K minulému článku o očkování - medicínský i alternativní názor a pozorování lékařky o očkování obecně.

Připojuji názor kamarádky-lékařky Blanky Urbánkové, která se ve své praxi nezabývá očkováním, ale čerpá z dřívějšího mnohaletého studia alternativní
medicíny, následné alternativní praxe, kterou již ukončila, a sledování médií. Níže bude uvedena její kapitola o očkování z roku  2003, která byla  
uvedena i v naší společné knize "Průvodce zdravím od dětství k dědství (ba
ještě dál)", vydané v Agape roku 2008. Tehdy jsem byl jako autor uveden z jistých důvodů jen já, kamarádka-lékařka se pod své kapitoly podepisovala jen značkou an (podobně jako několik prvních let přispívání v článcích do časopisu Phoenix). 



K článku napsala:

"Od té doby, co vyšel článek ve Phoenixu a kniha,  bylo napsáno velmi mnoho
alternativních prací i knih k tomuto tématu. Knížku Průvodce zdravím - Od dětství k dědství si pořídila i prof. Strunecká, která se jí inspirovala a v dalších letech se alternativně obula nejen do tématu očkování a napsala mnoho knih o  škodlivinách kolem nás obecně...

A přesto stále není jasno. Vědci stojí za svými názory vycházejícími ze
statistického šetření a společnosti jako celku. Dle nich převažují pozitiva
nad zápory.  V jednotlivých případech, kdy dochází k tragédiím, zvláště u
dětí a starších lidí časově se vážících k očkování, nejsou schopni vždy
říci, jestli došlo nebo nedošlo k iatrogennímu (lékařskému) poškození.
Nemají na to metr nebo snad nechtějí ustoupit ze svých pozic...

K těm konkrétním bodům v článku.

Nejsou nevěrohodné, jen lechtají problém po povrchu. 

Vždyť víme, že má být rovnováha ve všem a v očkování se těžko hledá.  Píši 
obecně, nikoliv jen o chřipce. Pro někoho je to přínos, pro někoho zkáza. A 
nelze se spolehlivě předem dopátrat, jak to s kým bude. Ze svého
zdravotnického okolí  vím, že oslabený starý člověk může umřít, také se to tak stalo, ale zase nikdo neprokáže, že se to stalo právě v důsledku očkování.

Cizorodé látky v očkovacích látkách jsou. O tom píše právě vědkyně  
Strunecká - fyzioložka. /Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc. - pozn. kf/. Jiní odborníci toto množství banalizují. Do těla dostáváme neuvěřitelné množství toxinů třeba jídlem a vzduchem... vše se sčítá, jeden člověk "unese" bez  problému víc, jiný méně zátěže.

Očkování je tak jako tak další zátěží. Staří lidé berou hodně léků ke
zkvalitnění a prodloužení  života, jejich vedlejší účinky jdou ovšem jaksi
"na dluh", zanáší organismus a  když se k tomu ještě přidá očkování... může
to být spolu s již tak oslabeným organismem tou poslední kapkou. 

Děti zase mají dlouho nevyzrálý imunitní systém, rodí se již s toxickou
zátěží od maminky atd.

Více než obecně se to napsat nedá, vypichovat konkrétní choroby, jako 
Guillan-Barré (v citovaném článku), což je postižení nervů, je dle mne zavádějící, tuto chorobu
může vyvolat třeba i Borelióza, vyvolávacích agens může být nekonečně mnoho, záleží na čistotě, imunitě, nebo naopak zátěži - karma - toho konkrétního jedince. Já osobně  nečtu žádné uznávané lékařské nebo farmaceutické studie, které se stejně vzájemně potírají :-)

Ten článek je opravdu laický, působí hlavně poplašně,  a jak píše komentátor
pod článkem, který je nezávislý, je ten článek snadno napadnutelný a autor 
trestně odpovědný...

