Když jednoho pátecního srpnového vecera koncil tady v Písku týdenní anthroposoficko-eurytmický seminár, nenapadlo je nic pošetilejšího, než si pozvat Funka na autorský vecer. Za poslední dva roky covidového omezení jsem ze semináru a prednášek nejak vyšel, zjezevcovatel jsem doma u pocítace (krom kontaktu s práteli). Ba i tocení videí pro YT s prítelem Petrem Tomaidesem odkládám už od brezna, i když se na to tuze teším. Ale nakonec - nevím jak vcera oni milí eurytmisti, ale ve mne zustalo vedomí vzácného sladení a porozumení. Vítám takováto prostredí, kde se clovek nemusí nijak stylizovat a muže zustat prirozene svuj a improvizovat. Precetl jsem na tráve u praskajícího ohne nejprve svou Povídku kaplickovou a pak Láska po pul století. Bylo nás tam 25, všechny si dobre vybavuju. Pak se jen tak povídalo, neco o antroposofii, treba nakolik (ne)plní dnes svuj významný úkol, kdo jsou dnes její nositelé presvedciví a kdo jen formální, ale i ledacos jiného, i vtipy, ba i jeden antroposofický. Tolik uprímnosti, opravdovosti, spríznenosti, pozornosti ke druhému i smyslu pro humor je veliká vzácnost. Jsem rád že jsou tu takoví lidi. Podobné vzácné sdílení bylo i nedávno s Janou Cibulkovou v Opave ci s Janou Koen ve vsetínském Zlatém zrnku pri káve a dortu. Takoví se nebojí, že by si poškrábali svou duchovní ci antroposofickou metalízu.
Pri vcerejším posezení s kytarou, vlastne dvema, jsem obdivoval, kolik Tomáš Adamec a jeho kolega Robert Žák znají lidovek. V mládí jsem jimi hloupe pohrdal (byly ovšem soucástí komunistické propagandy), ale to už je dávno pryc. Je moc dobre, že tenhle národní poklad porád žije a není jen v retro-zpevnících. Je v nem kus národní duše.  -  (Vzal jsem k rozdání i mé knížky – ty co už vyšly /zásoby se tencí/, i ty nové, vytisknuté z pocítace.)

Hanka Adamcová predává (nejen) pri výuce eurytmie to, co má sama v sobe: tvurcí radost z umení. Každému z nás se bud darí dobre, nebo možná jen cástecne, nebo jen málo plnit predsevzetí z doby pred zrozením pro úkol tohoto života. I v tom spocívá naše harmonicnost, snad i síla osobnosti. I bez jasnovidu se domnívám, že Hance a Tomášovi Adamcovým se darí plnit dobre ideje, které je privedly ke dráze tohoto života. Eurytmie jim k tomu pomáhá, a pomáhá i všem, kterí se jí úcastní, byt jen jako spoluprožívající diváci.

Pri akcích Hanky a Tomáše je prostredí opacné, než jaké jsem v duchovních kruzích též poznal: Když nekdo delá chytrolína, který ke každému sdelení druhého pridá neco ješte „chytrejšího“, aby ho snad postrehy druhých neohrozily v pozici toho, kdo všechno duchovne vzácne ví. Takoví alelidi a hlavnílidi berou druhým potešení, aby se s nimi v cemkoliv sdíleli. - Kolem Hanky a Tomáše takového paušální poucovatele nepotkáte, i když mnozí mají co predat a je jim k tomu vytváren vhodný rámec pro zájemce. Nepatrí ani mezi ty, co ohromují okolí vysokým duchovnem, ale v bežné praxi selhávají: dávají sliby které neplní,  neumejí naslouchat... K cemu pak kroky na poli mystickém, jsou-li netecní na poli etickém. Jejich duchovno se jim jednou možná rozpadne, nemá-li základ v zemské spolehlivosti. Pak se i vysoká a okázalá duchovnost jednou sesype jak domecek z karet. Hanka a Tomáš patrí naopak mezi ty vzácné, u kterých tuto spolehlivost okolí nachází.

