Sami sebe sice kritizujeme za švejkování, to ale bylo za dob paternalistického Rakousko-Uherska i za dob tupých mstivých komunistů často pochopitelné, pokud jsme neměli hrdinství k jasnému protestu a ke snášení tvrdého trestu a šikany pro sebe, rodinu i příbuzné. Uchovali jsme si ale většinou ještě něco jiného: smysl pro nadhled, odstup od sebe, vidění svých národních vad, někdy i sebeironii. Je v tom jedno z mála našich kladných specifik. Nemají to ani Slováci. Rusové – přímo naopak: jsou světu trapní, jak sami sebe pociťují a prezentují smrtelně vážně a důležitě. Jak moc by jim pomohlo, když už ne sebereflexe, tak aspoň to naše někdejší vynalézavé podvádění vůči vrchnosti. Té jsou ale povětšině buransky nacionálně oddáni. Mají to lokajství vůči panstvu v krvi už staletí. Po pravdě většinou netouží, stačí jim prolhaná sebepochvalná propaganda, imperiální přivlastňování si území a vynálezů sousedů a manifestace své mocné hegemonie. Je to novodobý fašismus. Jejich zakrnělé já čerpá sebevědomí z megalomanského já vůdce. Rádi slyší sliby vůdců a nevadí jim jejich neplnění. Po pochvale shora běžní Rusové touží jako smyslná poddajná kočka po pohlazení. Pak se třou pánovi o nohu. Jejich lucifersko-ahrimanská vrchnost to ví a čerpá z toho podporu.
Možná mnozí v tomto marasmu touží podvědomě alespoň po troše švejkování, snad i proto je u nich Švejk opakovaně vydávaný a populární. Ale asi i proto, že jeho autor byl oddán bolševismu, tedy měl u Sovětů od počátku dobrý kádrový profil, aby byl vydáván. Naštěstí ke konci života údajně trochu zmoudřel.
My jsme měli smysl pro komično – i satiricky vůči sobě. Možná jako jediný národ - měli jsme za totality i vtipy sami na sebe. Rusové naopak: nadutostí vzbuzují trapno a komično v celém demokratickém světě – ovšem vůči sobě. Neustále se nadouvají jako balón. Nadarmo se neříká – čím výš leze opice, tím víc je vidět její holý zadek.
Oproti našemu smyslu pro humor a satiru mají ekonomicky, kulturně i mravně zaostalí a zamindrákovaní Rusové smysl leda pro posměch a škleb vůči porobeným národům, vlastním disidentům nebo vůči nenáviděnému vyspělejšímu Západu. Jsou-li svým zlem považování za vyvrhele světa, není to nadávka, ale objektivní konstatování, a sami si to zlo vědomě zvolili.
Podobně kdysi: lidová závist napomohla i ke svržení carismu (ten ovšem svou lhostejností vůči lidu provokoval) a povraždění carova příbuzenstva a okolí a nastolení ještě něčeho hroznějšího - zmocnění se krutovlády leninskými a posléze stalinskými krvelačným tlupami – nejen v Rusku, ale jím i po všech sousedních národech. Stalin na to měl kvalifikaci: byl původně gangster, přepadávající a vykrádající banky. Dnes je tam nostalgicky proklamován návrat k této imperiální „slavné minulosti“. Prostomyslní nacionalističtí Rusové na to slyší. Jsou v soukromí chudí, zlostní, závistiví i mezi sebou, nevzdělaní, bez civilizované hygieny… tedy alespoň jako celek touží někoho ovládnout, porobit, potupit. Netouží, aby si jich svět vážil, ale aby se jich bál. Jaká slast pro národní egoismus. A jaká karmická mega-tragédie jednou dozraje pro dalekou budoucnost. Část /nejen/ antroposofů ve světě i u nás jsou či zpočátku byli ctiteli těchto krvelačných dinosaurů. Jsou-li s nimi, byť snad jen částečně, mentálně na jedné lodi, budou s nimi na jedné lodi jednou i karmicky. Platí to více či méně i o části naší veřejnosti, o mravní spodině (byť někdy vzdělané a „duchovní“), sympatizující s ruským násilím a zvěrstvy, či je popírající.
Už nyní překonala ruská zvěrstva hrůzy druhé světové války. Ta trvala šest let a poté nastávalo u Němců sebepoznání, lítost, zahanbenost a pokání. Stali se časem humánním a demokratickým národem. U Rusů trvá pýcha a dobyvačnost už déle než století a náznaky lítosti a pokání nejsou (krom nepatrné hrstky disidentů). Způsobují rozvrat kde jen to jde, od ovlivňování amerických voleb, přes nasazování špionů a rozvracečů do vyslanectví, po vyvolávání hladu kdysi na Ukajině, dnes třeba v Africe. Podle odborníků „Nejvíc trpí obrovskou potravinovou krizí Afrika. Ta krize byla zcela záměrně, cíleně vyvolaná Ruskem.“
My jsme byli odedávna většinou součástí většího celku, možná jsme národnostně trpěli, někdy kolaborovali, ale převážně jsme si i tak zachovali určitý etos a hledali národní identitu. Bylo tomu tak u většiny národa i v době sovětského područí. Naše kvality se ukázaly hlavně při zlomových dějinných událostech, kdy jsme byli blíže duchu národa. Rusové touží, aby veškeré okolí a jednou celý svět byly součástí jejich panského paternalistického celku, a etos je jim neznámý – už o dob krvelačných démonických imperialistů Lenina a pak Stalina, které dosud nostalgicky uctívají. My jsme lživost propagandy v drtivě většině prohlédli, oni jí dosud buransky fandí. To pranepatrné procento morálně probuzených Rusů je buď šikanováno, pozavíráno, povražděno nebo emigrovalo. Většina je ke všemu lhostejná. Lhostejnost není zdrojem nových hodnot, solidarity, zrání ani pravého štěstí a radosti. Ti nelhostejní porobení, umlčení, povraždění zaslouží tím víc naši modlitbu.
A doplnění Karla Jirky: Jak na konci zmiňujete tu modlitbu za ony morální Rusy - myslím, že stejně tak, jako se modlíme za podporu a ochranu Ukrajiny, by mohlo být moudré modlit se za ty Rusy, kteří by mohli být těmi, kdo na různých úrovních vlády, pomalu budou moci, nebo budou muset, převzít iniciativu a snažit se o nápravu. Modlit se za jejich moudrost, správnou inspiraci a poznání, za spojení s duchem národa. Je možné, že se to v Rusku dá do pohybu, mohou nastat různé turbulence a dokonce se různé věci velmi zhoršovat, může tam vypuknout chaos a občanská válka... Přechodný stav, který může trvat několik desetiletí, nebo třeba i generací a kdoví, kdy se tam vše dá do pořádku. Ale mohli bychom podpořit krystalizaci těch osobností, které jsou už k tomu připravenější a které se budou rozvíjet a připravovat v pozadí, i přes tento chaos. Podpořit ozdravné procesy ve společnosti. A obracet se o pomoc i k hierarchickým bytostem. Možná jsem naivní, ale možná by se tento typ naší pomoci nemusel podceňovat... Naše modlitby mohou snad být slabé, vzhledem k rozsáhlosti této pomoci, která by byla třeba, ale tyto modlitby a vlivy mohou působit ve svých kvalitách - homeopaticky.
2024 ©