Hodně se hovořilo o očkování ve vztahu k autismu...zde není nic. :-) Možná
to je dobře, protože vědecké práce si také v tomto odporují, rodiče
postižených dětí tvrdí zase něco jiného...

Na závěr ještě přirovnání: Myšlení vědců v oblasti nejen očkování se dá přirovnat myšlení ministrů obrany, generalissimů a jejich vojenských zástupců (nevím, zda přesně formuluji). Investuje se do armády, lidské složky a techniky, jsou to velké
peníze, jde vlastně o prevenci. V případě konfliktu se počítá se ztrátami -
lidskými i technickými v zájmu obrany státu jako celku...asi tak. Očkování
je tedy chápáno jako ochrana celku, s jednotlivými ztrátami se počítá, ale
je otázka, kde je ta hranice, zda se tomu dá zabránit při dnešním stavu
společnosti obecně a jestli ten pomyslný nástroj, kterým je očkování,  již
nepřestoupil tam, kde je to hodně přes míru a kontraproduktivní. Opačně
nikdo neví, co by se stalo, kdyby se plošně přestalo očkovat. Možná by to
bylo horší, co se týče ztrát.

Ve společnosti by nemělo vadit, když nebude alternativní menšina očkovaná,
ale ostatní pak na sebe berou riziko a ti alternativci ne. Těžko říci, kdo je potom zodpovědnější."

CO  S  OČKOVÁNÍM?

Konečně. Od prvních polistopadových let se i u nás otevřelo široké diskusní fórum v četných oblastech lidského života s tématy do té doby přezíranými či mocensky a ideologicky zakázanými. Byla to i témata z oboru zdravotnictví. Ale - změnilo se něco?  Nebo vládne dosud domnělá neomylnost etablované materiální vědy? Posuďme to společně.

            Jednou z oblastí dosud oficiálně nezpochybňovaných je očkování.  To bylo a je u nás dosud povinné, plošně zavedené, jsou vypracovány očkovací kalendáře - už minulý režim se jimi pyšnil, prostě pořádek jedna radost. A že se do nich musí "vejít" děti naprosto různé konstituce a zdraví? Základní linii přece nelze porušovat. Ale i pro dospělé platí určitá schémata, kde se přihlíží jen k základním kritériím zdravotního stavu. Navíc se stále častěji objevují nové vakcíny, takže kdyby byl obyvatel této země důsledný, musel by se nechat očkovat snad každý rok na něco jiného.

            Vadí to něčemu? Vadí. Vysoké množství protilátek v těle totiž není neškodné, podle mnohých může vyvolat tzv. autoimunitní reakce, kdy protilátky napadají tkáně vlastního těla, nebo  mohou alespoň oslabit imunitu. Ale i naopak: například podle anthroposofické medicíny prodělání lehčích nemocí v dětství zajistí v těle samo protilátky proti mnohem závažnějším chorobám v dospělém věku, na které už třeba očkování není. Očkování tedy může být trvalým negativním zásahem do organismu. Nejsem zastáncem názoru, že očkovat se jednoznačně nemá, ale spíše uvažuji směrem, že by se měly zpřísnit a individualizovat požadavky, podle kterých je jedinec schopen očkování, a to  mu může být pak skutečně k užitku. Podle imunologů složitý systém vzájemných interakcí mezi jednotlivými chemickými mediátory odpovědnými za imunitu skutečně není zcela probádán. Lidský organismus je opravdu geniálně složitý, citlivý na různé vnější vlivy a hlavně každý z nás je originálním výplodem přírody. Proto nelze zcela spolehlivě vyhodnotit účinky očkovacích látek paušálně na všechny, byť by očkování bylo dobře míněno. I ledacos dobře míněného… - vždyť víte sami.

