Dělnické strany, řeší zprávy o extremismu, zároveň má v hledáčku hospodářskou kriminalitu, výnosy z trestné činnosti, zakládal Daňovou kobru... Odtud do nového centra přechází část expertů na terorismus a další lidé z odboru budou konzultanti toho centra. Kdybychom to centrum postavili z nových lidí, nebude umět to, co umí odbor.
V čem jsou tedy ty novinky?
Doufáme, že vybudujeme kapacitu, abychom měli od nového roku 24 hodin denně, sedm dní v týdnu monitoring vybraných zdrojů na internetu. My bychom ale nechtěli upozorňovat na každou lež, která vyjde na internetu. Chceme monitorovat trendy a závažné dezinformace. Pokud nějakou informaci vyhodnotíme jako natolik rizikovou, že je potřeba na ni zareagovat, tak to uděláme...
A kde budete upozorňovat na ty velké dezinformace?
Jednak už máme několik měsíců twitterový profil, tam si to centrum už zkouší. Musíte si uvědomit, že státní správa není vůbec zvyklá komunikovat s veřejností jinak než kanálem svých tiskových odborů. Naši odborníci se budou muset naučit komunikovat s veřejností, to je pro nás novinka. Komunikace bude na Twitteru jednostranná, my si tam nebudeme s lidmi povídat, ale chceme pro veřejnost vydávat informace, které jsou odborně garantované, protože my to umíme podložit jak legislativou, tak citací různých strategických materiálů, nebo zveřejňováním statistik a podobně. Rádi bychom věcně uváděli na pravou míru i to, co bude zjevný nesmysl, ale bude to třeba z úst někoho významného.
Jako třeba?
Dejme tomu, že některý vysoce postavený funkcionář veřejné správy bude dlouhodobě zveřejňovat nepravdivé údaje,...
Když to bude říkat Hrad, tak na to taky budete reagovat?
Nepředpokládali jsme, že by bylo rolí ministerstva se k tomu vyjadřovat, náš ministr však při jiném setkání s novináři přislíbil, že bez ohledu na autora dezinformace budeme vždy reagovat. Nicméně musí to být skutečně dezinformace závažná, která by mohla ovlivnit veřejnou bezpečnost, veřejný pořádek, nebo měla vliv na demokratické instituce. Pokud bude mít centrum dostatečné informace, kterými bude schopno údaj vyvrátit, nebudeme samozřejmě říkat, že Jiří Ovčáček lže, ale řekneme prostě: 'K této informaci chceme uvést toto a toto.“...
Člověka, který státu absolutně nedůvěřuje, nepřesvědčíte...
Chcete ty informace filtrovat přes tradiční média, která už ale sama o sobě nemají důvěru u těch lidí, kteří podléhají dezinformačním webům. Co s tím?
My nemáme ambici změnit myšlení lidí. Aspoň ne té části populace, které je ochotna věřit spikleneckým teoriím... Protože to nemá smysl, stejně jako nemá smysl přesvědčovat člověka, který je jednoznačně politicky vyhraněn nalevo nebo napravo, že se má vyhranit na tu druhou stranu. Člověka, který má absolutní nedůvěru vůči státní struktuře, nemá smysl přesvědčovat o tom, že jsou tradiční média lepší než jeho alternativní zdroje. Státní správa na to nikdy nebude mít prostředky ani schopnosti, protože je z povahy věci nudná a suchopárná a nikdy nebude bavit.
Vnímáme, že státní správa nekomunikuje s veřejností dostatečně a nedává rychlá a odborně podložená vyjádření k problémům, které veřejnost řeší. Věříme ale tomu, že určitou část veřejnosti, která má zdravý rozum, dokážeme oslovit.
Kde se nejvíce objevují dezinformace? Na kterých webech?
Tohle je zrovna otázka, na kterou se nedá odpovědět krátce. Existují dezifnormační weby, kde je najdete vždycky. Sputnik nebo Aeronet. My jim ale nechceme dělat reklamu. Nesmírně nebezpečné je, když se informace z jejich zdrojů objeví v mainstreamových médiích. Tam to začne být, v uvozovkách, potvrzené.
Jakou roli v tom hrají třeba Parlamentní listy?
Ty jsou takový most mezi alternativní a mainstreamovou scénou. Mají velký dosah, mají mnoho čtenářů, to je ten přechodový můstek. Ale dezinformace se přenese i tak, že si ji někdo z kvaziexpertů přečte v alternativní scéně a pak ji přenese jako expert, který je přizván do mainstreamového média. Tohle jsou ty rizikové okamžiky.
autoři: Adéla Skoupá, Lukáš Prchal
Zdroj:
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/mysleni-tech-kteri-veri-v-chemtrails-nezmenime-rika-sefka-bo/r~04f3b89cc44711e6b5200025900fea04/ https://nazory.aktualne.cz/komentare/facebook-utoci-siri-lzi-a-hoaxy-rusti-spioni-internet/r~566766baafd911e6ae080025900fea04/?
_ga=1.200890343.837242728.1467479397
Proč Zeman straší Koniášem a proč je úplně mimo
3. 1. 2017 00:00 (aktualizováno 09:40)
- Boj proti dezinformacím, i na úrovni státu, je naprosto správný.
