V píseckém hotelu a restauraci U Kapličky,
maje náramnou chuť na něco dobrého: oběd loudavě snědl, dvě piva vypil, hlavně ale dali jsme se po mnoha letech do řeči s Mírou Grégrů (tak býval nazýván, když jsem dělal na okrese). Je majitelem té restaurace a hotelu. Známe se už dlouho. Moc jsme si tentokrát porozuměli i v politice, v náhledech na Zemana aj., i na VH. Je jedním z poctivých úspěšných podnikatelů. V jeho hotelu přespává občas i náš pan kníže, pokud zavítá na Písecko. Řekl mi, že ho oslovuje Vaše Jasnosti - konečně jsem se dozvěděl správné oslovení, jsem rád, i když s ním asi už nikdy mluvit nebudu. Moc krásné oslovení je to, a plnohodnotné i historicky. Bývají tam s ním občasná posezení. Říkal prý, že nemá žádnou zášť vůči komunistům, i když právě on by ji mohl mít, když ho připravili o všechno. K nynější zděděné situaci prý říká: Musíme to dát do pořádku. Tedy žádné ukřivděné či beznadějně řečí, žádná kritika, ale naděje, odvaha a poctivá práce. Stanovisko hodné Šlechtice.
Z reakce L. Z. na tuto zkušenost: To je obdivuhodné a milé. Ale musím dodat, že si ani neumím představit, že by se choval, či myslel nebo mluvil jinak. V mé duši je na něho trvalé "spolehnutí".
.oOo.
Uvědomil jsem si následující vzácnou shodu, překvapuje mne, že jsem ještě nikde tuto zajímavost nečetl: Čapek ve svých dílech předpověděl mnohé, co se pak vyplnilo. Nikdo ale zatím nesrovnal to očividné - jak zachvácení světa covidovou pandemií odpovídá popisu zachvácení světa Bílou nemocí.
Paní Maria G. mi k tomu odpověděla:
Krásné nedělní odpoledne!
K Čapkovi - Mám na mobilu facebook. Kromě jiného mi tam chodí příspěvky ze skupiny, zajímající se o Karla Čapka. Byl velký vizionář. Tak jako Válku s mloky, R.U.R. nebo Bílou nemoc, toho tušil nebo nějakým způsobem věděl daleko víc, než si umíme představit.
Momentálně tam často někdo přidá úvahy, zamyšlení nebo něco jako malý fejetonek, který se týká krize na zemi a hlavně lidského činění, které vyplývá z tvrdosti a okoralosti lidského srdce a duše. Naprostou většinou je to napsané tak, jako by se vyjadřoval k právě aktuální situaci. Jako kdyby věděl, co všechno se bude po jeho smrti ve světě dít. Do toho měl dokonale prohlédnuté specifické povahové rysy a sklony nejen Čechů. Vždy, když tam někdo přidá nějaký výrok nebo zamyšlení Čapka. Byl velice citlivý a něžný, jeho poměr ke květinám, zahradě, přírodě vůbec i ke zvířatům.....! Teoreticky, kdyby mohl přečkat dobu Hitlera v USA, musel by prchat před komunisty a ani v šedesátých letech, kdy nastalo částečné uvolnění, nebyl by tady živ bez trápení. Nepochopení, agrese, právě proto, že říkal pravdu. A pravda je to, co lidi nejvíce dráždí.
Vždyť i v církvích, konečně tolerovaných, kdo hájí Pravdu? Když si jen vzpomenu na Dominika Duku, je mi moc smutno. Je z něho ne kněz ale politik zemanovského ražení. Lidé chodí do kostela a co si odnesou? Možná jsou výjímky ale je jich moc málo. Kde se má člověk učit mravnosti a svědomí a navíc zodpovědnosti? V kostele se o tom v podstatě nemluví, jen semtam nějaké podobenství, které si posluchač buď nevšimne nebo si ho nerozebere.
Také existuje čím dál, tím víc nenávisti, agresivní a patologické nenávisti vůči Václavu Havlovi. Co všechno se nestydí o něm psát!!! Právě proto, že v podvědomí jim Havel stojí na "kuřím oku". On jen tím, že říká slova jako mravnost, zodpovědnost a svědomí a tím je rozzuří na pokraj infarktu nebo mrtvice. To jsou reakce a výlevy!!!! Nic tak odporného jsem nečetla. Snad ve starých časopisech, kde na půdě naši schovávali leccos a byly tam i noviny z doby vlády Stalina a Gottwalda. A jejich přičinliví řitníci, horlivější ještě než jejich pánové, psali ve stejném duchu a nenávisti jako nyní ti, co jim odkaz Havla tak moc vadí. Jen pravopis těch novinářů 50. let je alespoň bez chyb těch nynějších, které by neudělalo dítě ve čtvrté třídě.
