Vyhrožování karmou.

 
Před lety mi jeden známý řekl o dámě, která učinila něco, co mu nebylo po chuti: Však ona si ji karma najde.  Napřed se mi to líbilo, byl jsem ve své pomstychtivosti uklidněn. Pak jsem si ale uvědomil, že ona pouze nesplnila osobní přání mého známého, ať už oprávněné nebo ne, a tedy jí pohrozil karmou. Jak snadné. A uvažoval jsem dál: Jak si to on vůči ní vůbec dovoluje, ta drzost, však ona si ho karma najde. A vida: raz dva jsem na tom byl stejně jako on. Tedy: vyhrožování karmou má oprávnění pouze vůči sobě samému. Pokud druhým, pak se v tom obyčejně sveze kousek našeho ega. Na posvátném kosmickém zákonu si "přihřejeme polívčičku". A jak oblíbené, obzvláště v tzv. duchovních kruzích. Poznávání zákona vyrovnání je sice potřebné, ale  s úctou k pravdě, a v první řadě o tom uvažovat vůči své osobní karmě. Samozřejmě i na obecné rovině, kde si můžeme uvědomovat onu logiku tohoto vývojového zákona. 
Ono je to snadné, zahrát si na pánaboha a říkat, co koho stihlo za to a to, co neměl dělat. Je to naše pýcha. Do karmického zákona nevidíme, karma se vyrovnává většinou během několika inkarnací. A příklad onoho svodu, jak se "krásně" poukazuje na karmu? Po Srpnu 68 byly ztráty na životech u Čechoslováků přes tři sta, u okupantů sedm. Kdo bylo těch sedm? Tehdy vydávali naši kolaboranti za sovětské pomoci plátek zvaný Zprávy - o tom, jak tu byla kontrarevoluce a jak nám Sověti bratrsky pomohli. Pomýlený národ měl být Sovětům a jejich domácím pohůnkům vděčný. Psali tam i naši výtečníci jako Indra, Biĺak, Kolder aj. Pravopis připomínal spíše absolventy pomocné školy. Onehdy vezl sovětský vrtulník, ten největší, tehdy Mi 4, mnoho metráků této tiskoviny, byl jí naplněný až po strop. Při nárazu po dosednutí se všechny ty metráky papíru sesuly dopředu a všech sedm členů posádky zavalily tak, že se ven živí nedostali. Ó jak snadné tehdy bylo vzpomenout si, a najednou i ateisti, na boží mlýny. Připadalo nám, že snad není markantnějšího zásahu Pánaboha a jeho mlýnů. Ale co když to bylo i jinak? Co když to byli hoši z porobených sovětizovaných republik, kteří sem byli nahnaní, často ani nevěděli, kde jsou, proč tu jsou, co to je ta kontrarevolúcia, a co když ani nevěděli, co vezou? Je tu na místě připustit, že neznáme osobní karmu těch hochů, a že mohla být různorodá, možná zrovna tak, jako dejme tomu u těch, kteří u nás denně umírají na silnicích a které upřímně litujeme. Skuteční viníci byli o několik společenských pater výš.
Ještě chvályhodná drobnost: V Trutnově, který se těšil obzvláštní posrpnové péči okupantských vojsk, šířících Zprávy kde se dalo, se trutnovští správně dopálili a Zprávy podpálili. Posbírali je po náměstí a ulicích, udělali z nich uprostřed náměstí poměrně velkou hromadu, a zapálili. Aktéři ani davy souhlasně přihlížejících možná ani nevěděli, že se tomu dá říct očistný rituál. Ale na tom nesejde. Milá malá vzpomínka: když jsme ještě počátkem roku 1970 v trutnovské prodejně gramodesek pronesli s kamarádem přání, že chceme "něco kontrarevolučního" (tyto nahrávky se totiž rychle stahovaly, v rozhlase už byl zákaz, a vytušili jsme, že skutečně "tato noc nebude krátká"), paní prodavačka bez hnutí brvou věcně zareagovala: Tak kontrarevoluční tu máme s Karlem Černochem..., s Petrem Ulrychem..., s Martou Kubišovou... Podobně reagovala maminka Marty Kubišové, která prodávala koncem šedesátých let v Supraphonu v Celetné ulici, od roku 1970 v Pantonu v Jungmannově ulici. Když jsem se jí všetečně ptal, co je s Martičkou, odpověděla zřetelně ale nenapadnutelně diplomaticky: Zlí jazykové tvrdí, že jí zakázali zpívat. V roce 1970 jsem měl málem zaděláno na osudový malér, bylo to jentaktak. Rozhodl jsem se, že v kulturním sále Jánských Lázní přehraju pro veřejnost LP Karla Kryla. Maskoval jsem to názvem Protest song, to byla tehdy módní vlna západní pop music. Jako první jsem dal nějaký protest song Pete Seegera, a pak už celého "Bratříčka". To už byl Kryl zakázaný. Brzy se rozneslo, že jsem tam dělal jakýsi kontrarevoluční sedánek. Ale snad fungovala i nějaká ochrana. Té se mi ostatně dostalo v pozdější "podvratné" činnosti víc, než jsem tehdy tušil.