Minulý článek okomentovala čtenářka následovně:
"Když si promítnu aspoň jak umím situaci tady u nás, je jasné, že není zdaleka tak těžká jako tam, ale neumíme být vděční za klid k práci a dobrému naladění. Na zdravém základě neumíme stát rovně a neroztříštěně. Místo toho tu jedni krátkozrace a nostalgicky vzpomínají na minulost a druzí si bezuzdně užívají trhu ve smyslu utrhni co můžeš. Je jen málo těch, kteří skutečně konají (přednáší, píší, vystupují na veřejnosti....) aby skeptiky přesvědčili a z neprodyšné malomyslnosti či dokonce zatvrzelosti je vyvedli. Vzdychálkové po minulém režimu tu jsou stále a strhávají k sobě další a další zklamané, beznázorové, jen se tu plandající lidi, kteří jim pomáhají hospodsky žvanit a šířit nesmysly. Ach jo."
Uveďme ještě část tv rozhovoru s hlavou otevřenou - Cyrilem Höschlem.
Jak to vidí Cyril Höschl
Hostem pořadu Jak to vidí... byl ředitel Psychiatrického centra Praha a Centra neuropsychiatrických studií...
/nepatrně kráceno/
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem profesor Cyril Höschl, ředitel Psychiatrického centra Praha. Dobrý den. Mottem jubilejního psychiatrického evropského kongresu v Praze bylo: Za hranicemi rozmanitosti směrem k harmonii…
Jsme svědky nekonečných a stále nových kauz, nově Janoušek - Bém, válka v české justici. Jaký je podle vás, pane profesore Höschle, společenský a psychologický dopad těchto skandálů, afér?
Já nevěřím v nějakou při vší úctě novinám, velkou investigativní žurnalistiku tady. Já věřím, že takzvané kauzy jsou důsledkem pouze toho, že někdo s nějakým záměrem pošle do novin disketu a ty noviny na to skočí, protože taky potřebujou bejt prodávaný. Tak já jsem si na to udělal takovej názor, že demokracie - zastupitelská, parlamentní demokracie, která je, a o tom jsem s Churchillem a s Karlem Poprem a s dalšími přesvědčen, nejlepším ze všech možných špatných systémů, takže má jednu jedinou slabost, kterou neumí dost dobře ošetřit, a to je prorůstání byznysu s tou státní správou a zejména, když stát bohatne a prosperita vzrůstá, tak je velmi těžko zabránit klientelismu a vysávání toho stále rostoucího Budulínka státu, protože cena razítka roste spolu s množstvím a objemem státních zakázek, takže se na ten stát ty pijavice, všichni ti lobbisti a šejdíři a tak nalepí. Zatímco, kdyby ten stát byl hubený a neměl žádné projekty a nevybíral žádné daně, tak by se taky na něj neměl kdo leptit a ta situace by byla trošku jiná. No a tohle to postupně vede k tak masivnímu mravnímu vyhnití, že ta bublina, jak ekonomové říkají hypoteční bublina, tak v tomto případě tahle ta klientelistická a korupční bublina prostě splaskne zpravidla nějakým revolučním procesem a zajištěním práva a pořádku. Můžeme si to představit jako nějakou hnědou diktaturu, nebo rudou, ale v současné době si tipuju spíš hnědou. A právo a pořádek jakoby zjedná nápravu tohohle stavu. Jenomže to trvá několik krušných let či desetiletí, než ta následná totalita je po letech strádání obyvatel svržena a ten proces začne nanovo, znovu se s plnou nadějí nastolí demokracie a ten stát je zpočátku hubený, takže pokud nejde o přímo rozkrádání státního majetku, jak tomu bylo v počátku naší demokracie, tak vlastně všechny tyhle jevy jsou pouze v zárodcích, no a s jeho rostoucí prosperitou a rostoucím objemem toho Budulínka státu samozřejmě roste cena razítka. Tudíž korupce se stává stále svůdnější a pravděpodobnější. A tenhle ten proces se opakuje. A ta druhé teze je, že tenhle ten proces je ovlivněn ekonomickou prosperitou ve smyslu Farida Zakarii, který ve své Budoucnosti svobody, již tak rád cituju, říká, že nad určitou úroveň hrubého národního produktu je demokracie stabilní. V určitém pásmu je labilní, jako ve všelijakých těch středoamerických republikách, a pod určitou úroveň je demokratické zřízení vyloučeno a nemůže se vůbec nastolit a ten systém musí být vždycky autoritativní, aby se ta státní moc nějak udržela. To jsou třeba ty chudé státy v Africe a tak, čím chudší, tím krutější diktatury ...