Žijeme v hodně těžké době a budeme se muset připravit, že bude hůř. Ten vývoj karmy lidstva, o které píše Steiner, nastal o hodně dříve, než předpovídal. Jinak si to vysvětlit neumím. I naše práce, pokud máme nějaké pozemské závazky (členové rodiny a příbuzní nebo blízcí přátelé) je čím dál, tím těžší...
Nezbývá nic jiného, než plně prožít to, často jen formálně vyslovované :
Bože ne má, ale Tvá vůle se staň.
.oOo.
Četl jsem v článku Jiřího Přibáně:
Pokud někdo chápe nedodržování pravidel v souvislosti s covidovou pandemií jako protest proti vládě, tak takovým lidem se tady v angličtině říká covidiots. Čili idioti, kteří nechápou hrozbu, jež přichází s covidem… Velmi často tak reagují jedinci, kteří mají předem připravený názor a nesnášejí, když jim ho někdo naruší.
.oOo.
Ještě od paní M. G. (napsala to za mne): Abych si zpestřila každodenní činnost (už mě bolí celý člověk a únava veliká), švagr mi nahrál na flashku kompletně vše od Beatles. Viděla jsem o nich filmy a dokumenty na Čt art. Mnoho lidí, kteří s nimi spolupracovali často, nebo i krátce říkali, že z nich něco krásného vyzařovalo. Že to nebyla klasická kapela ale jeden jediný celek ze čtyř kluků spojených hudbou, nápady, myšlením, že byli dokonale propojeni a často nemuseli mluvit a reagovali na sebe. Bylo to unikátní. Nejskromnější a nejcitlivější byl George, který často byl odmitnut se svojí skladbou. Jen vím, že na poslední společné desce je snad jeho moje milovaná Because ( tu zpivají trochu jako chorál a je postavená na mnohohlase a minimu nástrojů, pak Because come the sun its all right a Sommetime (pravopis ?). Když se rozpadli, nejvíce mám ráda právě Harrisonovy skladby.
Tak tady místo duchovna píšu o Beatles. Ale pro mě jsou duchovnější než tzv. meditační či esoterická hudba, kterou pouští při masážích, relaxaci apod. Přiznám se, že jsem prosila už několikrát o vypnutí. Musela jsem po masáži půl hodiny ještě ležet a už jsem nezvládala. Prosila jsem, ať tu hudbu - spíše monotónní kníkání vypnou. Moc se divili proč. Po předchozí půlhodině jsem byla už tak přeplněná, ze jsem vyhrožovala vyběhnutím z kabinky a místo půlhodiny uvolnění začnu vřískat a uteču bez placení.
.oOo.
Psal jsem Jiřímu Waldovi:
Ve Sborníku od Tebe, jak jsem zatím nahlídnul, je tolik podnětného a cenného, že si ho budu číst systematicky od začátku do konce, což je při mé blíženecké roztěkanosti jev výjimečný. Zaujalo mne mj., že dědeček paní Radany byl legionář. Jednoho živého legionáře jsem v dětství poznal, hodně mi ovlivnil náhledy. (Smutná "perlička" - ve skriptech VŠE jsmě měli větu, že "činnost legií je černou skvrnou na mapě československo-sovětských vztahů".) Takovéhle nehoráznosti se nechtěně pamatuju. Píšete tam moc potřebně i o nutnosti odvahy. Ten Werichův výrok sháním doslovně už asi dvacet let, a našel jsem ho u Tebe. Krása. Mimochodem - jednou jsem viděl Wericha živého, když jsem byl v Lucerně na akci Sraz spřízněných duší Jiřího Suchého, někdy koncem 60. let. Suchý si ho pozval neohlášeně jako hosta.
A z odpovědi:
Milý Karle, vzpomínám na prastrýce Adolfa, který kouřil fajfku a doutníky, byl to stavitel komínů a legionář. Nejvíc se nám, vnoučatům, líbilo, když nám vyprávěl, jak hnali bolševiky, když bojoval v Rusku. Nedivím se, že ta banda bolševická psala, že "činnost legií je černou skvrnou na mapě československo-sovětských vztahů"…
.oOo.
Pan Martin Dohnal přeložil z Ivanova mj. tyto věty:
… Něco se učí jen v zasvěcovacích školách. Většina lidí ale nemá ponětí, jak se dostat na vyšší úroveň, nad a za planetu Země, a kontemplovat o světě nad námi, a proto na tomto světě zde dole zapříčinili takový příšerný nepořádek.
Pouze příroda je opravdu krásná, s jejími jezery, horami a květinami. Věci, které si člověk vybudoval uprostřed přírody, jsou často strašně ošklivé.
.oOo.
Z mailu paní Veroniky M.:
… Občas jsem narazila na nějaké články z webu typu Cesty k sobě nebo Transformace, ale dělalo se mi z toho špatně a nechtěla jsem tomu ani věnovat pozornost, tak jsem toho nechala.
