Z dalšího textu: "Když člověk po delší dobu vážně a silně medituje o "mytí nohou", pozná že láska není jen osobním pocitem, nýbrž že láska je novým světem. Pozná, že jednou ve vyšším světě bude láska tím, čím je dnes vzduch a světlo nás obklopující. Láska bude podstatou nového světa.“
Christian Morgenstern:
Bytosti klidného kamene,
k tobě se kloním v soucitu s tebou,
ty neseš zde můj rostlinný život;
děkuji tobě z celého srdce
s přáním požehnání Krista,
Jeho lásky, světla, síly.
Bytosti žijící v rostlině,
k tobě se kloním v soucitu s tebou,
ty živíš zde mou cítící sílu;
děkuji tobě z celého srdce
s přáním požehnání Krista,
Jeho lásky, světla, síly.
Bytosti cítící ve zvířeti,
k tobě se kloním v soucitu s tebou,
obětí tvou zde dospívám k sobě;
děkuji tobě z celého srdce
s přáním požehnání Krista,
Jeho lásky, světla, síly.
My všichni: kameny, rostliny, zvířata
vzhlížíme oddaně k tobě,
který jsi na zemi člověkem;
děkujeme tobě – prvorozenému,
neb že ty jsi, jsme též my,
jsi naše naděje.
Prosíme tebe, nezapomínej na spojení s námi.
Když se zde vyvíjíš v lidství a v lidskosti,
povznášíš zároveň nás.
Díky vzdává jednost všeho v Božství,
díky opětuje mnohost všeho v Božství,
ve vděčnosti sbratřuje se všechno Bytí.
.oOo.
Máme poslání! Jsme povoláni k proměně země! - Novalis
.oOo.
Vnitřní zář královsky sloužící postavy Kristovy, myjící nohy.
Nejhlubší štěstí lze nalézat ve smysluplné práci pro svět. Jaké? Možná i té navenek nejobyčejnější, v hlubině nejobsažnější. Friedrich Rittelmeyer osvětluje k Janovu evangeliu, které je nejhlubší a nejbohatší ze všech biblických knih: "Látkou cvičení budiž třeba vypravování evangelia o mytí nohou. Ve starých klášterech si mniši volili s oblibou tuto událost za předmět svých meditací. Takové vypravování si má člověk budovat před duší jako stavbu, kámen za kamenem, větu za větou, obraz za obrazem. Také evangelista Jan mohl o této události vypravovat teprve tehdy, když ji po desetiletí choval v duši, až nic nezůstalo, než duch z ní zářící, až mohli jejími obrazy mluvit andělé. Rudolf Steiner pravil: Janovo evangelium je vlastně psáno pro anděly. Je zcela průhledné.
Z vypravování o mytí nohou měla by stát před námi především královsky sloužící postava Kristova, stojící uprostřed dvanácti učedníků. Záleží na tom, abychom hlavně cítili vnitřní zář, nádherné jemné světlo, které vychází z postavy Kristovy. Toto vypravování vydechuje jakoby nebeskou vůni. Můžeme myslet na slovo: "Okuste a vizte, jak dobrý je Hospodin." (Žalm 34,9) Duchovní zjevení lze nejenom vidět a slyšet, nýbrž také vychutnat, lze je cítit jako teplo, jako životní proudění, jako duševní potravu.
Takto může člověk na sobě pracovat, může předělat, proměnit sebe. Když takto cvičíme, vytvoříme v sobě vyššího člověka. Naše duše se stane jakoby obětní mísou, která se plní životním duchem. Když člověk po delší dobu vážně a silně medituje o "mytí nohou", pozná že láska není jen osobním pocitem, nýbrž že láska je novým světem. Pozná, že jednou ve vyšším světě bude láska tím, čím je dnes vzduch a světlo nás obklopující. Láska bude podstatou nového světa.“
2025 ©