Vědomé pronikání do sféry Ducha; Možnosti moudrosti - výběr citátů z knih KF, část IV.

            Láska dává moudrosti oprávnění.

 

            Moudrost je vzduch a slunce v našich myšlenkách.

 

            Hledáš štěstí? - Ne. Žiju ho.

 

          Dva lidé mohou říkat stejnou pravdu, ale záleží na tom, co mají v nitru, jaký je jejich skutečný život, z jakých osobních kvalit vycházejí a jak tím neverbálně ovlivňují posluchače nebo čtenáře. I skvělá duchovní kniha může být psána nitrem, které ničím neoplodní druhé. "Z Písma dokáže citovat i Lucifer" napsala Marie Correli. Zejména v posledních letech bývají tyto lákavé nabídky stále rafinovanější. Mají řadu převleků. Krom poctivé menšiny velkých osobností se objevují i ti, kteří přesvědčivě působí v maskách proroků, maskách duchovních vůdců, maskách filosofů a spisovatelů, maskách umělců, zneuznaných dobráků, maskách šiřitelů osvěty či různých psycho-opravářů. Oblékají na svůj bující egocentrismus a slavomam nepravdivý šat pokory, zanícenosti, altruismu, trpitelství, vůdcovství, reformátorství. Nedělám to v něčem také já? Jak plodný námět na sebezpytování.

 

            Neukázněné, roztříštěné kaleidoskopické myšlení vede k tomu, že i vnější svět často tříští naše záměry soukromé i pracovní, nejsme schopni dodržet časový program, protože nám do něho pořád něco přichází, stíhají nás drobné i větší překážky…

 

            Ti, kteří nám takzvaně ubližují, jsou urychlovateli našeho postupu a jsou jen nástrojem vyššího řízení pro naše tříbení tam, kde to potřebujeme. Boj proti nim proto nahraďme bojem proti své sebelítosti a ukřivděnosti, neboť sklízíme jen to, co jsme zaseli. I na druhých nám nejvíce vadí ty stránky, které sami ještě nemáme zpracované. Víme, že bez božího svolení nám není zkřiven ani vlas na hlavě a že Prozřetelnost čeká jen na nás, na naše polepšení a projasnění, pokoru i odvahu, aby mohla tisícerými způsoby ihned vyřešit náš problém či situaci (tj. poslat nám možnost řešení), pokud již pro nás splnily účel.

 

            Základní vlastnosti emočně inteligentních lidí: schopnost popsat emoce slovy, upřímný zájem o druhé, rychlá přizpůsobivost změnám, schopnost odpouštět, sebeovládání, optimismus, uvědomění si vlastního bohatství, ať se jedná o cokoli, a také aperfekcionismus, tedy že tito lidé nemají potřebu dosahovat dokonalosti kvůli cenění okolí.

 

            Nechceme ulpívat na starých světových názorech, neboť pokrok spočívá ve věčném nabývání  dalšího poznání a stoupání od stupně ke stupni vyšších zasvěcení.

 

            Láska nerozmazává ani nevymazává Já, ale bděle ho očisťuje jako drahokam z bláta. Aby působila správně, musí být obezřetně směrována moudrostí.

 

            Roznícený cit je nutno napájet studiem duchovní vědy jakožto kvalitním palivem. Bez toho je cit infikován zahleděním do sebe sama a zahnívá.

 

            Je lepší být potravou druhých, sytit je pochopením, laskavostí, radou, vcítěním, než se sebevědomě opájet svými dobrými skutky, mystickými zážitky či nastudovanými znalostmi.

 

            Duchovní cvičení dneška nemají vést k trvalému rozplynutí nebo úniku kamsi, ale slouží k tomu, aby se i myšlení odpoutávalo od závislosti na smyslovém vnímání a postupně pronikalo (třeba při studiu duchovní vědy) za práh smyslových skutečností. Myšlení dnes už nemůžeme vyřadit, ale spiritualizovat.

 

            Je bláhové myslet si, že lze „mít lásku“ jen nějakým fíglem. Ono to souvisí i s tvořivým myšlením, které poznává nejprve zemské a pak teprve i vyšší skutečnosti v jejich jasnosti. I v myšlení musíme být pracovití, tvůrčí, poctiví a mravní. Slýchám, že  je třeba stavět lásku nad myšlení. Obzvláště prý u Slovanů. Je to povrchní zjednodušení věci. Láska zahrnuje i lásku k pravdě, a zde je intelekt nezbytný. Tvrdí-li někdo, že usiluje o lásku, a nemá při tom lásku k pravdě ve všem, co ho obklopuje, pak si jen zálibně hraje se slůvkem láska. Slovanské cítění by mělo moudrost prohloubit, ne ji obejít. A chybí-li nám moudrost, není ani citem co prohlubovat, pokud nechceme nadělat ve jménu citu spoustu hloupostí.

