OKULTNÍ ÚČINKY LŽI; RECEPT NA ZÍSKÁVÁNÍ ENERGIE; ORIENTACE NA NAČERPÁNÍ OBROVSKÉHO MNOŽSTVÍ ENERGIE

Lež je docela běžná, že? Je častá mezi běžnými lidmi, mezi vědci, politiky, faráři, duchovními rádci, kolegy, příbuznými, rodiči... Promysleme logicky, jak na nás působí: myšlenková vlna lživého tvrzení neviditelně narazí na opačnou, pravdivou  skutečnost. Protože nenastane ztotožnění, vrací se tato vlna do éterického těla tvůrce lži. Zpětný náraz toto tělo oslabuje, zakaluje, rozráží, člověk ztrácí niterou krystaličnost, je niterně "rozbahněný". Jak zdůrazňuje duchovní věda, patří lež a pomluva do řady duchovních či duševních skutečností, které se svými účinky, důsledky odrážejí až do fyzického těla.

Tendenčně leckdy pokrucujeme situaci svou či druhých nebo veřejnou, ztlumíme nebo snížíme hodnotu důležitých, ale nám se nehodících okolností a podobně. Takováto mentální manipulace nás odděluje od pravdy života, přičemž pravda se nedělí na světskou a duchovní. Obojí má stejnou důležitost. Tím se dostáváme do konfliktu se skutečností: situaci si přizpůsobíme, znásilníme, aby sloužila zdůvodnění našeho jednání nebo našich cílů, které jsme si podle svých sympatií či antipatií vytvořili.

Nepravdivost, lež, i ta myšlenková, způsobuje, že nepravdivé tvrzení narazí na odlišnou, tedy pravdivou skutečnost. Je to zároveň i náraz pro éterické tělo, spíše jeho úraz, oslabení, ochabnutí. Bezuzdný lhář nemůže dosáhnout síly slova, jeho řeč plyne na povrchu. Nemůže inspirovat druhého silou argumentu, hloubkou porozumění, povznesením ke kráse a pravdě. Nedobře působí i různé konvenční lži, klišé, fráze, účelové lichotky, přehnané či neinformované nadávání na kdeco. Podobně to je i s účelovým zatajováním pravdy, abychom takto manipulovali druhým ve svém zájmu.

DOSUD PATRNĚ NEPOPSANÝ ÚČINEK LŽI:  Lží, třeba i "nevinnou" jako je bájení o své dovolené, o svých geniálních dětech, o svých intimních zážitcích a vztazích, o vlastnostech kolegů, o poměrech v práci a podobně nejen vyčerpáváme své éterické tělo, ale funguje tu ještě cosi, o čem se asi ani v duchovní literatuře nepíše. Totiž: I ten, komu je někým často lháno, postupně ztrácí sílu vztahu, ztrácí o svého společníka zájem, a to i v případě, že se nedozví, že to či ono je lež. Tedy - i duše obelhávaného není sycena opravdovostí jeho protějšku, není napájena ctností pravdy, tedy ani opravdovosti, a vztah skomírá. Mnohdy se urputně snažíme vztah zachránit, ale netušíme, že my nebo ten druhý ho podrýváme tím nejbanálnějším - lží. Pak ani veškeré psychické pachtění, rozbory, diskuze, návštěvy poradců vztah neudrží. Ten se  možná nakonec  rozpadne kvůli nějaké vnějškové banalitě, protože byl zevnitř napadený červotočem nepravdivosti.  I porušením slibu se ztrácí síla vůle.

Jsou lháři a chytráci skutečně šťastní? - Překřikování svědomí dává těžko na duši. Pak se nedočkáme intimních inspirací ani v duchovním vývoji, protože přistupujeme k výkladu či řešení situací podle předem daných, většinou černobílých kritérií. Proto je lepší být skromný ve výrocích vůči věcem veřejným i vůči druhým.

A k čemu tato frustrace či jiné disharmonie někdy vyúsťují? Vrhneme se na hamtání enegií.

Je dnes v některých kruzích v módě se ptát, kde druhý "čerpá energii", "dobíjí baterky" apod. Tak jako je některý stroj závislý například na benzínu, je obdobně člověk redukován k závislosti na "energii". Dokonce v internetové televizi Cesty k sobě, kde obzor moderátorů u energie asi začíná i končí, byly dvě normálně a inteligentně myslící dámy, paní Jiřina Šiklová a Olga Sommerová počastovány otázkou, jak čerpají energii. V odpovědi se samozřejmě nenechaly vtáhnout do mentálního obzoru tazatelky.