A co je eurytmie? Je to pomerne mladé pohybové umení (neco pres sto let), vycházející z poznatku duchovní vedy. Mohou ji praktikovat deti, dospelí i seniori. Není tancem, pantomimou ani gymnastikou, ale "viditelnou recí" ci "viditelným zpevem". Je provozována bud jako pedagogická metoda, nebo k lécení, nebo jako jevištní umení. Umeleckou eurytmii, kterou též vytvoril Rudolf Steiner, predstavují dramatická díla, vyprávení, hudební skladby a orchestrální díla.

V odborných pojednáních se docítáme, že pedagogická eurytmie vychází z umelecké, žák se její pomocí ucí pohybovat a orientovat v prostoru a snaží se pohyby tela vyjádrit svou duši. Vede k rozvoji jak obrazného, tak praktického myšlení, zejména však myšlení samostatného.

Lécebná eurytmie, využívána jako pohybová terapie, vede k pusobení dovnitr. Posiluje a harmonizuje životní síly, prohlubuje vnímavost, probouzí vedomí sebe sama. Její osvojení je odborne, esteticky i eticky nárocné. Vykonávají ji proto pouze speciálne vyškolení eurytmisté ve spolupráci s obeznámenými lékari. Její podstatou jsou pohyby tradicne odpovídající hláskám a tónum, které zároven souvisejí s pohyby probíhajícími v embryonálním stádiu, v dobe raného detství, ale i fyziologickým procesum probíhajícím v tele dospelého cloveka. Je v tomto smyslu i ztelesnenou esoterikou. Ve svete se lécebná eurytmie uplatnuje predevším na klinikách, v sanatoriích, domovech pro seniory (predchází telesné i duševní ztuhlosti) a v lécebne-pedagogických zarízeních.

Casto bývá eurytmie pripodobnována k umeleckému tanci. Je tu však podstatný rozdíl: tanec telo vycerpává, zatímco eurytmie telo omlazuje a regeneruje. Eurytmie na rozdíl od tance rozvíjí vuli cloveka. Není ani obdobou napríklad osobní jogické rozcvicky Pozdrav slunci - Súrjanamaskár, který vycházel z dnes již zastaralých éterických forem.

Eurytmie se nejprve vyvíjela ciste jako jevištní umení, až pozdeji od roku 1919 se stala soucástí i waldorfské pedagogiky jako protiklad klasické telovýchovy. Zatímco klasický telocvik se orientuje na podávání výkonu pri pohybu a staví na  souteživosti, eurytmie jako druh umení rozvíjí fantazii, empatii a vuli žáku.

Eurytmické pohyby jsou odvozené z pohybových forem, které vypracoval Rudolf Steiner na základe podstaty reci a hudby, proto je eurytmie oznacována jako viditelná rec – viditelný zpev. Podle neho se "v eurytmii musí celé telo stávat duší." Každá jednotlivá pohybová forma znázornuje nekterou ze souhlásek, samohlásek nebo tónu. Zatímco samohlásky vyjadrují vnitrní zážitky, pocity a nálady, souhlásky reagují na události ve vnejším svete. Nejcasteji se v eurytmii uplatnují pohyby rukou a paží, které doplnují pohyby ostatních cástí tela. K vyjádrení se tedy využívá celý lidský organismus. I v tomto smyslu je eurytmie i její úcinek umením celostním, holistickým. Dokonce muže být využívána i jako podniková, firemní eurytmie, kde rozvíjí sociální a komunikacní dovednosti, stimuluje kreativitu zamestnancu a je prevencí syndromu vyhorení.

Dodejme, že protože je její provozování dílem okamžitého živého prožitku, nemela by být filmována - tím se zmrtvuje, konzervuje. Obcas se však dnes pristupuje k výjimkám, zvlášte k vytvorení obrazu o eurytmii u laiku a k prostému podelení se.

