ZAČÁTEK CESTY K NEVIDITELNÉ SPOLEČNOSTI KOLEM NÁS
Myslel jsem si mnoho let, že k prožívání jednotlivých ročních dob a působení duchovních bytostí, které jsou za nimi, musím do přírody. Omyl. Mohu, ale nemusím. Příroda má své úžasné kouzlo, kterým se lze naplňovat, ale to "za tím" je snad i příhodnější se snažit alespoň trošičku prožít bez vnějších vlivů. Došlo mi to plně, když pozoruji čtyřiadevadesátiletou dámu, která se těmito věcmi zabývá mnoho desetiletí, kterak jí z okna bez záclon stačí pohled na vzdálený kousek lesa. A ani to mít nemusí, protože to má v nitru. Nezapomínejme také, že příroda potřebuje víc něco od nás, hlavně lásku, než my od ní.
Ono působení archanděla Michaela, který je nejen vládcem podzimu, ale od roku 1879 celého přibližně třiapůlsetletého období, ve kterém žijeme (nejerudovaněji o tomto psal pro veřejnost Rudolf Steiner a ani pozdější pokusy jiných autorů na tom nic nezmění) se můžeme, byť jakkoliv nedokonalí, učit vnímat.
Podobně je nám dáváno k prožívání, byť i jen letmému, tušenému, působení podzimního anděla Machona. Lze o něm pojednávat i bez módního konzumně zjednodušujícího až bulvarizovaného postoje.
V jistém smyslu souvisejí s duchovním ženstvím všechny elementární bytosti, neboť pocházejí z emocionální úrovně, spjaté se ženstvím. Systematické utřídění elementárních bytostí by bylo možné z různých hledisek. Pro ilustraci pestrosti a mnohotvárnosti působení neviditelných přírodních bytostí se zmiňme o podzimním působení Machonově, i když jsem je uváděl již několikrát na různých platformách (ono mi to nedá toto kouzelné téma neopakovat). Poskytuje možnost konkrétní zkušenosti či prožitku, který by mohl navodit citový vztah k této říši. Tím může pro mnohého začít cesta k vlastním prožitkům takovýchto skutečností, třeba zprvu jen nepatrným.
Uveďme blízké skutečnosti pro nás všechny - podzimní procesy zrání a vadnutí. Příroda se den ode dne mění, život rostlin i zvířat ustupuje. Některá zvířata před zimou vyhledávají svá ochranná doupata, listí se barví, příroda uvadá. Lze vypozorovat, jak v onom blednutí a padání listů, v zalézání živočichů a odumírající smyslovosti vzniká něco třpytivého, zářivě duchovně-duševního. Smyslovost uvadá, aby mohla žít duchovnost. V protisměru k odumírání přírody, k dohořívání smyslovoasti vystupuje jiskřící duch. Ten může člověka vnitřně aktivizovat směrem od hmoty k duchu.
Avšak ani odumírání se neděje samo od sebe, bez pomoci duchovního světa. Elementární bytosti, které na jaře rostliny stavěly a v létě se společně se zemskou duší vznášely do kosmu k nabytí nových přírodních sil, se s podzimem vracejí do země, aby zde během zimy snily svůj radostný sen. U tohoto procesu je nápomocný právě anděl podzimu. Pojednává o něm i Ján Hollý ve svých Selankách, jiný zdroj jej nazývá Machonem. Cosi jako báj či imaginace o básnické postavě tišícího anděla podzimní přírody nás přiblíží k snazšímu napojení se na tyto niterně poetické děje.
Anděl podzimního času sestupuje z výšin nebes po slunečních paprscích, obchází zemi a ukládá přírodní síly k blahodárnému klidu a odpočinku. Přináší zmírnění letního žhnutí a zchlazení vášní. Je jakoby utkán tu z podzimních cárů mlh, tu ze sedmibarevných duhových paprsků ve sluneční záři posvátně tichého podzimního dne. I v onom tichu však tušíme jakési dění. Čarovná poetická postava snícího anděla kráčí pomalu přírodou jako duch, zvěstující nadcházející spánek všem přírodním bytostem živlů, které od jarního probuzení v přírodě aktivně pracovaly. Anděl táhne s písní chvalozpěvu volně přírodou, vznášeje se lehce nad zemí. Žehná jí a jejím duchům za dílo lásky, které vedlo k vydání plodů. Kam padne jeho tišící pohled, tam se příroda ukládá ke spánku, jakoby pěl tiché ukolébavky. I ptáci při nich jen tiše přelétají mezi větvemi. Jeho hlava je melancholicky skloněna ve vnitřním gestu pokory před nutností proměny k zimnímu spánku. Předává zemi koncentrační schopnost stráhnout život, dříve rozevlátý do kosmu. Elementární bytůstky čtyř živlů se pod jeho velením stahují do země skrze kornoutky, které jim anděl tvoří ze své všudypřítomné ruky. V zimní době nejhlubšího ticha přírodního života jsou pak co nejintimněji spojeny se zemským lůnem.
Pod jeho pohledem klesá i míza ve stromech. Dává skupinovým duším stromů pokyn k zimnímu spánku, aby získaly sílu k jarní a letní tvořivé práci. Duchové rostlin se radostně zavrtávají do země a odpočívají v sladkém snění.
Svou něhyplnou, laskavou rukou zbarvuje i listy stromů melancholickým vadnutím. Je to melancholie čistá, bez sžíravosti. Hladí svým laskavým pohledem každou rostlinu a strom za vydání plodů. Zanechává za sebou bílá vlákénka pavučin, která jako stříbrné nitky září ve slunečním svitu. Příroda tiše odumírá pod jeho tajemnou pečetí odevzdání se osudu a nabývá tklivé krásy v lesku podzimního slunce.
Přírodní duchové, dosud volně se pohybující, jsou magneticky přitahováni k nálevkovitému útvaru jeho ruky. Gnomové po něm klouzají pod zemský povrch, aby zde opatrovali rostlinná semena až do jarního probuzení. Jeho láskou naplněný tichý pohled se směruje do nitra usínajících přírodních sil. Na své pouti se takto dotýká jednotlivých tvorů i rostlin a po jejich práci a vydání plodů je obestírá závojem sladkých mrákot. Tok mízy rostlin se zvolna zastavuje a semena dozrávají. I jeho vlastní pohled se stále více zamlžuje, jako by mu klesala víčka.
To vše může pro nás být mocnou a laskavou inspirací. Jako anděl podzimu spoutává bující přírodní síly a vrací je zemi, i my můžeme v klidu a jasu podzimního soustředění zklidňovat smyslné sirnaté touhy nadhledem, rozvahou a klidem, můžeme v tichu a harmonii procházet zahradu svého nitra, pozorovat semena svých myšlenek a citů, správně je oceňovat a třídit a vtělovat je správným myšlením do nitra své bytosti. Je to doba bedlivého patření na plody našich myšlenkových a citových aktivit ve zjevném i niterném životě. V kontrole těchto plodů se nám odhalí i karmické síly, které působí v našich životech.
Zároveň působí v této době z opačné polokoule vliv Rafaelův, prosvítá zemí a působí na nás zdola, z nitra. Říká se, že stojí při člověku. Podzimní zrání a moudrost shora se tedy kombinuje s oživujícím působením Rafaelovým zdola. Někdy trvá i více let, než skutečně zavnímáme tyto vlivy, ale i trpělivost a vytrvalost patří k lidskému vývoji. Ony plody pak nás odmění.
2024 ©