Osvěžme si to, co jsme se, my starší, ve škole neučili. A co má v programu i jedna strana u nás, hlásící se k tomuto odkazu. Dostojevského moudrý až prorocký výrok, viz níže, platí stále. - Není náhodné, že trnem v oku ruskému vedení od Lenina až po Putina je T. G. Masaryk (jeho boj čs. legií proti bolševismu), a Putinovi i Václav Havel. Spolu s Čínou jsou jedinými velkými zeměmi na světě, kde dlouhodobě vítězí lež a nenávist nad pravdou a láskou, a to i ve věci světového názoru resp. ateismus versus křesťanství (i proto Rusko tolik imponuje našemu současnému prezidentovi). Tříbení Ruska bude dlouhodobé a ještě bolavé, ale jednou přinese dobré plody.
"Velký říjnový převrat zrodil nejnásilnější systém v lidských dějinách, který měl velké štěstí na protivníky i spojence.
Teror byl povýšen na státní politiku. Přesně před 100 lety, v době, kdy v Evropě již čtvrtým rokem zuřila do té doby nejstrašnější válka v lidských dějinách, provedli ruští bolševici úspěšný státní převrat. Bezprostředním úkolem bylo destabilizovat Rusko natolik, aby již nadále nebylo schopné pokračovat v boji po boku Francie a Británie. Brestlitevský separátní mír nakonec Německu vítězství nepřinesl. Ale bolševici ukázali, jak snadné je rozložit stát, pokud k tomu máte dostatek prostředků, přitažlivá hesla a nulové morální zábrany. Nabídka „demokratického“ míru bez anexí a kontribucí, kterou bolševici podvodně deklarovali, negramotné ruské mužiky v uniformách neoslovila. Zato dekret o půdě, jenž starozákonnímu přikázání „nepokradeš“ nadřadil revoluční heslo „kraď nakradené“, způsobil divy. Na obrovském prostoru mezi Baltským a Černým mořem vojáci, jimž byla nabídnuta možnost zmocnit se cizího majetku, opustili zákopy a vydali se domů.
Poté se přistoupilo k realizaci hlavního cíle, jímž nebylo nic menšího než světová „proletářská“ revoluce. Lenin prohlásil, že Rusko je pouhou otýpkou chrastí pro zažehnutí plamene světové revoluce, a aby se tak stalo, byl v létě 1918 na návrh Jakova Sverdlova teror povýšen na oficiální politiku státu. Vzápětí byl zrušen starý právní řád a právo bylo nahrazeno „revoluční spravedlností“. Lenin zlikvidoval soukromé vlastnictví a opatřením válečného komunismu, kdy byla militarizována práce, bylo totálně rozvráceno hospodářství. Dezerce z „pracovní fronty“ se trestala smrtí – stejně jako dezerce z fronty válečné.
Jestliže v průběhu první světové války v Rusku nebyl zaveden přídělový systém na potraviny, zavedli ho bolševici již v roce 1918 a v mnoha oblastech země vypukl hladomor – až do třicátých let účinná politická zbraň, jejímž prostřednictvím strana upevňovala svou moc. To vše bylo orámováno všudypřítomnou, státem řízenou cenzurou a propagandou. Cenzura efektivně zabránila lidem myslet postaru a propaganda je nutila myslet nově. Bolševická strana držela v rukou veškerou moc, aniž by k tomu byla oprávněna ústavou. Byla řízena ústředním výborem a politbyrem, jehož členové byli vybíráni, takzvaně kooptováni, samotným ústředním výborem a politbyrem. Na všechny posty byli jmenováni jen členové strany a ti řídili stát, přičemž se řídili jen stranickými direktivami. Všichni, kdo v tomto řetězci byli zapojeni, museli projevovat naprostou loajalitu a oddanost straně a jejímu vedení. Čas od času ani to nestačilo. Dostojevského výrok z románu Běsi „Ruského člověka nejsnáze dostanete tak, že mu nabídnete právo na ohavnosti“ byl obludným způsobem potvrzen revoluční praxí. Prvotní nezdar v exportu revoluce Moskvu neodradil. Takzvaná Kominterna, založená roku 1919 jako nástroj plánování ozbrojeného vpádu do okolních zemí, se postupně změnila v nástroj řízení zahraničních komunistických stran. Roku 1922 byla přijata zásada, že sovětské Rusko je vlastí všech pracujících a právě jemu musí být komunista jakékoli země věrný v první řadě.
Bohužel Říjnový puč stvořil nejnásilnější a nejrepresivnější politický systém v lidských dějinách, který se ve čtyřicátých letech 20. století konečně podařilo úspěšně vyvézt do světa. K desítkám milionů mrtvých na území SSSR přibyly další nesčíslné oběti v Evropě, Asii, Africe i Americe. Přinesl naprostý zmar, ale měl veliké štěstí na protivníky a spojence. „Díky“ nacismu se zapomnělo na to nejhorší z ruských dvacátých a třicátých let. „Díky“ levicovým intelektuálům nakonec nedošlo ani k řádné obžalobě. V tomto ohledu je odkaz Října dodnes živý."
Více na http://nazory.e15.cz/komentare/komentar-michaela-romancova-prilis-zivy-odkaz-bolsevicke-revoluce-1339484
Zdroj: http://nazory.e15.cz/komentare/komentar-michaela-romancova-prilis-zivy-odkaz-bolsevicke-revoluce-1339484
2025 ©