Už zas provokuju, co? Poté, co jsem před lety napsal do nějakého článku nebo knihy o letním bouřkovém, třaskavém, ale obrodném působení, napsal mi jeden z těch, kteří si patrně přečtou jen titulek článku (třeba tehdy „Hromy a blesky na naše hlavy“), a odpoví a posoudí a soudí dále podle toho (a takové někdy bezděčně či „děčně“ rád provokuji), tedy to napsání vnímali škodlivě ba hrůzostrašně a pojali potřebu mne duchovně opravit a pokárat (takových už tu za ta desetiletí mého psaní bylo, čerpám si ale z jiných zdrojů…). Chápu v jiných přáních, třeba k narozeninám, dobrý smysl a úmysl přání „všeho nejlepšího“, nebo „zdravíčka a štěstíčka“ atd., jak se to paušálně, „jak se sluší a patří“, psává. Nepohrdám tím. Je to od někoho ovšem konvenční, frázovité, opsané, sériové.
Tedy, milí a vzácní čtenáři, přeju hromy a blesky na Vaši hlavu. A nelajte mi. Myslím to dobře.
Malé vysvětlení, co jsou ty hromy a blesky. Co člověk ze sebe auricky mentálně vypařil svou pýchou, nenávistí, výbuchy vášní, krutostí k říši zvířecí, rostlinné i lidské, bezohledností k Matce Zemi i drzým "dobýváním kosmu", to přešlo do astrální atmosféry Země. Kontrolující, přísný a očistný pohled kosmického archanděla Uriela (je saturnské povahy a nejsilněji vládne a nabízí nám inspiraci v létě, ale nejen) to však nenechá v klidu. V mírnější podobě se jím vyvolaná očista děje v letních bouřích, vichřicích a krupobitích. Ono těžké dusno před bouří, které cítívají i ti méně senzitivní, vzniká „prosířením“ atmosféry výpary lidských vášní, jejichž bezuzdnost kulminuje v létě. Všechna naše sobecká pudovost i bující samolibost, vznětlivost i lenivá rozbředlost se kdesi v mentální atmosféře shlukují, táhnou volně prostorem a otravují ho asi jako smogové výpary nad městem nebo jaderné záření nad porušenou atomovou elektrárnou. Při určité kumulaci a jedovatosti přicházejí ke slovu urielské mocnosti a promývají vzduch bouřemi. Blesky toto zlo rozrážejí a spalují. Je to atmosférická úleva. Archanděl Uriel tak odnímá zemské astrální sféře přebytečné sirné výpary lidských nečistot a agresí. Jinak by se ono „dusno před bouří“ tak koncentrovalo, že by lidstvo jednou zahubilo. Ono vybití „elektřiny“, které odstraňuje ono přesíření vášněmi, je přírodní vzdušnou očistou a uvolňuje božské síly života, nutné pro přírodní kosmické dění. Letní očistné akce, tedy třeba i ty tzv. „výkyvy počasí“, jsou omezovateli horších zemských katastrof. Jak to? Na co z lidských nedobrot by nestačily urielské blesky, třesky a bouře, to pak způsobuje těžší katastrofy na zemském povrchu jako hurikány, zemětřesení, tsunami, záplavy, sucha atd. To jsou jevy celolidské karmy a nezáleží, zda jsme zrovna v nějakém hurikánovém pásmu, nebo s „poklidu“ střední Evropy. Tedy – dík za nynější hromy a blesky. Jinak by bylo hůř.
A propos: Můj někdejší kamarád Ján Zákopčaník napsal dobrou knihu Tsunami je stále s námi. Tvrdil správně, a nejen on, že budeme-li se takto destrukčně a necitlivě nadále chovat k přírodě, bude nám příroda, jak řekl - "dávat přes zadek". Dává.
2024 ©