DVAKRÁT Z KLÍNOVCE; KARMA JE PORUŠENÉ SOUCÍTĚNÍ.

Vyjel jsem si na pár dní se „krušnohořit“ na Klínovec do penzionku, kde se snídá i večeří na terase mezi klečí. Mám vypozorováno, jak krásně zprůzračňuje naše nitro rostoucí nadmořská výška, ba každých sto metrů je znát.

Při jednom usnutí se mi zcela výjimečně podařilo spát tak, jak by to mělo být – se zachováním plného vědomí. Přišel kratičký sen, který jsem si v tu chvíli plně uvědomoval. Jakási laskavá a moudrá žena mi sdělila tato slova: KARMA JE PORUŠENÉ SOUCÍTĚNÍ. Zatím to nemám plně dopromyšlené, ale jistě to (i) tak je. Přítel Jiří mi k tomu moudře doplnil:

„Ke sdělení, že karma je porušené soucítění - ano, myslím, že to lze takto vyjádřit… Je to soucítění s Kristem a porušení Jeho slov „Mně jste to učinili”… Také lze říci, že karma je nesprávná rovnováha mezi minulostí a budoucností (náš Pravzor budoucnosti je Kristus). Nebo že je to matematický rozdíl (delta) „náš současný stav minus náš Pravzor” a karma slouží k odstranění tohoto rozdílu :-))
Každopádně je třeba vnímat karmu také jako sílu budoucnosti, nejen minulosti… Rudolf Steiner mluvil i o budoucnosti. Dnešní antroposofové bohužel často mluví jen o minulosti, nevidí nutnost následování Krista v budování Těla Vzkříšení, ideu Nového Jupitera, která se čím dál silněji prosazuje, a horizont Nového Vulkána, o kterém mluvil i Steiner např. v Tajné vědě.“

A jeden drobný příklad drobného vcítění či spolucítění: Přítel Mirek, vzácný evangelický farář, čtoucí mj. i Steinera, byl kdysi svědkem v parku bohnické psychiatrie, kterak si pacient na procházce vesele leč trochu falešně prozpěvuje, a sestřička, která ho doprovází, mu k tomu zpívá druhý hlas.

A ještě drobnost z Krušných hor, ze zcela jiného „soudku“. Vypsal jsem si zkráceně poznámky z brožurky, co byla na pokoji:

Turisticko-naučná „Stezka Jáchymovské peklo“ – 1945 Jáchymovské doly obsazeny Rudou armádou, napřed sem byli nasazeni na otrocké práce jen kolaboranti a váleční zajatci, později lidé nepohodlní komunistům. Národní podnik Jáchymovské doly podléhal zvláštnímu režimu utajení a veškerá produkce uranu šla do SSSR. Stezka začíná symbolickým znázorněním jednotlivých komunistických trestních pracovních táborů (v republice jich bylo 18), tzv. „Křížovou cestou ke svobodě“, kterou pod kostelem svatého Jáchyma zbudoval ak. sochař Roman Podrázský. V r. 1953 tu vytěžilo 15 000 vězňů 554 tun uranu.

Můj dovětek: Američani nám za tento uran nabízeli hradit celý jeden roční státní rozpočet, což nás mohlo v poválečné bídě „postavit na nohy“. Komunisti se Sověty v zádech to odmítli a uran šel zdarma do SSSR – tedy byl vykraden další z našich největších národních pokladů. Při otrockých pracích, vedených komunisty, tu zahynulo nebo bylo zmrzačeno několik tisíc vězňů (jednoho z nich, pátera Martina Vícha ze šumavské Dobrše, jsem poznal. I přes těžké zmrzačení nebyl zatrpklý, naopak byl jako sluníčko).