Zaujalo mě jak píšete, že teprve posledních pár let nemáte žádné problémy a starosti. Z toho co píšete o svém životě jsem měla pocit, že jste měl život spíše plodný, úspěšný a bohatý na kvalitní prožitky a lidi. To ovšem nemusí znamenat, že jste neměl problémy, to je fakt. Já si taky posledních pár let užívám normální a obyčejný život. Před tím můj život spíše vybočoval z řady. Teď se starám o rodinu, necestuju, nestěhuju se, jsem úplně obyčejná a to je fajn (už dokonce nemám ani to exotické příjmení, které jsem měla). Být jiný a zvláštní trochu unavuje. Chci Vám toho vždycky tolik napsat, a když se konečně dostanu k počítači, tak to všechno zapomenu.
.oOo.
Dnes jsem měla zajímavý zážitek. Před pár dny se mi ozvali z Indie kam jsem léta jezdila jako tlumočnice. Byla jsem speciálně vybraná a pozvaná na darshan, a ani nevím jak ho nazvat snad hlava hnutí (momentálně říká o sobě a své manželce, že jsou bytosti světla). Pozvali nás několik z České republiky a Slovenska, jako výraz vděčnosti za pomoc a práci, kterou jsme pro to hnutí vykonali. Já jsem byla naposledy v Indii v roce 2013 s tím, že jsem zcela jasně věděla, že je to má poslední cesta. Věděla jsem, že můj život se bude ubírat již jinými cestami. Nikdy jsem to hnutí tzv. "nežrala", ale spíše jsem tam jezdila kvůli práce a vlastnímu egoismu. Dnes jsem se darshanu zúčastnila a byla jsem zděšena. Vlastně celou dobu jsem se modlila za nás všechny ať nás Kristus vede a ochraňuje, ať kráčíme cestou pravdy, lásky, moudrosti, Boha. Jasně jsem vnímala, jak je nebezpečné a zcela reálné vábení Luciferských mocností, jak je pravdivé to, že jsou zde falešní guruové a proroci. Byla jsem vděčná za to, že jsem si vždy jasně uvědomovala Kristovu přítomnost i během toho indického období. Bylo by to na dlouhé povídání, spíše osobní. Na druhou stranu jsem darshanu využila k tomu, abych vyjádřila vděčnost za to, co jsem se v Indii naučila.
Tak to teď se mnou je, ve vnějším životě se toho hodně odehrává, někdo by dokonce mohl říct, že je to dramatické, ale já cítím vnitřní klid, jen s občasně zčeřenou hladinou. Jsem normální člověk, který má emoce a nálady, ale převažuje klid a jakási dobrá nálada. Je docela možné, že tak se projevuje víra.
.oOo.
Paměť národa.
Měl jsem s nimi letos několikerou menší spolupráci, dělají nanejvýš úctyhodnou a záslužnou činnost. Zde maličkost:
"Mikuláš Kroupa – Paměť národa" <pametnaroda@postbellum.cz>
Komu: karelfunk@atlas.cz
...
žijeme v divoké a bláznivé době koronaviru. Ale nepodléhejme skepsi. Paměť národa nám vypráví příběhy z dob, kdy bylo mnohem hůř a nebezpečněji. Přináší svědectví lidí, kteří přese všechno s důstojností obstáli. Ukazuje nám, že na každém z nás záleží! Hlavu vzhůru, nenechme se zdeptat... Držme spolu a pomáhejme si. Prosím nezapomeňte na nás v době adventu a připojte se k nám. Na našich stránkách si můžete vybrat, jak nám pomoci, potvrzení o daru je samozřejmostí. Prosím, kupte si u nás vánoční dárek, třeba diář, knihy, komiksy, krásná umělecká trička, baťůžky, tašky na E-shopu Paměti národa. Také jsme v pasáži Lucerna v Praze otevřeli malý obchůdek Paměti národa. Přijďte si k nám dát kávu a určitě se Vám něco hezkého zalíbí. Vážíme si každé koruny, co Paměti národa pomůže.
Moc děkuji!
...
Přátelé, tento rok je opravdu šílený. Ale my se tak snadno nedáme! Sice jsme kvůli tomu viru na nějaký čas omezili natáčení, nechtěli jsme ohrozit staré lidi, ale založili jsme Centrum pomoci Paměti národa. Pomáháme stovkám lidí s nákupy, léky, a až to skončí…, budeme pokračovat. Připravíme pro ně program ve všech regionech ČR a propojíme je s našimi vzdělávacími projekty na školách. Kromě škod, které covid napáchal v dokumentaci, jsme nemohli také pořádat různé akce, třeba Koncert pro Paměť národa, ale už ho plánujeme na příští rok. Bohužel, velké ztráty máme v projektu Příběhy našich sousedů pro základní školy. Je to skoro o dva miliony korun méně než v roce 2019. Mrzí nás to, ale věřím, že to i díky Vám zvládneme. Tato doba, která nás dost izolovala, ale i cosi dobrého naučila! Například asi tisíc dětí umí díky nám nahrávat rozhovory on-line, udělat si z obýváku rozhlasové studio, a tak podobně.
2024 ©