Z dopisu příteli – Energii raději dávat, než hamtat

Ptáš se, jak se cítím po námaze v práci? Asi je nejlepší se moc se sebou nepatlat. Energii nečerpám záměrně z ničeho. Ani v těchto pojmech neuvažuji. Vím, že „nabíjení“ je dnes hitem komerční esoteriky a módní „duchovní“ terminologie, podobně jako relaxace aj. Autoři a časopisy se předhánějí v různých metodách, tu nově vyrobených, tu resuscituovaných z Orientu. Vyčerpání je ale důsledkem nějaké nesprávnosti, neuspořádanosti života či sobectví v něčem podobném. Někdy i obyčejné přepracovanosti. Když se necítím v harmonii, je třeba hledat své nekvality či nedořešenosti: třeba jsem někomu neodpustil nebo mám z něčeho strach nebo jsem nepřijal, že mi něco nevyšlo, jak jsem si nalinýroval – a tím nepřijetím  jsem se vzdálil od Boha. I strach a smutek nás odděluje od harmonie s vyššími světy. Musím se Pánu více oddat, odpustit druhým, proslunit a odpařit své strachy a výčitky, poctivěji se zabývat sebepoznáním a sebepřijetím i se svými chybami. Anebo taky upravit životosprávu. A to vše je věc dobré vůle, vnitřní kvality, ne jakési pomyslné energie. Nepoužívám rád tyto pojmy jako vibrace či energie, protože jsou to pojmy fyzikální a degradují proto náš stav na energetické nabití, zatímco skutečná práce na sobě a to, jak se cítíme, je i věcí naší lidské kvality, míry našeho života v řádu a harmonii. Nebo i přijetí karmy. Samozřejmě že rád posedím na posvátném místě, „očenichám“ si ho i s jeho energiemi, ale na tom se nedá moc stavět. Je to jako se příjemně vykoupat. Ani meditaci nelze pojímat jako sport duše, spíš jako její látkovou výměnu, kdy to okoralé z nitra je odplaveno a nahrazeno svěžím obsahem, pokud se Bohu otevřeme jako lasturka. Vlastně toto je to pravé čerpání energie.

Kamarádce jedna profesionální nabíječka energií, mající na to metodu a pořádající kurzy, natolik sebejistě až agresivně vnucovala své rady, jak se má nabíjet, které byly pro ni ale nepoužitelné, že ji tím těžce vyčerpávala. Nebyla dobíječem, ale vysávačem, radícím jak dobíjet. Byla schopna ji svými nabíjecími radami až dobít. Kamarádka z toho naopak pochopila, že nepotřebuje takovéto radiče a hučiče (to je krásný výraz Václava Havla). Bezpečný užitek může dát jen naše poctivá vnitřní příprava. Je třeba mít v sobě vytvořen z celkové životní vnímavosti a sebepoznávání citlivě reagující prostor, abychom měli kam tu kterou posvátnost uložit. Jinak to po nás ihned sklouzne. A chce-li někdo přesto recept na získání energie, pak je jednoduchý: je v dávání. Moudře směrovaném, laskavém a nezištném. Když totiž chceme jen brát, „dobíjet se“, je to uzavření se do sebe, egocentrismus, a takto „zhltnutá“ energie se v nás dlouho neudrží, protože ji jen poživačně konzumujeme. Jsme pak jak Otesánci.

Podle S. N. Lazareva je jakékoliv záměrné sebrání energie - z přírody, z vesmíru, ze slunce - jen neklamným důkazem, že člověk nemá dostatek vlastních sil a že ji musí odněkud doplňovat. To je počátek upírství. Takováto sobecká motivace způsobuje, že člověk energii s duchovností nespojuje, ale naopak se tím od duchovnosti vzdaluje. A naopak: když zakoušíme nezištnou lásku k Bohu, k vesmíru, získáme tím obrovské množství energie. Je třeba orientovat se na nejvyšší úrovně  - na duchovnost, ušlechtilost, lásku. A nedělat to kvůli tomu, abychom získali energii, ale z lásky k pravdě, Bohu, vesmíru. To je prvotní, energie je jen druhotný výsledek. Abychom dostávali dost energie, musíme žít těmito pojmy. Jakmile o energii začneme uvažovat abstraktně a oddělujeme tento pojem od fenoménů jako čistota, duchovnost a etika, uvrháme tím svůj niterný život do pouhého živoření a naplňujeme energií v lepším případě  jen naše fyzické tělo. Musíme vědět, že energie, již  získáváme skrze nejvyšší postoje a city, léčí nejen tělo, ale osud a duši. Mechanický přístup a výlučná orientace na braní energie odněkud podle nejrůznějších návodů vedou  k deformaci jemných duchovních struktur. Uživatelský, spotřební přístup v jakékoli formě vede k degradaci a k odklonu od skutečného vývoje. I byt si můžeme nabít (chceme-li používat tyto poněkud zužující pojmy) jen tím, co zde sami aktivně a vědomě prožíváme.