"Nic se nezměnilo, je to jako za komunistů." Víme, kolik máme na sebe navěšených fízlů?

Volal mi kvůli něčemu jakýsi starý antroposof z Orlických hor, a hned si podebraně postěžoval, že se nic nezměnilo, že je to jako za komunistů... Nabádal mne raději moc do telefonu nemluvit, jsme prý odposloucháváni.

Takto občansky i inteligenčně retardovaných lidí není málo. Ba ani v tzv. duchovních kruzích.  Stačí ale si trochu logicky zauvažovat, snad i jen selským rozumem: Mnozí protelefonujeme i několik hodin denně, to aby seděly celé štáby fízlů (a kde tedy mají svá pracoviště?), kteří poslouchají a poslouchají naše telefonické vypovídávání a tlachání, co kdybychom najednou řekli něco ošklivého na adresu některého politika? To aby pětina národa byla těmi fízly, sedícími denně od rána do večera u odposlouchávacích zařízení, aby nás všechny stačili uposlouchat.  Na vedlejšák po večerech by to určitě nestíhali, musí tedy mít s někým jakýsi hlavní pracovní poměr.  Znáte někoho takového? A kde sedí? A kdo a kde jsou ti obvinění viníci? A pokud jsou, jak to že jsme se o nich nedozvěděli? A která strana ty odposlouchávače organizuje a kryje, když vítězí ve volbách pokaždé jiná? (Fízlování či odposlouchávání se může občas dít mezi politiky kvůli mocenskému boji, ale výhodou demokracie je, že se to může provalit, a když se to provalí, píše se o tom - viz sledování Nečasové.) K povolení odposlouchávání občana jsou přísné regule, které byly zvěřejněné: například u důvodného podezření z přípravy teroristického činu apod.

A kde konkrétně jsou - podle takto postižených stihomamem - ta předpokládaná odposlouchávací zařízení? Jsou v každém městě? Či dokonce vesnici? Firmě? Úřadu? Kdo je nakupuje, jak to v rozpočtu vykazuje, kdo a kam je zamontovává a kdo je servisuje? Jak to, že to  s gustem ještě nerozmázla opozice, obzvláště ta komunistická, jejichž strana bdí?

Absurdity o odposlouchávání vymýšlejí a šíří ti, kdo neunesli zodpovědnost ze svobody, nestačí svou samostatností a přirozenou občanskou důstojností na narovnání se, tedy si radši vytvoří představu ohrožení, mají pak i menší zodpovědnost, sugerují si malé totalitní socialistické poměry aspoň v představě. Je to značná charakterová i logická zaostalost. A také paranoia z dob totality, kdy režim potřeboval nepřítele k odůvodnění své moci a agrese.

A co ti domnělí fízlové? Kdo je platí, která je to položka rozpočtu, když rozpočty ministerstev, krajů i obcí jsou široce projednávány, veřejně dostupné a kontrolovatelné? Kdo vyhodnocuje jejich hlášení a s jakými závěry? Kdo, kde a na kom ty závěry uplatňuje? Kdo byl postihnut za své  politické názory? A kým? A jak to že o tom neinformoval tisk? Nebo - domnívá-li se, že je cenzura (opět, kde ti cenzoři sedí a kolik toho chudáci musí denně přečíst, to jich musí být tisíce), pak proč to nenapíše aspoň na internet? Pokouší-li se dnes Babiš o částečnou cenzuru, víme o tom aspoň z internetu a je jen otázkou času, kdy nastane změna.

A hlavně: jak to, že za mé svobodné a mnohdy kritické až rýpavé psaní na web, do tisku i do knih (tedy kdykoliv prokazatelné a trvající už přes čtvrt století), a mé svobodné telefonování - jak to, že si na mne ještě nikdo z těch fízlů nedošlápl? Pokud by existovali, jak rád bych takového poznal, bylo by to zajímavé popovídání. Anebo že by si jen dělali a dělali zápisky a těšili se, jak si je vezmou do hrobu? Asociace: Když jsem počátkem 80. let pracoval na centrálním orgánu ČSVD, byl tam zaměstnaný  jistý kovaný soudruh Dusbaba, neschopný se uživit něčím smysluplným, tvářící se ustaraně a důležitě, který vyhodnocoval jakási hlášení zdola, dělal z toho tabulky a statistiky, ty pak ukládal do šanonů a tyto šanony, aniž je kdo otevřel, se po pár letech skartovaly - a zas nanovo, jak "pes jítrničku sežral". Tedy - pokud nás někdo fízluje - že by si pak taky dělal jakási hlášení do šanonu či počítače? A opět - kde asi sedí, jak vypadá, jaké zaměstnání si vykazuje, vědí to jeho sousedi a příbuzní? A slídiví investigativní novináři? A jak to, že jsem ještě na nikoho takového nenarazil? Kde jsou pak výsledky jejich práce a následky vůči sledovaným lidem?

Ale už vážně: Tento dost rozšířený paranoidní syndrom  osobního ohrožení rozežírá jako dřevomorka všeobecné veřejné povědomí, znehodnocuje národní sebereflexi a otravuje mentální ovzduší. Pak je  pravda hůře nalezitelná. Namísto pravdy nastupují zakomplexované odsudky, spiklenecké teorie, katastrofické zvěsti. Je tu pak model chování - Bude hůř, na má slova dojde. Přitahují či zesilují to, čím přehnaně děsí. Tedy - pokud se něco nezměnilo, pak se to nezměnilo právě v těch, kteří tím děsí. Právě oni mají nitra jako měli za komunistů. Nikdo nás  už neohrožuje - kromě nás samých. Ten pán zmíněný na začátku žije dosud v elementálech socialismu, je přikrčený, nenadechl se. Pěstuje si své "ohrožení". Není mu pomoci, nepomůže-li si sám.