            I praxe jiných kolegů mi poskytla příklady chorob, které mohou působením očkovacích látek vypuknout. Bylo toho již hodně popsáno. Snad za všechny bychom mohli jmenovat náhlá úmrtí a neurologické potíže, především encefalitidy. Též jsem diskutovala o možnosti poškození například sluchového nervu při vyloučení onemocnění matky v těhotenství a nepřítomnosti jiných rizikových faktorů včetně užití  farmakoterapie. Kdybych shrnula i další poznatky, dojdeme k názoru, že očkování, podobně jako jiné agresivní vlivy vnějšího prostředí, může zapůsobit jako rozbuška na řadu geneticky zakódovaných a zatím "spících" nemocí, které by se možná projevily v pozdějším věku, nebo také vůbec ne.

            Vím i o konkrétních případech, které jsou přinejmenším otazníky nad postupy při očkování nebo přímo příklady negativních následků po očkování. Oslabená imunita dítěte je pro jednoho lékaře důvodem k pobízení k očkování, aby dítě snáze neonemocnělo, pro druhého - pediatra, asi moudřejšího, je varováním před očkováním, aby se tělíčko více neoslabilo… I takto se někdy může dnešní pohled a úroveň znalostí odborníků projevit v terénní praxi. Lze se například pozastavit nad zavedeným postupem při očkování proti tetanu u dospělých. Běžně se přeočkovává v dospělém věku takto: pokud neuběhlo víc než deset let od posledního očkování, očkuje se jednou (podle čerstvých informací došlo k prodloužení termínů u přeočkování proti tetanu - pozn. autorky). Po více jak deseti letech se očkuje plná dávka třikrát. Zaznamenala jsem případy z různých ordinací, kdy se očkovalo více než po deseti letech, dokonce téměř za dvojnásobek let. Dva pacienti měli po prvním očkování menší bolestivou reakci, která byla vyhodnocena jako v normě. Spíše ze známosti byly v obou případech provedeny odběry na množství protilátek a v jednom případě i zkouška na alergii na očkovací látky. A výsledek? U obou pacientů několikanásobné zvýšení protilátek (jak už bylo uvedeno, vysoký počet protilátek může být pro tělo silně škodlivý), zkouška na alergii byla v jednom z případů pozitivní. Kdyby se zkoušky u alergického pacienta neudělaly,  došlo by k dalšímu očkování a reakce by pak mohla být velmi vážná až smrtelná. Laboratoř doporučila jednomu pacientovi  nechat udělat po deseti letech pouze odběry krve na protilátky a očkovat teprve v případě zjištěných nízkých hodnot, druhý pacient s prokázanou alergií nesmí být očkován vůbec. Podobné případy se jistě objevovaly častěji. A co ti, kterým se odběry neprovedou? Trápí se s něčím a příčinu se nikdy nedozvědí.

Tyto a podobné případy nutí k zamyšlení, zda by se neměly mnohem častěji provádět odběry před chystaných očkováním. Nejde o ušetřené peníze za očkovací látky, ale o zdraví. Neúměrné množství protilátek v těle může vyvolat u disponovaných lidí choroby s trvalými následky (na podkladě autoimunitních reakcí). Další otázkou je, zda některá očkování nemohou být nakonec i příčinou chorob vzniklých v dětském věku  z neznámých příčin, když se vyloučí onemocnění matky v těhotenství, onemocnění dítěte v raném věku a užívání léků jak u matky v těhotenství a  kojení tak i u dítěte. U dítěte může být vrozené oslabení imunity a do tohoto terénu pak zasáhne očkování jako rozbuška.

            Nemalým problémem se stává očkování těch dětí v raném a předškolním věku, které bývají často nemocné, přičemž očkování dle očkovacího  kalendáře je mnohdy neúprosné. Kolikrát lékař čeká na třeba kratičký interval mezi dvěma akutními stavy, aby se zdánlivě zdravé dítě odočkovalo. Je však skutečně zdravé, když nemá zrovna teplotu, nekašle a nemá například zvýšenou sedimentaci? Jako kritérium hodnocení to nestačí. Dostává-li dítě například antibiotika, imunitní systém se přechodně zhoršuje a pokud se organismus cíleně nepročistí, tělíčko dítěte se normalizuje velmi dlouho. V tomto období po léčbě antibiotiky je organismus velmi citlivý na další zátěž. I bez antibiotik může rekonvalescence po infekční i banálnější nemoci probíhat dlouho. Je to též otázka konstituce dítěte.