A ješte cásti staršího clánku o cinnosti Hany Adamcové (dríve Giteva):

K PRAMENUM ZDRAVÍ – PRAMENY ŠTESTÍ; TISÍCE PRAMÍNKU OZDRAVUJÍ DÁL; VYSAZENÁ KDOULON NA KRÍŽOVÉ HORE

Desátý rocník mezioborové konference, urcené zejména (ale nejen) pro zdravotnické a další pomáhající profese - K pramenum zdraví, porádané tradicne v Ceském Krumlove, uzavrel v predposledním týdnu srpna 2019 tuto aktivitu. Porádalo ji Sdružení pro antroposofickou medicínu v CR, z.s. ve spolupráci s Medicinskou sekcí pri Goetheanu / Dornach. Konference s tímto názvem navázala na pet let puvodního IPMT – International Postgraduate Medical Training. Bezpocet zájemcu byl za ty roky inspirativne doprovázen na ceste k dalším poznatkum, jinde u nás nezískatelným, a dalším stupnum lidského vývoje. Delo se to s využitím antroposoficky orientovaných oboru, zejména mediciny - nedogmaticky, s durazem na vlastní tvorivost každého jedince. Stovky zájemcu z ruzných oblastí cinnosti tak mely možnost poznat i sounáležitost ruzných oboru a povolání, i sounáležitost mezi sebou, i navázat krásná prátelství. Zároven jsme tak my, lektori (castí nebo jen príležitostní, jako tomu bylo u mne, ceští i zahranicní) dostali možnost k uplatnení toho, co jsme si osvojili, vuci vzácne vnímavým posluchacum. Celou akcí vanul vždy, krom odbornosti a serióznosti, sveží duch vstrícnosti, pozornosti, touhy po poznání, nepredpojatosti, laskavosti i smyslu pro humor. Bylo to takto nastaveno od samého pocátku. Jak užitecné by bylo poucit se zde tem, kdo si zapouzdrene a povýšene kutí pro sebe jakési studené teoretické duchovno.

Zorganizovat takto kolosální akci (prostory, jídlo, ubytování, evidence úcastníku, finance, výber lektoru a jednání s nimi atd.) byl každým rokem úkol dlouhodobý, namáhavý, zodpovedný i odborne nárocný. Hlavním aktérem, kterému patrí hluboká poklona a podekování za to vše, a který se mezi úcastníky a úcinkujícími proplétal vždy s grácií a vstrícným úsmevem, byla paní HANA ADAMCOVÁ, dríve GITEVA – nejvyšší kvalifikace v eurytmii. Je špicková ceská eurytmistka, spoluzakladatelka Sdružení pro antroposofickou medicínu a sdružení Eurythmea, dále terapie, pedagogika, výuka eurytmie, porádání cenných neformálních bytových semináru a mnoho dalšího. Podobne jako nekterí, kterí delají ze svého niterného impulsu jakýmkoliv zpusobem osvetu, i ona vycituje svým vzácným sociálním cítením potreby naší spolecnosti, její slabá místa (jako je napríklad oblast vztahu k zrození, k pravému umení, oblast vztahu k detem ci ke stárí a procesu umírání, apod.), a umí na to reagovat. Nasmerovala proto svuj život k nabytí vzácných schopností a kvalit, o které se muže delit. A to vše v príkladné skromnosti, laskavosti a radostnosti. Ríká, že krom nebe jí pomáhalo i hodne pomocníku na Zemi. Je to i príklad toho, že nemusíme vždy jen cekat, až nám to „nekdo“ shora zarídí (jak jsme na to mnohdy zvyklí). A je to i skvelá práce pro anthroposofii.
Na památku deseti let byla záverecného dne ve 12 hodin vysazena kdoulon na Krížové hore nad Ceským Krumlovem. Každý poutník jí tam muže nyní prijít pozdravit a uslyší príbeh jejich snažení v minulých letech.

POZNÁMKA: DALŠÍ PRÍSPEVEK NA TECHTO STRÁNKÁCH SE OBJEVÍ NEJDRÍVE  15. NEBO 16. 8.