Takže se nám vlastně vede dobře. Je to prosperující země.
... no, ano, když si to takhle posbíráme dohromady, tak ač se to mnohým nezdá, tak jsme zatím prosperující zemí. Jedna z nejlépe prosperujících. My patříme k té části světa, které se daří opravdu relativně velmi dobře a proto tady ta demokracie, přesto, že dělá všechno pro to, aby se zdiskreditovala, tak se celkem drží a až dosud těmhle těm vlivům odolávala. .. teze o prorůstání velkého byznysu a státní správy je platná. A zase, ale pro pořádek si řekněme, že se to netýká jenom České republiky. Tenhle proces, tenhle cyklus probíhá ve všech demokratických zemích a kdokoliv mě vezme za slovo, tak mu můžu argumentovat: americký starosta, který už je dneska v teplákách, klientelismus a korupce a nespravedlivá vláda místních bossů a kmotrů, nemusíme chodit až na Sicílii, stačí americká malá města, ostatně je to obsah celé jedné velké části americké kinematografie a když už nám všichni dávají za vzor severské státy, tak ono nedávné skandály v IKEI také nejsou žádná krása a když už nám všichni dávají za vzor Německo, tak poslední odstoupení německého prezidenta bylo právě z velmi podobných důvodů. Ano, můžete říct, podívejte se, ale tam aspoň ty lidi musejí odstoupit, jsou potrestáni, Strauss-Kahna vezou v poutech a tak dál, kdežto tady se ty kmotři vysmívají a dělají si co chtějí. To je pravda, ale nicméně to neznamená, že by ty cykly ve smyslu bobtnání sociálního státu, který je ohromným lákadlem právě pro všechny ty šejdíře, který se na něj jako pijavice napojí, tak ty cykly probíhají všude.
Navíc prorůstání politiky a byznysu není vůbec žádná novinka, nebo fenomén 21. století. Měli jsme to také třeba za první republiky. Ivan Hoffman včera v Jak to vidí mimo jiné řekl, že i toho nejslušnějšího člověka politika změní k horšímu, že moc korumpuje. Jenom jsem volně parafrázovala. Co podle vašich zkušeností, pane profesore, dělá z člověkem moc? Honores mutant mores, to pravda, ale na rozdíl od Ivana Hoffmana bych tolik negeneralizoval. Já znám několik politiků, které zatím moc ještě nezměnila ani nezkorumpovala a zároveň se těchto generalizací trochu bojím proto, že když to tedy takhle připustíme a vzdáme a to a řekneme si, vlastně tu politiku jdou dělat jenom psychopati nebo gauneři, nebo, když ne, tak se z nich v té politice stanou - tak to potom znamená ztrátu veškerých nadějí. Protože kdyby všichni takzvaní slušní lidé - a já zase na to, že bychom se dělili na lilie a podvodníky nevěřím, prostě hranice dobra a zla prochází v různých proporcích srdcem každého z nás, tak by to znamenalo, že politiku přenecháme tedy jenom těm šejdířům a slušné je do ní nejít, ale pak se teda vůbec nesmíme divit a pak je nesmíme kritizovat, protože jestliže máme pocit, že je to špatně, tak pak můžeme tento pocit veřejně sdělovat jenom, když pro to sami něco uděláme, aby to špatně nebylo. A co tak můžeme jiného dělat v zastupitelské demokracii, než kandidovat, vstoupit do nějaké strany, nebo angažovat se veřejně, poukazovat na různé věci, nést kůži na trh. Když jenom nadávám, jaký jsou to všechno šejdíři a podvodníci a lumpové, tak si za to ovšem dřív nebo později můžu sám. Já vím, je to náročné, ale bohužel je to tak. Čili hodit flintu do žita, znamená uvolnit ten veřejný prostor jenom těch, v něž nechováme velkou důvěru a vyloučit všechny, kdo se s tím nechtějí umazat mimo tu politickou sféru, a to je přesně ten proces, který tomu dalšímu katastrofickému vývoji nahrává, nikoliv, že by ho řešil. V Anglii nyní vycházejí knižně deníky lorda Michaela Spicera, prominentního konzervativce a v roce 1995 se mu měla svěřit bývalá britská premiérka Margaret Thatcherová s tím, že, cituji: "Kdybych mohla vrátit čas, už bych znovu nevstoupila do politiky." Důvodem… byl dopad, jaký měla její kariéra především na rodinu…Jaké bývají, bývají-li návraty politiků zpět do normálního, běžného života, vrací se vůbec třeba profesně?
