Terapeut: Lidé se o Vánocích hroutí z maličkostí. Dárky a kapr vám pohodu nenavodí
Tomáš Maca před 29 minutami „Řekni mi, jak slavíš Vánoce, a já ti povím, jaký jsi člověk.“ Tato věta v kostce shrnuje, jak se na blížící se svátky dívá terapeut Honza Vojtko. V době kolem Štědrého dne totiž podle něj vyvěrají na povrch osobní a vztahové problémy, které si lidé během roku tolik nepřipouštějí. Právě ty dělají z Vánoc období stresu. O několik tipů, jak mu čelit, se Vojtko podělil v rozhovoru pro Aktuálně.cz. "Lidé předem předjímají, že se během Vánoc zase něco podělá, a tím pádem jsou pak přecitlivělí na sebemenší problém a na to, že se na ně někdo byť jen trochu ošklivě podívá," říká Vojtko v rozhovoru. | Foto: Shutterstock
Stal se z Vánoc už jen svátek konzumu, během kterého utrácíme svou celoroční výplatu?
Mnoho lidí tak dnes Vánoce určitě bere, ale je to jen důsledek věcí, se kterými mají zkušenost ve svých životech. Vánoce nám nastavují zrcadlo. Pokud například cítíme potřebu nakoupit blízkým extra drahé dárky, měli bychom si pokládat otázku, jestli to neznamená, že jsme na ně celý rok kašlali a teď se jim jen snažíme vynahradit, že jsme špatní rodiče nebo partneři. Během Vánoc si uvědomujeme, že jsme celý rok možná nebyli takovými lidmi, jakými bychom si přáli být, nebo že takovými lidmi nebyli naši blízcí a najednou to od sebe vzájemně vyžadujeme.
Tím, že jsou Vánoce celospolečenským svátkem, totiž získáváme přesvědčení, že během nich musíme dokázat, že máme stejně jako všichni ostatní fungující rodinu, která umí projevit blízkost. Pokud v nás však představa, že svátky neprožijeme tak harmonicky, jak doufáme, vyvolává strach, měli bychom si klást otázku, proč tomu tak je, a na tu se lidem úplně nechce odpovídat.
Naznačujete tedy, že nás Vánoce stresují hlavně kvůli příliš rychlému životnímu stylu. Je to tak?
Dnešní svět je neuvěřitelně rychlý a individualistický a většina z nás přistupuje na hru, že v něm záleží na penězích. Zároveň ale ve svých životech všichni toužíme po nějakém naplnění, a protože ho nenacházíme v práci ani v nových autech a mobilech, hledáme ho ve vztazích. A kdy jindy máme být spolu, když ne o Vánocích? Svátky tedy můžeme využít jako příležitost pro zlepšení našich vztahů, ale nesmí to být jediná část roku, kdy se o to snažíme, protože naši blízcí to potom poznají.
A ve finále naše snaha o vytvoření příjemné vánoční nálady skončí spíš rodinnou hádkou.
Ano, protože tlak na to, že musíme nastolit vánoční pohodu, zvýrazňuje naši vnímavost vůči čemukoli nepříjemnému, a kdykoli se něco takového přihodí, okamžitě na to reagujeme, a to často zkratově a neadekvátně. Člověk, který se na Vánoce stará o spoustu věcí, pak může cítit nespravedlnost, když mu ostatní vytknou, že například zapomněl něco vyzvednout a podobně, takže jim jejich reakci vrátí a může vzniknout obrovský konflikt.
Lidé se o Vánocích mnohdy setkávají s takzvaným sebenaplňujícím proroctvím. Předem předjímají, že se během svátků zase něco podělá, a tím pádem jsou pak přecitlivělí na sebemenší problém a na to, že se na ně někdo byť jen trochu ošklivě podívá. Měli by si ale vážit toho, že se mohou sejít se svými rodiči nebo dětmi, a nehroutit se z toho, že jim došel balicí papír nebo že se spálil kapr. To se stává, a když se třeba kapr nepovede, není přece takový problém udělat si místo něj smažák. Každá krize se dá vyřešit.
Vánoční reklamy ale například žádné spálené ryby ani hořící stromečky neukazují, pokud nám tedy nechtějí prodat pojištění. Místo toho v nich vidíme rozzářené oči, krásně nazdobené cukroví a sněhové vločky za oknem. Neživí média naši iluzi, že klidné a bezproblémové Vánoce opravdu existují?
Reklamy v našem podvědomí skutečně vytvářejí představy o tom, jak by to mělo být správně. Ty jsou ale mnohdy utopické a neuskutečnitelné. Reklamy navíc nepřiznávají, že nám to rodinné štěstí, které zažijeme, když našeho smutného a osamělého dědu pozveme ke štědrovečernímu stolu, ukazují jen proto, aby tomu dědovi prodaly třeba šálu nebo papuče. Proto je důležité jít pod povrch a uvědomit si, že spousta věcí, které v reklamách a v obchodech vidíme, jsou jenom pozlátko, jež slouží k tomu, abychom roztáčeli kola komerce.
Nechci ty krásné obrazy vánoční pohody nějak znevažovat, ale mohou být pro nás dobrým testem, jestli jsme dostatečně silné osobnosti, které tomu tlaku nepodlehnou a řeknou si, že je to jenom reklama. Splnění všech ideálů, které na vás jdou z vnějšku, vám totiž štěstí nikdy nepřinese. Dárky, jídlo a stromeček mohou k dosažení sváteční atmosféry napomoct, ale samy o sobě ji nenavodí.
