Mezi dopisy, které jsme s Martou obdrželi od naší tehdy nejbližší přítelkyně, Dany Bubníkové ze Zábřehu (viz též Epopej Mariánství, kapitoly o Národních duších a o skřítku Kubíčkovi), jsem objevil i následující z roku 2001, již zapomenutý.
Nejprve něco zcela zvláštního. Jsem dojatá. V rádiu hlásili smrt amerického vojáka, příslušníka CIA. Když jsem se za něho začala modlit, přišel Archeus (Duch osobnosti, 3. hierarchie) a po jeho boku ten voják. Archeus se mi zdál smutný. Ten voják byl klidný, jenže více jsem pozorovala Archea. Ke konci této modlitby mi přišlo na vědomí, že se mám modlit za všechny americké vojáky. Udělala jsem to tedy tak. Dojalo mě, že nakonec jsem přes Archea toho vojáka pocítila na toho vojáka zapojení. Kdoví, nemáme-li k sobě nějaký vztah z minulých inkarnací. Velmi mne udivilo, že mi ho jeho Archeus přivedl k modlitbě hned druhý den po jeho smrti. To ještě měl na sobě i éterické tělo. To se mi ještě nikdy nestalo, abych někoho zemřelého poznala hned druhý den po jeho smrti. Jeho Archea jsem vnímala zcela zřetelně a rozhodla jsem se, že toto jasné vidění použiju i jako koncentrační pomůcku, když se budu za ty zesnulé a zvláště za toho Johnny Spana, který měl krycí jméno Michael, modlit. Proto se obracím i na archanděla Michaela, aby mu pomáhal a vůbec vzývám všechny svaté.
Zvláštní bylo i to, že v obchodě měli vystavenou Mladou frontu Dnes, kde byl hned na kraji článek o tomto vojákovi. Samozřejmě že jsem si toto číslo koupila a dozvěděla jsem se tam víc o jeho životě. 28. 11. hlásili, že o jeho smrti se spekulovalo už od onoho 26., kdy to měly sdělit afghánské zdroje, Washington to poté potvrdil. Až se uklidním a dostanečně vymodlím, napíšu více.
Mám románek o příteli - skřítku Kubíčkovi, který Vám vypíši, i když se mi to zdá fantastické. Jsem přece přísná myslitelka, vychovaná R. Steinerem, a přichází mi do vědomí něco tak fantastického.
DEN POTÉ:
Včera jsem mimořádně velmi dlouho spala. To proto, že jsem se sešla s Honzíčkem. Tak totiž nazývám toho odtěleného vojáka, který se jmenuje dle novin Johnny, což je zdrobnělina k Johnovi. Ráno, už jsem bděla, jsem ho viděla, usmíval se. Po začátku modlitby mi Honzíček řekl: "Já se budu s tebou modlit." Po chvíli byl odveden svým Archeem. Viděla jsem, jak jeho Archeus natahuje paži a bere ho pod rameny. Během dne jsem viděla spící obličej, který by odpovídal Honzíčkově věku. A dnes už přišel jeho Archeus sám, čili se mohu domnívat, že Honzíček spí. To by nebylo nic divného. Ale tímto faktem si mohu vysvětlit, proč mi ho jeho Archeus přivedl hned druhý den po smrti, kdy, jak víme, máme ještě éterické čili životní tělo. Takže v něm ještě byl život, proto Archeus spěchal mi ho přivést, dokud byl ještě při vědomí. Dnes když mi Archeus řekl: "Modli se za něho", dojala mne láska toho Archea ke svému svěřenci. To je jasné, že se budu modlit.
Zvláštní bylo, že poprvé jsem vnímala Archea černobíle, ale podruhé měl kolem hlavy žlutou svatozář. Potřebovala bych být trochu víc chytrá, abych vše plněji pochopila, ale mohu jen zcela vědomě vše přijimat, aniž bych tomu vždy rozuměla.
A nyní přidám pokračování onoho fantastického příběhu o Kubíčkovi... /bylo v dalších dopisech, přepsáno a uveřejněno bylo v knize Epopej Mariánství./ Moc o něm nemluvím, vyjma s Vámi, protože někdo by mohl říct že je to blbost, možná bych sama udělala taky tak, kdyby se ten románek o Kubíčkovi nepřihodil mně samotné... Jednou večer, když jsem zrovna studovala těžký článek od RS, přišla ke mně celá Kubíčkova rodina. Tak jsem musela nechat studování, přivítala je, chvíli jsme se vlídně k sobě měli. Po chvilce odešli.
Ještě mi zbývá poděkovat Karlovi za puberťácký snímek jedné krasavice. Napřed jsem bez brejlí nevěděla, co to posíláte, a až jsem si vzala brejle a viděla svoji starou krásu, tak jsem si řekla: "I ten lotr", rozumí se že Karel. /Pozn.: byla to fotografie Dany, která pak přišla do obrazové přílohy knihy Epopej Mariánství./ Jak on to potají mohl vyfotit a jak přišel na to, že mu to vyšlo. Tedy, dear Charles, thank you very much.
Vzpomínám si, že když jsem se jednou zas těšila na odchod z těla, mi asi můj Archeus řekl, že to tak hned nebude, že tu mám ještě úkol... M. mi řekla, bylo to asi v roce 1977 z duchovna: "Řekni Jožce, ať se chystá." Jožka byla stará žákyně, která se stýkala s M. ještě za první republiky, bydlela v Olomouci. Když jsem to Jožce vyřídila, tvářila se divně, byla celkem zdravá. Zemřela však náhle krátce po onom vzkazu. Právě proto, že mám tuto zkušenost, tak to, co mi M. řekla "Tak už se taky chystej", beru vážně a těším se. Jenže pro mne to nebude překvapením, ale naplněním mého přání. /Psáno v roce 2001, asi 2 - 3 roky před Daniným odchodem. V posledním období byla umístěna v Domově pro seniory v Sobotíně, v nečistém prostředí a nedostatečné péči./
2024 ©