To, co popisuje Margaret Thatcher v tom roce 91, to je to, co známe i z jiných povolání jako vyhoření, jo, jsou to, to je prostě situace, kdy už toho máte všeho dost, zejména, když nesete kůži na trh. Na druhou stranu to, že do té politiky šla a že nebyla tak chytrá už předem, aby do ní nešla, tak tomu vděčíme za mnoho pozitivního, co se v Anglii stalo. Tak, jako vděčíme za mnoho pozitivního, co se v Americe stalo Ronaldu Reaganovi, nebo nejenom v Americe, ale vůbec ve světě, takže jsme rádi, že nebyli tak mazaní, aby se té politice vyhnuli. Proto je dobře, že se takoví nadšenci občas ještě najdou. Horší je to s těmi potenciálními, autoritativními nastolovači práva a pořádku…
Já si pamatuju, že bývalý ministr zdravotnictví Lom šel pak dělat velvyslance do Paříže a jiní se stali byznysmeny a začali prodávat a kupovat nemocnice a nalepili se na různý šejdíře. Ale to, aby si sedli zpátky do ambulance, nebo do ordinace, tak takových je jako šafránu. A to se týká, myslím, i ostatních profesí.
Máme opět středoevropský letní čas, rozdenívání se oddálí a zároveň bude později se stmívat. Co říkáte těm přechodům? Vlastně tyto změny neustále vyvolávají diskuse o tom, zda jsou zdravotně bezpečné a nebezpečné.
To je věčné téma, které přichází vždy na jaře a na podzim se změnou času z letního na zimní a obráceně a už o tom toho bylo mnoho řečeno ... Ovšem hned v momentě jeho zrušení by se ukázalo, že se odpůrci změn dělí na dva tábory. Jedni by chtěli zrušit ten letní čas a zachovat ten zimní a druzí by chtěli zrušit ten zimní a zachovat ten letní. To jsou tábory reprezentující genetickou vlohu, kterou pro diurnální rytmy máme a která nás dělí na noční sovy a ranní ptáčata. Většina populace skutečně se dělí na ty, který spíš rádi vstávají a jdou dřív spát a na ty druhý, kteří to mají obráceně. A ti by svedli souboj o to, který z těch časů se má zrušit. Takhle vždycky půl roku mají navrch jedni, druhou půl roku druzí. No a to druhé, co zároveň s tím vždycky musím říct, že dostatečně věrohodné studie, které by prokazovaly negativní dopad změny času na zdraví, neexistují. Existují ojedinělé kazuistiky a pokud existují studie, tak jsou vždycky metodologicky velmi, velmi sporné. Když se například podíváte do novin a tam je výrok, že změna času zvyšuje sebevražednost. Není to pravda. Změna času u nás byla zavedena, pokud se nemýlím… v r. 79/80 a od té doby do dneška sebevražednost klesá. Tečka. Když vám řeknou, že se zvyšuje nehodovost na silnicích, není to pravda. Nehodovost v zimě na silnicích v posledním roce byla naopak jedna z nejnižších, i když je stále ještě velmi vysoká. A takhle bychom mohli jít dál. Takže je velmi těžké odfiltrovat ty ostatní vlivy, které na ty negativní jevy mají vliv, nebo mají tam váhu, takže obviňovat z toho změnu času, je nepodložené.
Sova, nebo skřivan, pane profesore? Samozřejmě, že sova, já chodím spát v půl třetí, ale pak mi to ráno dělá problém.
Tak to jsme dva. Budu se těšit na další návštěvu od půl deváté ráno. Profesor Cyril Höschl, ředitel Psychiatrického centra v Praze. Zítra se můžete těšit na geologa Václava Cílka. Zita Senková přeje příjemný den. Na slyšenou.
Tak ho pozdravujte, na shledanou.
Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych. pracoval jako psychiatr a vědecký pracovník ve Výzkumném ústavu psychiatrickém a univerzitní učitel na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, jejímž byl děkanem v letech 1990-1997. Přednášel na univerzitách v Kanadě a USA, působí ve vzdělávacích institucích v Dánsku a v Rakousku. Je zasloužilým členem (fellow) britské Royal College of Psychiatrists, členem Učené společnosti České Republiky a mnoha mezinárodních i domácích odborných společností. V lednu 2005 byl zvolen prezidentem Asociace evropských psychiatrů.
2024 ©