U probuzeného člověka to obyčejně funguje tak, že když má nějaké vnější omezení, je mu to vynahrazeno vnitřně a bohatěji. Měla Marta v posledních letech života omezený pohyb i zrak? Nedostávala se moc mezi lidi a do přírody? Denní práce pro mír a významných duchovních prožitků o lidstvu bylo v té době mnoho. Ocitujme si tento, který jsme zaznamenali.
Naše duše by měly pociťovat bídu světa, aby naše modlitby byly tím vřelejší, obětavější, opravdovější, bez pózy ušlechtilosti. Jak si přiblížit bídu světa? Byla mi jednou dána prožít tato imaginace. Veliké okno duchovního chrámu se otevírá a před ním se rozprostírá tichá krajina. Krajinou jdou pomalu zástupy matek. Mladičké i starší, každá vede maličké či větší dítě.
Přicházejí blíž a tu vidíme, jak těla žen jsou zahalena v ohyzdné cáry, potrhané a špinavé. Chvílemi jako by i nečisté výpary vycházely z jejich těl špínou potřísněných a zahalují i tělíčka dětí. Děti bezstarostně skotačí a smějí se, drží se svých matek. Některé matky ale mají bezcitné a odpudivé tváře a ke svým dětem jsou necitlivé a kruté. Jiné vypadají jako omámené či opilé. Některé maličké děti matky doslova táhnou za sebou, je jim jedno, zda děťátko může jít. Díváme se na děti, jak skrze špínu, která vychází z matek, prosvítá jejich tělíčky čistota a něžná, měkká bělost je obklopuje. Jak jdou těsně kolem oken, obracejí k nám své tvářičky a jejich oči jsou tak smutné a zoufalé. Obraz se pomalu mění. Krajinou přicházejí mladí hoši a dívky, jdou v zástupu, doprovázeni divnou hudbou. Všichni mají na sobě přiléhavé kalhoty a nějaké špinavé a potrhané blůzičky a jdou, jako by opojeni hudbou, nevnímali co se s nimi děje. Nad každým z nich se vznáší bytost, která je nesmírně ohyzdná. Všichni mají ruce nahoru a nestvůrné astrální bytosti jimi pohybují jak chtějí. Jejich pohyby jsou trhané, nepřirozené, tváře mají nepřítomný výraz. Jsou zcela v moci těchto astrálních bytostí. Všech v naší souznějící skupině se zmocňuje bolest a smutek nad těmito mladými bytostmi. Vysoká láskyplná ochranná ženská Bytost nám pak říká: Jistě jste správně pochopili, komu slouží tyto mladé bytosti a víte, jakou pomoc potřebují. Ale aby smutek nezůstal ve vašich duších, dám vám prožít něco, co vás potěší a zároveň posílí pro službu lidem. - Ve velikém, otevřeném okně před námi se všechno mění. Objevuje se krásná rozkvetlá louka, zalitá zlatým sluncem. Cítíme, jak naše duše se rozjasňují a naplňují tichou, čistou radostí. Zdáli jako ze sluneční záře se přibližují něžné bytosti dětí a větších dívek s náručemi květů. Jsou prozářeny všemi odstíny pastelových barev a sluneční paprsky něžně objímají jejich postavy. Přicházejí blíže a my dostáváme pokyn, abychom šli mezi ně. A tak za chvíli se všichni procházíme mezi těmito něžnými bytostmi a těšíme se z jejich přítomnosti. Jas a něha objímá tyto „nevinné děti boží“. Na svých zlatovlasých hlavách mají věnečky z jasmínu, hyacintů, růží, narcisů, pomněnek, a v náručí mají lilie a šeříky. Vítají nás mezi sebe a dávají nám květy, jejichž vůně je provázena zněním stříbrných zvonečků. Jejich krása a radost zahání z našich duší všechen smutek a cítíme, jak nás prostupuje pocit božského blaha. Pomalu se navracíme zpět do učebny. „Děti boží“ se s námi loučí a jak pomalu odcházejí rozkvetlou loukou, zpívají nám na rozloučenou. Naše dnešní vyučování končí a odnášíme si v duších sílu, abychom mohli na zemi dále zápasit a vítězit nade vším nesprávným, co dosud v nás je. Připomínáme si Kristovo Učte se ode Mne, neboť jsem tichý a pokorný.
ZÁKON PROZŘETELNOSTI JE NĚKDY NEÚPROSNÝ. ALE ABYSME SPLNILI VŠECHNY ÚKOLY, K TOMU DOSTANEME VŽDYCKY SÍLU. JAK SILNÁ JE NAŠE VÍRA V BOŽÍ POMOC, TAKOVOU SÍLU DOSTANEME. KE VŠEMU DOSTANEME SÍLU, ALE MUSÍME TOMU VĚŘIT. TO JE MOJE VYZNÁNÍ VÍRY.
/napsáno v roce 2015, ve věku 94 let/
/Bude zařazeno do připravované knihy o dosud většinou nepublikované mystické tvorbě českých a slovenských autorek 20. a 21. století./
(M
2024 ©