 

         Člověk současné kultury má pronikat do sféry ducha vědomě, s myšlenkami na stráži, to je bez vizí, extází, halucinací, mediálních stavů, virgulky, kyvadla, automatické kresby a podobně. Výsledky získané těmito dnes již nezákonnými způsoby by mu nebyly ke skutečnému vývojovému užitku a odváděly ho od bdělého vývoje. I když takto získané informace mohou být někdy dočasně přínosné, je to jen úhyb v situaci, kterou máme sami řešit svými byť nedokonalými schopnostmi a tím se učit. Takto úhybně "vyřešená" situace přijde jednou znovu. Je to jako taháky ve škole - zkoušku jsme udělali, ale látku se nenaučili.

 

 

            Vzhledem k naší morální i poznávací nedostatečnosti je lepší se vyvarovat "vysvětlování" strašlivých událostí ve světovém dění, v historii i u jedinců.

 

 

            Žádné cvičení nemá vést k trvalému rozplynutí nebo úniku kamsi, ale sloužit tomu, aby se i myšlení pomalu odpoutávalo od závislosti na smyslovém vnímání a postupně pronikalo (třeba studiem duchovní vědy) za práh smyslových skutečností.

 

 

            Naši předkové moudře tvrdili - Přičiň se a Pán ti pomůže. Nelze si vše jen vymodlit, chybí-li obyčejná aktivita na běžné zemské úrovni. Ona duchovnost často spočívá právě v Ducha-přítomnosti, v umění logicky uvažovat a pohotově jednat. Malý příklad, vyprávěný Petrem Řehořem z Černošic: 26. prosince 2004 na dovolené na Srí Lance zpozorovali turisté na pláži v dáli mohutnou vlnu. Blížila se neodvratně. Jedna skupinka zvědavě hleděla, druhá začala odříkávat modlitbičky o záchranu, třetí duchapřítomně prchala na nejbližší pahorek, kde vyšplhali na nejvyšší skálu. Která skupina asi přežila? Je čas modlitby a čas činu.

 

 

            Myšlení – schopnost duše, která musí jednat v terénu světa, dnes  nemůže být opomenuto, ale má nabýt větší obezřetnosti, čistoty ba cudnosti, bedlivé pozornosti vůči všemu, co nás potkává, větší citlivosti či reaktivnosti pro krásu, dobro, sociální soucítění. Má být zkvalitňováno, „zpravdivěno“ i v denních  maličkostech, spiritualizováno, nikoliv vyřazeno. Hlavu dnes nelze obejít, ale projasnit. Současně s tím teprve můžeme přijít „na chuť“ meditaci.

 

            Překážkou v pronikání vyšších inspirací do naší mysli je i ideologické myšlení. Objevuje se všude tam, kde je nedostatek skutečné vůle k pravdě. Stačí-li nám sdílení názorů se skupinou či hnutím, pohodlná víra, snadná pravda bez námahy a jednou pro vždy, sebeprožitek skrze náboženství nebo duchovní techniky, duchovní setkávání pojímané jen jako společenské vyžití se, pak se vyšším inspiracím uzavíráme. Ideologické myšlení vychází z postoje, že co máme dělat, chceme mít jasné předem bez snahy a bez boje.

 

            Chytří nemusíme být jen z vlastní hlavy, ale dobří můžeme být jen ze svého srdce. Teprve ze srdce můžeme dávat moudrost cizí i svou.

 

 

            Budeme se snažit, aby naše myšlenky byly čisté a vybroušené jako vzácná váza,  logicky průhledné jako dno horského jezera,  logicky navazující jako matematické řešení  i samostatné tvůrčí jako trosečník, který se na ostrově musí sám o sebe postarat.

 

 

            Často se chtivě honíme za exotickými cvičeními a praktikami, které někdo doporučil a vychválil, aniž bychom si uvědomili, že je to s tím často jako s reklamou na mastičku k zarostení pleše: ta podle autorů zaručeně funguje, ale my musíme mít dostatek soudnosti k pochopení, že zaručeně nefunguje. Zde je ovšem výsledek brzy ověřitelný, u cvičení už hůře. Podaří-li se nám vydobýt si trošičku vnitřní samostatnosti, poznáme třeba, jak nám ty nejlepší meditační náplně strká sama příroda až pod nos - a to doslova: vůně, tvary a barvy květů jsou nekrásnějšími božími díly, přímo zhmotnělými. Ale to nás neupoutá, není to dost atraktivní, nehlásá to asi ani nějaký věhlasný učitel, který dělá přednášky, píše knihy a má metodu a jméno, nebo aspoň ašram. Alespoň malilinkatý ašrameček a malilinkaté plakátky a internetovou stránečku - a když vynajde a vychválí novou jógu na spojení s Bohem třeba skrze přežvykování super extra speciál žvýkačky - 50 žvýknutí za minutu alespoň 15 minut 3x denně, bude to mnohým stačit. Ale nechme každému, ať jde kam touží a jak touží.

 

 

            Ani své nedostatky nemusíme odhalovat s přehnaně sebekritickým humbukem. Jen si je plně ozřejmit v jejich zbytečnosti a iluzivnosti. A pak třeba i pojmenovat, ale asi jako konstatování, že mi třeba chybí vitamin cé, nebo přebývá tuk (i když, pravda, někdo dělá humbuk i z toho).