Vemeno dojené krávy už nelze nazvat vemenem, je to rudé, opuchlé, podebrané, kape z toho hnis a nemilosrdná elektrická zrůda z toho ještě ždíme mléko...

/opět z mailu paní M. G., pod tím odpověď/

Neustále mi příbuzní předhazují, s kým z  nich jsem se o tom či onom mém kroku poradila...

To asi intelektuální a studené duchovno Paula Bruntona mi nedalo to, co mělo. I když mě pozitivně nastartovalo. Až článek Noc Kříže od Tomáše Halíka, mi poodhalila část tajemství Krista (chápala jsem ho stejně jako jiné svaté). Poté mi kamarádka Daniela půjčila Čtyři roční období. Okamžitě jsem si je koupila také a ještě Epopej Mariánství. Ta moje Čtyři roční období vypadají jako hodně opotřebovaná skripta . Pak to šlo "samo" a skoupila co se dalo od Rudolfa Steinera.  Začala jsem dělat věci, které většina lidí označila, že jsem "blbá" . Já ale najednou pochopila, co je pravé cítění. Že to není rozšťourávání se, kochání, ani trýznivá sebelítost, které vlastně vycházejí z ega. Ze všech sil se dosud snažím rozpoznat, nakolik mé city se týkají - mé já bolí..., nebo soucítím..., s tím, že druhý ale necití stejně, má jinak nastavené vnímání, musím se vcítit do jeho pocitů, postojů a z toho vycházet.

A jsem zas u zvířat. Konečně.  Vím, že mají astrální tělo a že mají k lidem důvěru. Už před lety se mnou hluboce otřásla historie: pán se chtěl zbavit psa,vlčáka. Pádloval doprostřed rybníka a chtěl ho utopit tak, že plavajícího psa mydlil pádlem po hlavě. To ubohé zvíře bojovalo o život houževnatě. Pan se rozčílil tak, že ztratil kontrolu a sám padl do vody a při pádu se praštil do hlavy o loď.   Vlčák, oddaný svému pánovi, i když vysílený bojem o život, pána vytáhl a lidé, kteří zápas sledovali z hráze rybníka, poté oběma pomohli ven.  Na to nikdy nezapomenu. Mnoho lidí má představu, že pouze kůň a pes... dnes už se myslí, že ani oni necítí jako člověk. Chování jiných zvířat, příchylnost a moudré oči dobytka hovězího, přítulnost vepříků se zvrhla v nechutné pusinkování, oblékání, psí přelivy a lakování drápků a na druhé straně vysílená, nemocná fena která už nemá sílu dát pánovi na kšeft další štěňata, je hozena do lesa nebo jinam do strouhy, aby tam vysílená nemocná, uhynula.   To ubohé zvíře nechápe. A je připraveno milovat. Když přijde někdo, kdo ji pohladí, vděčně olízne ruku a zase důvěřuje, miluje....jsou lidé, kteří se postarají.

Ale to jsou stále jen historicky známí přátelé člověka. Když jsem viděla, jak vypadá něco, co už nelze nazvat vemenem, je to rudé, opuchlé, podebrané, kape z toho hnis a nemilosrdná elektrická zrůda z toho ještě ždíme mléko. Když je břicho krávy jeden veliký nádor, vysílenou krávu vezme něco jako stroj na přenášení klád a hodí ji na hromadu uhynulých zvířat pro kafilerii... co na tom, že ještě žije. A takhle člověk týrá čím dál, tím více zvířat. I "nesympatické krokodýly" - na kabelky. Slony, želvy,aristokratické, ušlechtilé velbloudy. Pokud člověk soucí, pak  každé sdílení, každá osvěta musí jít mezi lidi.

Prozřetelnost mi prostřednictvím dobrých lidí dala radu - obrátit se s důvěrou k Matce boží. Nemusím to zvládat sama, můžu poprosit a konenčně se duchovně jakoby schoulit do ochrany, tak abych nabrala sílu k jednání. Pohlazení, přátelské objetí od lidí neznám už minimálně 30 let.

Včera večer jsem opravdu poprosila...... pár úlevných slz padlo, a v mnohém se mi ulevilo.Jakoby někdo ubral část té bolesti a dal naději že jednou to těm ubohým bytostem vrátíme. A nejen jim. Vznešeným duchům sromů, dušičkám rostlin, duším krystalů a kamenů, celé bolavé bytosti Matky Země, která, trápená a týraná nás živí, obklopuje krásou, dává domov.

Nelze říkat: "Na to nemám sílu se dívat." nebo : "Tak proč se na to díváš, když tě to tak rozhodí". Asi je ve mně kus sadismu vůči lidem za jejich sadismus vůči zvířatům: já bych tyhle záběry pouštěla hodujícím na grilovačkách nebo jiných masových žranicích. Už ani nebudu líčit, v jakých ocelových kleštích je prasečí máma,  jak se jí zařezávají do břicha ocelová žebra, která oddělují část, kam může maličké selátko pít.