            Hlouběji nahlédnout (nejen) do dětského organismu lze například měřením elektroakupunkturou dle dr. Volla.  Často by se zjistily na orgánech energetické výkyvy, které se pak dají srovnat například čaji, homeopatiky a dalšími přírodními produkty, dietou a masážními procedurami. Tuto metodu ovládá jen menší procento osvícenějších lékařů, zabývajících se komplementární medicínou. Některé choroby se dají léčit pomocí homeopatických nosod, například černý kašel. Léčba případné choroby nosodou  je mnohem šetrnější postup, než preventivní očkování. Existují i homeopatika použitelná jako prevence před očkováním a po očkování k eliminaci následků. Jenže - kolik lékařů je využije? A kolik pacientů o tom ví?

            Jako smutnou "perličku" uvedu příklad z infekčního oddělení, kde ležela dívka s onemocněním žloutenky typu C, kterou si přivezla z Indie. Před odjezdem byla řádně proočkována proti žloutence B. Šlo jen o smůlu, že se dostala do kontaktu s virem způsobujícím žloutenku C, anebo o oslabení imunitního systému a jater po očkování a umožnění snadnějšího pomnožení viru žloutenky C? Chyběl asi individuální přístup, třeba její tělo nebylo právě schopno očkování. Odborníci namítnou – stane se. Ale takových otázek si lze v terénu pokládat více.

            Jak dál? Jistěže pacient coby laik nemůže v této věci sám o sobě kvalifikovaně rozhodnout. Asi to bude věcí dlouhodobější diskuse laické i odborné veřejnosti. Proto bych se přimlouvala za větší pozornost i ze strany vědecky odborných společností k tématu očkování a za větší prostor k diskuzím v populárně vědeckých časopisech pro veřejnost o účincích a následcích očkování a vypracování zpřísněných kritérií jako podmínek k provedení očkování. Pouhé restrikce oponentů z řad rodičů, kteří své děti chtějí nechat neočkovány, asi nebudou tím pravým  postupem, spíše přilévání oleje do ohně tam, kde jsou žádány informace a odpovědný přístup. 

            Na mé podobné pojednání v tisku mi přišla jedna z reakcí natolik podnětně doplňující, že zveřejňuji aspoň část dopisu: "Smrt a nebezpečí spojená s poškozením zdraví po očkování v mnoha případech mnohonásobně převyšují nebezpečí z nemocí, proti nimž  je vakcína namířena. Nicméně, aby člověk měl vůbec  vůli  neočkovat své dítě či očkovat ho minimálně a jinak  než je dáno,  musí se nejprve zbavit strachu z toho, že jeho dítě je v nebezpečí, pokud nebude očkováno. Opak bývá často pravdou a tento strach z infekčních chorob  v nás velice  promyšleně  pěstují farmaceutické firmy za účelem  nás tak ochromit a přinutit k přesvědčení (a to jak rodiče tak pediatry), že očkování je v podstatě  nezbytné či alespoň to nejlepší, co pro své dítě můžeme udělat a když to neuděláme, tak jsme špatní a nezodpovědní rodiče. V tomto dobře a strategicky pěstovaném strachu a manipulaci proto vidím zárodek  všeho zla spojeného s neúměrným  očkováním a zde je potřeba řádná osvěta." 

Těm, kdo se zajímají o hlubší informace o očkovacích látkách a jejich vedlejších účincích, mohu doporučit např. knížku Problémy s očkováním  od dr. Randalla Neustaedtera, vydanou v nakl. Alternativa v r. 1995.