Dobročinnost evangelijní, nebo politická, propagandistická, vynucená na nás?

Dobročinnost evangelijní nebo politická, anonymně vynucená na nás?

Tichá pomoc nebo okázalé řeči bohatých, odsuzujících chudobu?

Je pro leckoho příjemné naslouchat řečem o sociálních výhodách atd. Na tom by nebylo nic špatného. Kdo je ale vede? Čeho se sám vzdal ve prospěch chudých? Před pár lety jsem dostal mail od kamaráda, který dostal od kohosi dalšího. Protože jsou to inspirativní a mnohé objasňující myšlenky, dovoluji si jeho části vděčně  přetisknout, snad se na mne nebudou moc zlobit. Zpovrchnělé sociální náhledy, libující si ve slovním soucitu, jejichž podstatu zde odhaluje, jsou běžné u méně přemýšlivých lidí nejen mezi politiky, ale i v církvích, mezi antroposofy i jinde.

I takoví naplňují ono Tomášovo: „Nezřízený soucit je posledním lanem, na kterém nás drží ďábel.“ Nezřízený – tzn. rozumem neřízený (nikoli „přílišný, přehnaný“, ale  to slovo nezřízený je od kořene ŘÁD, POŘÁDEK, tzn. neřádný, neuspořádaný, z řádu věcí vybočující.)

 
A pokračuje: Tito lidé chtějí všem jakoby pomoci k sociálně lepšímu, na čemž by ovšem nebylo nic tak špatného, kdyby si každý z těchto dobrodinců našli nějakého sociálně slabého a nosili mu jídlo a peníze – to je osobní a křesťanské a duchovní… Jako ten rabi, co v noci chodil tajně k domku chudé vdovy a oknem jí vždy hodil otep roští, aby si zatopila. To je dobročinnost, která je Bohu milá a je evangelijní – osobní prokazování dobra konkrétními skutky… Nebo, kdyby si tito citliví levičáci založili nějakou nadaci, do níž by odváděli část svých platů na chudé a potřebné. To by bylo něco!

Avšak běda, nikoli tak oni činí! PŘINUTÍ všechny ostatní, aby platili jejich
soucitné libido! JE TO NIC NESTOJÍ! Mají své platy, z nichž nikomu nic nedají, jen tolik, co ostatní! Většinou - všimni si toho – pracují ve státní sféře… Chtěl bych vědět, kolik soucitný  Paroubek  aj. dává na charitu! NIC! … Ti si nic neodepřou! Ale po nás, to by chtěl!

Je to typická levicová licoměrnost. Papežova slova: PRAVDA JE NÁVODEM KE SVOBODĚ… uplatněná na jejich ideologii pomáhání ústí do tohoto poučení: Jejich teze je mylná a proto vnitřně nepravdivá, a protože je nepravdivá, nevede ke svobodě, ale k omezení, k závislosti, k znevolnění člověka.. Proto levičáci nejsou ani pravými demokraty, svobodnými lidmi, ale příkazníky, a jejich program vede v konečném důsledku k nesvobodě a úpadku.

Opakuji: soucit a pomoc a solidarita s bližními se nesmí vynucovat státním
zřízením a nesmí být kolektivní, ale má být vždy konkrétní, drobná a osobní!

To vše ukazují ta podobenství o milosrdném samaritánovi: tím skutkem si získal duchovní zásluhu, šel druhým příkladem atd. – dnes by zavolal státem placenou záchranku a šel by dál nebo čuměl, jak to dopadne. Z takového ošetření by pak nikdo před Bohem i lidmi žádnou mravní zásluhu neměl. Chudí a potřební jsou tu hlavně kvůli nám, abychom měli příležitost rozvinout v sobě soucit a dobro a to už stačí. U Boha je prý dle Eckharta jedno, jestli jsme dobrý skutek udělali, nebo jsme jenom chtěli!

Levičáci by měli zůstat u vnitřního svého soucitu s trpícími a nesnažit se to řešit nucením druhých, aby na odstranění sociálních křivd dali více daní.
 
Nemysli si, že většině levičáků jde o naši svobodu, ne, nám vezmou, nás omezí, aby dali neproduktivní lůze! Jsme si totiž prý rovni, oni také mají právo na to samé, co máme my! Ale my víme, ČÍM ona lůza ten získaný prostor vyplní: neproduktivností, nízkostí ducha, nerozvinutostí, úpadkem...

Ano, je to zcela jasné mrzačení společnosti! Jen ideologičtí zaslepenci to
nevidí.

               Kamarádka mi k výše uvedenému napsala: "Jé, to tak člověk pookřeje a uleví se mu, když si přečte takový přesný formulace toho, co mu samotnému skrytě vadí, ale neumí si podstatu toho sám vytáhnout a pojmenovat. Tohle je ono."

               Píše se tu o levicových hlasatelích rovnosti. To hlásala i v Řecku ještě před třemi roky socialistická vláda premiéra J. Papandrea, které voliči uvěřili. Jejich volební slogan byl "Peníze tu jsou". Ale nebyly. Projedly se.

              Tím samozřejmě nechci jakkoliv glorifikovat vlády pravicové. I tam je dost špíny (viz nyní zejména Věci veřejné). Jenže podstata pravicové politiky není takto z podstaty pokrytecká, a hlavně, snaží se i za cenu nepopulárních věcí zodpovědněji myslet na budoucnost. Když k tomu takto pronikneme, napadá mne, že vlastně ono dělení na pravici a levici je velmi zjednodušující. Jaksi to člověku sugeruje rovnost obou pojetí, která se liší jen názorovou rozdílností. Jenže ono je to hlubší:  pravicové pojetí (i přes všechny nedostatky či chyby či necitlivosti) je prostě normální, dlohodobě udržitelné a tedy nakonec výhodné pro všechny, zatímco levicovost je jen krátkozraká populistická úchylka, která při delším trvání vede a zákonitě musí vést ke krachu.