- Právo ohradit se proti lžím, výmyslům a manipulacím má mít každý. I demokratický právní stát prostřednictvím svých institucí. V zájmu všech, kterým na demokratickém právním státu záleží víc než na vlastní moci.
Koniáš! Cenzura! Orwellovské ministerstvo pravdy! Hysterie kolem nového odboru ministerstva vnitra, který má vyvracet dezinformace šířené proruskými weby, je pozoruhodná. Vypadá to skoro, jako by v Česku končila svoboda slova. Tým několika analytiků přitom nemá nic cenzurovat, nebude nic vypínat, nebude nikomu nic vnucovat. Jen věcně řekne: "To a to je nesmysl proto a proto. Buď se nad tím zamyslete, nebo si nesmyslům věřte dál." Nezaujatý pozorovatel by zřejmě řekl, že je to vcelku užitečná služba občanům, cosi jako uvádění konspiračních příběhů na pravou míru. Přesto prezident Miloš Zeman neváhal věnovat ministerskému týmu ve svém vánočním poselství nevánočně nenávistnou pasáž, když děsil lidi tvrzením, že vzniká jakýsi novodobý institucionalizovaný Koniáš. Copak to? Prezident neumí analyzovat fakta? Nebo že by mu někdo šlapal na jeho bábovičky?
Mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček označuje nový odbor ministerstva vnitra za obdobu Českého úřadu pro tisk a informace. Pro připomenutí: ČÚTI byl úřad zřízený po okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy v roce 1968. Zprvu zakazoval médiím používání termínů "okupant", "okupace", jakož i informování o počtu obětí invazní armády, aby se posléze vyvinul v klasický cenzorský úřad, přes který neprošlo nic, co by se nelíbilo vládnoucím komunistům. Byl to úřad, který zakazoval informovat o faktech, nazývat věci pravými jmény, podporoval manipulaci, podřízenost vůči Sovětskému svazu (Rusku). Co s tím má, proboha, společného nová instituce, která má naopak upozorňovat na nebezpečné nesmysly pocházející ze stejného geograficko-mentálního prostoru, jako je ten, ze kterého přišel mráz v roce 1968? Co s tím má společného instituce, která nikomu nic nezakazuje, jen říká lidem, kteří chtějí poslouchat: "Dejte si pozor, tady vám někdo lže."
Ne že by byl odbor boje proti ruským dezinformacím něco standardního. Jenže když se objeví nový nestandardní problém, je potřeba ho řešit. Například když se ve dvacátých letech minulého století začala objevovat auta, vznikly dopravní předpisy. Jednoduše proto, abychom se navzájem nepozabíjeli. Kdyby tehdy někdo začal vyskakovat, že jde o omezení svobody, a volal by po zrušení předpisů, byl by asi oprávněně nazván cvokem, který oponuje pudu sebezáchovy. Dnes, kdy všechny indicie naznačují, že náš demokratický právní stát čelí sofistikovaným dezinformačním útokům z Východu, měli bychom k lidem, kteří křičí "Nebraňme se!", přistupovat podobně. Vysvětlení, proč někomu vadí upozorňování na dezinformace, totiž mohou být jen dvě: buď mu chybí pud sebezáchovy, nebo jsou jeho zájmy shodné se zájmy východních rozvrtávačů Evropy. Politicky nekorektně: může být buď blbý, nebo navedený.
Zajímavá okolnost: ti, kdo odsuzují boj proti ruské propagandě a falešným zprávám, zpravidla současně fandí excesivním bezpečnostním opatřením proti teroristickým útokům. Teroristická hrozba je na našem území přitom spíše teoretická, zatímco snaha Ruska rozvrtat důvěru v demokratické instituce a Evropskou unii je součástí všednodennosti. Těžko neformulovat hypotézu, že Miloši Zemanovi a dalším vyhovuje vyvolávání strachu a nejistoty, k čemuž mohou přispět stejnou měrou betonové zátarasy na každé české tržnici jako falešné alarmistické zprávy z ruských či proruských zdrojů. Vyděšeným lidem se zkrátka lépe vládne.
Odpůrci boje s ruskou propagandou se ohánějí svobodou projevu a vytahují orwellovské metafory jako "ideopolicie" či "ministerstvo pravdy". Zaprvé jsou úplně vedle věcně, protože u nás nikdo nikomu nic zakazovat nechce. A zadruhé se jim sluší připomenout to, na co v českém kontextu jako první upozornil Ondřej Štindl: George Orwell byl jeden z lidí, kteří dokázali rozpoznat nebezpečí a boj proti (tehdy sovětské) propagandě považovali za svou osobní povinnost. Argument Orwellem je pro fanoušky Putina střelbou do vlastní nohy.
Zkrátka: boj proti dezinformacím, i na úrovni státu, je naprosto správný. Ať si samozřejmě každý plácá, co chce, ale proč by měl být chráněn před poukazem na to, že plácá? Právo ohradit se proti lžím, výmyslům a manipulacím má mít každý. I demokratický právní stát prostřednictvím svých institucí. V zájmu všech, kterým na demokratickém právní státu záleží víc než na vlastní moci.
Zdroj: http://archiv.ihned.cz/c1-65573740-proc-zeman-strasi-koniasem-a-proc-je-uplne-mimo
2024 ©