Stále aktuální moudra klasiků.

Jan Neruda:

Moudré je říci si každého dne: Kéž si uchovám lásku k životu.

Kdo nic neví, musí všemu věřit.

Kdo ničemu nevěří, tomu také nevěřím.

Pomluva nepřítomných je hlavní částí našich rozprav. Kdyby se veškeré lidstvo sešlo na jednom místě, nevědělo by brzy, o čem mluvit.

Hloupí lidé nejsou tak podivní jako ti, kteří mají myšlenky dlouhé.

Všichni silní lidé milují život.

 

Vladislav Vančura:

Žel, věci těla a věci lásky bývají tak často zaměňovány.

Humor není smát se, ale lépe vědět.

Dnešní lékařská věda si ničeho tak neváží jako vleklých nemocí.

 

 

Otto František Babler:

Oč bychom si my lidé byli bližší, kdybychom věděli, jak velice se svými skrytými touhami a tajnými nadějemi podobáme.

 

To jediné, co trvale prohřeje a posvětí tvůj poměr k bližnímu, je láska. To jediné, co trvale prohřeje a posvětí tvůj poměr k sobě samému, je práce.

 

Člověk nespolečenský nebývá vždy také nelidský.

 

Vzpomínej na dávné mrtvé, a to nejen jako na materiální spolubudovatele světa, do něhož ses ty dostal, ale uvědomuj si také, že oni svými moudrými myšlenkami, které zde zanechali, stále přispívají k usměrňování našeho dnešního, ba i všeho budoucího života.

 

Smysl svého života bychom měli spatřovat v tom, dodávat smysl životu svých bližních.

 

Kdo není sám sebou, z toho nikdy nic nebude.

 

Někoho vede cesta od hloupého kluka přes nerudného výrostka a lenivého fotra  k debilnímu dědkovi. Jiného zase od čiperného chlapce přes vědychtivého mladíka  a činorodého muže k moudrému starci.

 

Napravovat křivdu, kterou se někdo na někom dopustil, je šlechetnost. Napravovat křivdu, které ses sám na někom dopustil, je hrdinství.

 

Kdo nikdy k ničemu nepocítil lásku, nemůže ji ani v nikom vzbuzovat.

 

Trest je tím přijatelnější  a působivější, čím více při něm můžeme být přesvědčeni, že by nás trestající mnohem raději chválil a odměňoval.

 

Každý z nás by měl věřit, že svým životem může vytvářet něco nového,  příkladného, jen jemu samotnému přisuzovatelného.

 

Nepožaduj lásku tam, kde ji sám nedáváš.

 

Jedno nedorozumění plodí druhé a je k tomu někdy třeba dost morální síly, aby člověk  zastavil tento rozvíjející se řetěz.

 

Nedohodneš se s nikým, koho nebereš vážně.

 

Kdo dobrou a užitečnou prací slouží svému okolí, má pod nohama pevnou půdu.

 

Kdo chce začít nový život, nechť se dá do obdělávání kousku půdy, který dosud ležel ladem.

 

Ironickými poznámkami se s nikým v ničem nedohodneš.

 

Kdo si nedovede odepřít drobné potěšení, nikdy nemůže dojít velkého štěstí.

 

První krok k šlechetnosti je oceňovat šlechetnost.

 

Sám sobě můžeš vládnout podle zákonů rozumu, ale bližnímu nepomůžeš, nezapojíš-li i srdce.

 

/Citáty O. F. Bablera čerpány z časopisu Naše Rodina z 80. let minulého století./

 

 

A klasici jiné národnosti:

Ivan Malinowski (dánský básník):

Ten, kdo se ve vší tichosti zkouší polidštit,

má mnohem větší cenu (i ze společenského hlediska),

než ony tisíce idealistů,

kteří se snaží polidštit ostatní

a sami sebe považují za výjimku.

 

 

Johann Wolfgang von Goethe:

 

Jaká to souhra veliká,

jak se vším vše se proniká!

Jak andělé svět náš oblétají

a zlatá si vědra předávají,

jak žehnajícími perutěmi

z výsosti prochvívají Zemí,

až hlaholí do světy všemi!

 

/Z Fausta - míněno střídání archandělů ročních dob./