Denní a noční spánek, denní a noční kultura, denní a noční vědomí.

Napsal Karel Funk (») 27. 4. 2016 v kategorii Pohledy na svět jinak, přečteno: 673×

Je to širší téma. Je dobré pochopit symboliku dne a noci v běžném i v duchovním životě. Ne nadarmo to bylo člověku při vývoji světa takto zařízeno. A jak si můžeme s tímto tématem pracovat, co si k tomu uvědomit? Začněme tím, že po nynějším zamlžení materialismem se již nemáme oddávat bezuzdným instinktivním impulsům, třeba i z neviditelného světa, pokud o nich a jejich zdrojích nemáme jasno. To souvisí se zastřenou podstatou noci. Můžeme se naopak učit cítit, jak naším okem působí naše vůle, jak v našem činu se naše aktivita tiše včleňuje do pasivity toho, co chceme činem změnit. Pasivní stav odpovídá stavu noci, aktivita počínající s první myšlenkou po probuzení, nás uvádí do dne. Noční obnova nás může ještě chvíli vědomě provázet, nevstoupí-li naše myšlenky hned do všedních starostí. Noční poselství může dávat do dne správná stanoviska, vhledy, inspirace, to je však nutno osvětlit a zaktivizovat jasem dne. Jsme-li unavení nebo bez síly, chybí nám právě světelná aktivita dne.  Slunce nevyzařuje jen to, co nás učí fyzika.  Světlo máme jako reprezentanta aktivity. Vybuzuje ji a vidíme na ni. Duše dnes proniká světový prostor na záchvěvech světla.  Dříve tomu tak nebylo. Od obratu časů, od události na Golgotě,  kdy Kristova sluneční aura prožehla Zemi, umožňuje tento Kristův čin spojení se Zemí vnímat světelný duševní proces, žít jím.  Do světla, které nás obklopuje od rána do večera, vniklo duševno. Poznal to již Komenský: „Centrem všeho viditelného jest Kristus.“ Dnes žijeme v úplně jiné atmosféře, v jiném světelném okruhu, než dávné lidstvo. Dr. Steiner označuje dávnou kulturu před takovými třemi tisíciletími jako jakýsi druh noční kultury. Jahve se svým prorokům tehdy projevoval ze snů noci. Tehdejší přísloví říkalo: Svým to Pán dává ve spánku. Země před Kristem připomínala mrtvou měsíční krajinou, nesličnou a pustou, podobnou kulisám.  Nyní máme k dispozici denní kulturu, která nás vyzývá ke zvýšené síle vědomí, které nám otevírá sluneční světlo. Naše zemské světlo je dnes proteplené, laskavé, s možností inspirace. Je "vodičem" lásky.

Starý zákon byl světem noci, křesťanství nás otevírá světlu otevřených nebes, odkud plyne i impuls ke zdraví. A právě na to vidíme dnes ty největší útoky: tendence našich dnů je umělé vytváření noční temné pakultury. Tím se mnozí snaží unikat žádoucímu světelnému duševnímu procesu. Film, televize, temné dunění rytmů diskoték atd. nás naopak zbavují ozdravných procesů, posilujících duši. Není náhodné, že nikdy v dějinách nebyl tak rozšířen noční život v různých zábavních aktivitách, který dnes tak zatemňuje skutečnou kulturu. Někdy jsou věci prostší, než jsme ochotni připustit: den je k práci a myšlení, noc ke spánku. Tento rytmus nám nebyl nadarmo dán a nemusíme-li ho z nezbytných důvodů porušovat, tím lépe pro naši duši. Když je slunce pod obzorem, panují zcela jiné duchovní síly, uvolňující i v našem odpočívajícím mozku regenerační procesy. Souvisejí s mocnostmi měsíce. Duše (resp. astrální tělo a já) se může odpoutávat k výstupu do planetárních úrovní (pokud jsme k nim nepronikli při bdělé denní meditaci, nevíme o tom ani v noci) a fyzické a éterické tělo, spočívající na lůžku, je obnovováno božskými silami Logu. I proto je denní spánek méně posilující. Nervová organizace si sice odpočine, ale nelze vystupovat do duchovních světů. Noční vstup při hlubokém spánku do vysokých vzdušných chrámů nebeských prostorů je posvátný, proto je i usínání vstupem do posvátna. Toto uvědomění si můžeme před usnutím navozovat.  

 

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentování tohoto článku je vypnuto.