Steiner psal o apokalyptické šelmě, která bude pociťovat rozkoš z týrání. Mám pocit, že  toto začíná právě teď a tady. Lidé to ale musí vidět!!!!

Ještě jednou děkuji duším, které sdílí zvířecí bolest a posílají lásku Matce Zemi, která trpí jako bytost a zároveň všechny říše, pomáhájící nám k růstu a vývinu. Člověče,  jsi hoden jména člověk? To je pramen všeho zla. Pýchy, AGRESE, arogantnosti, zvrácenosti a možná......myslím...politika (ta kterou sami vytváříme)  a stav společnosti. A nám všem zazní v duši slova "Úcta a pokora ke všemu, co nás přesahuje." Ne pokrytecké poukazování na morálku, vyplývající z lidských egoistických měřítek ale MRAVNOST, SVĚDOMÍ:

Možná, že by bylo dobře obnovit to, co tu kdysi bývalo. Ve 21 hodin, všechny duše společného náhledu ... věnovat modlitbu Matce Zemi jako živé bytosti a všem vývojově mladším duším, které se obětovaly našemu vývoji.

KF: Zatím mi napadá jen napsat, abyste se na ty kritizující a vše přetřásající příbuzné vykašlala. Aspoň mentálně. Pokud do Vás jakkoli zasahují či Vás hodnotí, sklepejte je ze sebe energicky a nadobro. Nenechte se dusit cizími náhledy. I v tom je uvědomění si duchovní svobody a odpovědnosti.  Poukazuje na to, byť každý po svém, Steiner, Morgenstern, Coelho, Thákur, Krišnamurti...  Já vím, ono se to zdálky snadno radí. To vykašlání se může být dlouhý proces, ale nadějný. Zvažujte, zda by nebylo menší nedobrotou se vykašlat, než jim naslouchat. Tím, jak se Vám bude upevňovat vztah k Matce boží a hierarchickým bytostem, budete se stávat stále nezávislejší na lidech a jejich mínění či přízni (ale neměla by se do toho míchat pýcha či nadřazenost). Když po Listopadu tady v Písku antroposofové furt vykládali o nutnosti společenství a agitovali ke sdružování metodou téměř stranickou, řekla k tomu Dana (ta z Epopeje Mariánství, co měla Kubíčka): My se musíme nejprve snažit o společenství s h. bytostmi.

Co se týče Bruntona - ano, v porovnání s Kristovým imulsem se dá říct, že je studený. Ale spíš je to produchovňující vážnost, a má obrovský přínos právě ve zdůrazňování nutnosti se správně orientovat ve světě a ve svém okolí, v povaze lidí,  správně jednat, bez toho že ani hodiny meditace denně nejsou k ničemu. V tom je velice přínosný a to i pro křesťany. A nezapomínejme, že on se svým objevem Mahárišiho a směrováním k hledání pravého Já a šířením nauky o reinkarnaci byl tím hlavním pro zmaterializovaný a církví často zklamaný západní svět, kdo přinesl svěží poukazy na poklady Já jsem. Kdysi mi kdysi daroval dr. Tomáš něčí strojopisný opis Bruntonova Hledání Nadjá, dvoucentimetrovou knížku. I když to tehdy byla vzácnost, nemohl jsem se tím prokousat. Naopak jsem se musel prokousat nečekaným dilematem: po mé dvacítce tu byla nezbytná úcta k vyšším hodnotám (bez ní nelze vstřebat nic), na druhé straně jsem musel sbírat odvahu, a trvalo to dlouho, si uvědomit, že ta knížka by se dala shrnout do jediné kapitoly či odstavce. Holt Brunton nezapřel novináře (nevím zda v mém psaní nesměřuju k podobné upovídanosti, to bych nechtěl čtenářům udělat, mám je rád). Džňanin Šrí Ramána Maháriši, kterého Brnton Západu objevil,  byl v Indii ojedinělý v tom, že jeho moudrá i laskavá metoda odhalování pravého Já je křesťansky přijatelná, ba pro někoho ty návody jsou správně použitelné, protože na rozdíl od většiny jiných jogínů Já nevymazává, ani nesklouzává do soustředění na nižší já (k tomu někdy vedla i některá cvičení podávaná zdejšími guru, podávajícími prefabrikáty nauk Východu), ale odhaluje ono pravé, ryzí, plně vědomé Já.

Jen ještě doplnění k Vašim úvahám o zvířatech: Zvířata trpí usmrcováním nepoměrně víc, než rostliny, protože zvířata mají krom fyzického a éterického, i astrální (pociťující) tělo, zatímco rostliny pouze fyzické a éterické. Ještě víc než jednotlivé zvíře, pociťuje jeho bolest jeho skupinová duše.