Trochu jsem si zase hrál. Práce vzatá jako hra líp odsejpá. Zatím knížečku s názvem v titulku, napsanou společně s Alfredem Strejčkem (radostná spolupráce), vydávám ve vlastním malonákladu (tj. svým financováním) díky ochotě pana Martina Dohnala, který mi nezištně a rychle zajišťuje zalomení a tisk. Je to v poslední době vydaná jeho zásluhou, odhaduji, asi 10. moje knížka, edici jsem nazval funkiválie. Do obchodní distribuce tyto knihy nejdou, i tato bude tedy jen k rozdávání přátelům, známým, případně dalším zájemcům. Mohu poskytnout k dispozici komukoliv i elektronicky. Nabídnu ji pak k zařazení do edičního plánu některému nakladatelství, nejprve jako obvykle Malvernu, pokud ji shledá rentabilní. Dobrými vílami, které mne obklopily přízní při zrodu této knížky, jsou mj. Daniela Drtinová, Jitka Molavcová, Ludmila Zítková, Hana Adamcová, Jana Cibulková, Světlana Hlásková, Maria Gründlerová, Eva Reslerová aj.
Z témat této knihy:
* Komenský září v nebi i na nebi; Růžový palouček spojuje; texty Alfreda Strejčka pro tuto knihu o Komenském (jaro 2023);
* Mysteria Růžového paloučku; Symbolika: Zdejší pomník byl postaven v den letního slunovratu, v den nejdelšího slunečního svitu;
* Strejček a Rak v Naardenu před královskou rodinou;
* Zachovaný podpis Komenského po staletích;
* Podobnost s dějinami Ukrajiny;
* „Svět mne chytal, ale nechytil mne“…;
* Komenského myšlenky oživeny i při ustavování „Spojených Obcí Severoamerických“, pozdějších USA;
* Komenský prochází staletími až k nám, i my musíme za ním. Ne kvůli němu, ale kvůli sobě a budoucím;
* Drobné ruce velkého chirurga;
* Vzácné "náhody";
* Mystické prožitky.
.oOo.
A z předmluvy:
Jen myšlenka, která se stává ideálem, nás oživuje a dává duši křídla. Tím se řídí Alfred Strejček a Štěpán Rak. V tomto smyslu si zde budeme o nich a s nimi povídat.
Mezi mé pisatelské nápady – reálné, nereálné, naivní, ztřeštěné či jiné – jsem naposledy zařadil i knížečku o Komenském, napsali jsme ji společně s Alfredem Strejčkem. Ono se nám toto téma táhne už asi třicet let. Začalo to tím, že coby tehdejší redaktor časopisu se spíše duchovní tématikou, Gemma, jsem udělal rozhovor s ním a se Štěpánem Rakem o Komenském.
O nápadu společné knížečky jsem pověděl Fredovi nedávno při poslední návštěvě u něho v Šarlotě. Smluvili jsme se i na milé „náhodě“ - napsal jsem kdysi pojednání o Růžovém paloučku mezi Morašicemi a Újezdcem. Je tam památník s hlubokou esoterní symbolikou na připomínku, že na onom místě se loučili Čeští bratři s milovanou vlastí, než ji museli kvůli svobodě vyznání Boha opustit. Měli těžkou volbu: svobodu vyznání, nebo lásku k vlasti? Tu si ponechali v srdci a jako exulanti se vydali do ciziny. A zároveň, aniž bychom se tehdy smluvili, pořádal tam Fred v letech, kdy jsem tam s partnerkou jezdíval, pravidelné literární pořady hlavně na téma Komenského.
Životní cestu mi dláždil Jan Amos Komenský, řekl kdysi Alfred Strejček. Na jedné své nedávné pozvánce měl hezký nadpis – Lákání k setkání. Je milé následovat lákání jeho lákání. Není-li zrovna možnost osobního setkání, pak se setkejme alespoň v myšlenkách a ocitujme ještě tyto moudré věty z jeho dávného rozhovoru. Kdybych se s Amosem blížeji setkal již dříve v mládí, nedopustil bych se řady chyb ve svém životě. Nabízí nám totiž jedinečnou cestu a trochu trpím při myšlence, že my jsme spíše národem jmen, který se sice rád chlubí, ale často neví čím. Svatá pravda. Od svatého Václava, Anežky České, Husa či Komenského po Destinnovou, Masaryka či Havla. I mnozí velcí čeští umělci a někteří politici dobyli uznání venku, doma často jen závist a pomluvy. Po smrti jsme jim postavili pomníky a pojmenovali ulice.
A jeden ze slavných výroků Komenského nalezneme v díle stále dostatečně neuskutečněném - Obecná porada o nápravě věcí lidských: Všechno na tomto světě se dá napravit pouze jemným teplem lásky, protože jinak je to nemožné.
Mezi nápravy mnohého by měla patřit o úcta k mateřskému českému jazyku. Upadá. Používáme klišé, fráze, vulgarismy, slovní znetvořeniny, i běžná česká slova nahrazujeme angličtinou, snad abychom vypadali světově. Alfred Strejček je jedním z našich posledních umělců – mistrů jazyka, který nám může být vzorem – v artikulaci, bohaté slovní výbavě i stavbě vět…
.o0o.
A další nečekaná drobně milá, pro mne těžko pochopitelná událost – jak jsem zaslechl, údajně byl krom mých knih i můj dávný v Gemmě otisknutý rozhovor s oběma přáteli rozhodující, že jsem byl zařazen do knihy „Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století“
.oOo.
Knížečku jsme napsali v Prosečnici, v sanatoriu uprostřed lesů, pořízeném kdysi pod patronací Charlotty Masarykové,
a v Královském městě Písku na břehu zlatonosné řeky Otava.
ANNO DOMINI MMXXIII.
Občas sem z ní něco přenesu.
* K vydání připravil, zalomil a tisk zajistil: PhDr. Martin Dohnal, PhD. Pečuje nejen o rodinu, ale coby vrchní ministerský rada MMR (Odbor evropské územní spolupráce) i o krajinu, a v posledních letech i o vydávání mých knih v malonákladu - dobrovolně a nezištně. Shodli jsme se na zkušenosti, že pokud člověk dělá něco rád a nezištně, padají mu do klína samy od sebe dobré příležitosti. Pak má i jiné zkušenosti, než ti, co se jen apriorně nadřazeně vztekají na zkaženost světa. Nedávno mi o práci na této knížce napsal: Já dělám jen to, co Prozřetelnost naplánovala; nemohu dělat jinak.
A už to ve mně vypadá na knížku o putování, setkávání a mysteriích hradu Karlštejn (Karlův Týn) a trochu o Karlu IV. - Možná ale že před svou posedlostí psaním ujedu v létě na týden do Losin a schválně si nevezmu notebooka, abych poznal, zda se sebou umím vycházet i bez psaní.
2024 ©