Byli jsme vtaženi do protikladu k úkolům slovanské duše; Národní karmické zatížení; Psychologická podstata buranizace veřejného života; Totalitní agrese přežívá a hledá si jen nové formy

Nedávno zesnulý spirituální badatel Sergej Olegovič Prokofjev napsal: "Bolševici počali v Rusku strašný, sedmdesátiletý experiment umělého a násilného zavádění absolutně zahrimanizované duše vědomé. Tito lidé a jejich ideje tvořili nejvyšší myslitelný protiklad k bytostné podstatě  a k úkolům slovanské národní duše." Podobně napsal R. Steiner po bolševickém převratu: "Ještě nikdy se nesrazily větší protiklady než duše evropského Východu a protilidský trockismus a leninismus." Elementál nepřiznané viny čeká na příležitost k pomstě a násilí. Kontakt se svědomím nebývá snadný, protože by žádal změnu myšlení.

      Snaha o "zestátnění" a naprogramování i soukromého času obyvatel, jdoucí až ke snaze o všeobecné ovládnutí lidských duší, explodovala z Ruska i vůči dalšímu Slovanstvu. Protože i naše země měla s Ruskem společnou oficiální a násilně vymáhanou  ideologii, navozující i podobné poměry, vlády, ateismus, státní terorismus, ba do jisté míry i společné dějiny, není a ještě dlouho nebude vymanění se z těchto destrukcí, hlavně na úrovni myšlení, snadné ani u nás. Naše niterná konstituce je sice odlišná od ruské, byla přesto též silně poničena a infikována vtažením do zaostalých nekulturních a antihumánních ruských poměrů a vzorů. I naši špičkoví komunističtí aktéři a mnozí jejich aktivní pohůnci na nižších stranických úrovních byli plně účastni onoho agresivního revolučního běsnění, které bylo podloženo jástevní pýchou a agresí démona soratismu. Ve zředěné podobě dodnes přetrvávají jejich klamy v myslích mnoha lidí ve zkratkovitém pojetí levicového tíhnutí (pod falešnou a naivní záminkou spravedlnosti, která je však touto cestou neuskutečnitelná). Říci dnes v naší zemi o někom, že je antifašista, zní pochvalně. Říci o někom, že je antikomunista, zní pořád jaksi podezřele, přehnaně radikálně (ač má komunismus na svědomí přes dvakrát tolik mrtvých, než nacismus). Říci prostý fakt, že se Amerika dvakrát - a dobrovolně a narozdíl od Ruska nezištně - podílela na našem osvobození a že jsme jí povinováni vděčností, vzbudí vlnu irelevantních výčitek a bagatelizací na její adresu. Je nepohodlné to přiznat, neladí to se sedimenty čtyřicetileté propagandy v našem povědomí. A navíc - ta americká svoboda a individuální zodpovědnost za sebe nás nepřiznaně děsí.

Vybavme si, jak silný odraz mělo toto bolševické  řádění i v našich zemích - jak silně pociťujeme  dodnes,  aniž  už o tom víme, například zpřetrhání vztahu k  půdě. Hlavní kořen i dnešních problémů v zemědělství  lze spatřovat v následcích násilné  kolektivizace našeho zemědělství, kde,  jako všude za socialismu, se ničí to, co je ničí. Co vytvářely generace po staletí, se zničilo za pár let. Vztah k půdě se nyní hůře buduje, generace dobrých hospodářů již vymřely, není na co navázat. A nejen k půdě, ale ke všemu, co bylo lidmi poctivě vybudováno.

      Komunisti po Listopadu vcouvali do nynějších poměrů tu s kyselou grimasou, tu s demagogií vzpomínek a konfirmačně zkresleného porovnávání, jak bylo za jejich vlády krásně, jindy s otevřenou nerudností. A jejich duše? Jsou to často lidé, kteří si s sebou přinesli v podvědomí elementála nějaké nezpracované osobní viny. Mají bezděčný strach z hlubšího kontaktu se svým svědomím a to se jim přenáší i na odmítání postavit se čestně ke zločinům komunismu. Odmítají se jimi zabývat, protože by jim to "brnklo" o jejich vlastní nepřiznané viny. Raději "nehloubat", bylo by to nepohodlné. Zvěrstvům komunistické minulosti říkají eufemisticky - chyby a přehmaty.

      Jiní, pokud toužili ve své dávné minulosti zotročovat druhé, ale nenasytili se toho dostatečně, přimykají se k ideologii, kde je toto obsaženo, byť i nepřiznaně. "Otroci vzhůru k cílům svým..." - touhou otroků není žít svobodně, ale zotročovat druhé. Protože dnešní civilizace obecně odsuzuje násilí, přelakovávají svou příchylnost k násilné ideologii navenek ušlechtilými postuláty "spravedlnosti" a "rovnosti". Omluvu za zločiny odsunuli na neurčito. Máme tu s nimi jaksi nečistý společný vzduch - "smrádek ale teplíčko": smrádek nepřehodnocené minulosti a teplíčko dobré životní úrovně. Užívají si výhod kapitalismu - svobody slova a lepší životní úrovně. Naše národní budoucnost tím bude karmicky zatížena. 

         Tedy: Příznivci ideje komunismu při dnešní všeobecné informovanosti o zločinech minulosti již nemohou být tak naivní, aby v komunismu viděli jakési blaho lidstva, a jsou-li sem přesto přitahováni, pak už jedině podvědomou touhou beztrestně ovládat, lhát, zotročovat. Dnešní komunisti už nevstupují do strany "kvůli dětem" či "kvůli zaměstnání", ale mají touhu po nadvládě kdesi v podvědomí. Podobně jejich sympatizanti. Působí tu i elementál sektářství, komunisti nesou mnohé znaky sekty. Protože je to kaz éterického těla, pak zde nejsou racionálně ani morálně brána v úvahu historická fakta o zločinech, ani tragická realita destrukce a krachu komunistického experimentu. Jejich slepota plyne ze zaujetí podvědomí a éterického těla pro zlo vůči masám. I kdyby byli někteří navenek bodří či žoviální, jednou se jejich zločinnost a marx-leninská pomstychtivost projeví třeba "jen" na soukromé osobní úrovni agresí vůči okolí, až nastanou vhodné okolnosti. Učení se demokracii, učení se a spoluodpovědnosti za veřejné dění, pochopení že si můžeme stěžovat už jen sami na sebe a sami věci ovlivňovat, bude zdlouhavé.