Takže lidem, kteří se snaží mít na Vánoce dokonalého kapra, dokonalé cukroví, dokonalý stromeček, dokonale umytá okna a dokonalé dárky, byste poradil, ať se o to přestanou pokoušet?
Myslím, že je dobré v tom najít nějakou rovnováhu. Sami bychom si měli položit otázku, co je pro nás o Vánocích největší prioritou. Pokud jsme rodina, která dbá na tradice, tak pro nás mají smysl umytá okna, protože je v nich symbolika výhledu do budoucnosti, a kapr na štědrovečerním stole, protože rybí šupina nám přinese štěstí. Už pro nás ale nemají význam drahé dárky.
Pokud je pro mě prioritou udělat radost dětem, které milují superhrdiny a chtějí mít pod stromečkem figurku Spidermana, tak naopak můžu oželet okna, protože ta jsou těm dětem úplně ukradená. No a když jsou pro vás nejdůležitější vztahy a pospolitost, tak můžete předvánoční úklid a pečení využít jako aktivity, do kterých se zapojí celá rodina a může ji to stmelit. Důležité je, jestli danou věc o Vánocích skutečně chcete, a ne jestli ji po vás vyžaduje někdo z vašeho okolí nebo celá společnost.
Honza Vojtko
Třeba vánoční dárky ale zejména rodiče menších dětí jen tak snadno oželet nemohou, protože svým potomkům často chtějí nadělit to, co dostanou jejich spolužáci. Není to tak?
Celou mou terapeutickou praxí mě provází jedna moudrá věta, která říká, že dítěti nemáte dát to, co chce, ale to, co je pro něj dobré. Samozřejmě že děti odjakživa touží po všem, co vidí u svých vrstevníků, protože jim to přináší slast a sounáležitost s vrstevníky, ale výchova je i o tom nastavit dítěti hranice. Jako rodič pochopitelně musíte počítat s tím, že když dítěti nekoupíte například nový mobil, může pak být vyloučené ze sociální skupiny, do které chce patřit.
Na druhou stranu ho tím můžete naučit, že je důležité, aby se za sebe umělo postavit a netrápilo se tím, že se mu ostatní smějí kvůli tomu, že nemá nejnovější model iPhonu. Kromě toho platí, že čím víc dárků mu koupíte, tím menší budou mít účinnost. Vždycky si vzpomenu na scénu z Harryho Pottera, ve které se Harryho bratranec Dudley rozčiloval, že letos dostal o jeden dárek míň než loni, a bylo mu úplně jedno, co to bylo.
Dalším důvodem, proč Vánoce mohou v lidech vyvolávat psychickou nepohodu, je přejídání. Proč se během nich s jídlem víc nehlídáme, když předem víme, že budeme nešťastní z nadváhy?
Protože Vánoce a disciplína jsou věci, které nám nejdou dohromady, nejsme na jejich spojení zvyklí. Svátky často bereme jako alibi a říkáme si, že se během nich konečně můžeme pořádně najíst bez jakéhokoli omezování. Pokud je ale chceme prožít bez pocitu viny a vyhnout se situacím, kdy se na sebe nechceme podívat do zrcadla nebo je nám už druhý den špatně, protože jsme to přehnali s bramborovým salátem, tak nějakou disciplínu skutečně potřebujeme. Neznamená to, že si musíme všechny vánoční pochoutky odpírat, ale nemusíme jich přece sníst celou mísu.
Často se nám samozřejmě stává, že přijedeme za svými mámami a babičkami, které nás dlouho neviděly, chtějí nám udělat radost, a tak do nás pořád něco cpou. Musíme si ale umět nastavit hranice a říct: "Mami, je to báječné, ale už si nedám." Máma se pak bude zlobit a poví vám: "Tak pro koho jsem to pekla? Co s tím teď budu dělat?" Vy jí ale klidně můžete navrhnout, že ty zbytky společně rozdáte třeba lidem bez domova.
Jeden klient mi vyprávěl o tom, jak loni se svou rodinou napekli příliš mnoho cukroví, zjistili, že ho nesní, a podobně jako většina Čechů byli naučení, že zbytky se na talíři nenechávají. Nakonec to zbylé cukroví rozdělili do pytlíčků a zanesli do charity. Klient se mi pak na terapii rozplýval, že se svými dětmi zažil úžasný pocit a konečně pochopil, o čem Vánoce doopravdy jsou. Letos svůj dobrý skutek plánuje udělat znovu a myslím, že je dobře, když si alespoň o Vánocích uvědomíme, že jsme extrémně individualističtí, a využijeme svátky jako příležitost zachovat se jednou tak, jako bychom nežili v sociálním vakuu.
S přejídáním jde ruku v ruce i nedostatek pohybu. Lidé se těší, že si o Vánocích odpočinou, ale odpočinek si často spojují s vysedáváním na gauči před televizí. Po fyzické stránce jim to pochopitelně neprospívá, ale není to blahodárné alespoň pro jejich psychiku?
Není. Určitě by si měli během svátků naplánovat nějaký pohyb. Není to o hubnutí, ale fyzická aktivita je pro nás důležitá proto, že díky ní lépe zpracováváme právě stres, který se v nás před Vánoci i během nich mohl nahromadit. Když navíc vyrazíte na procházku s celou rodinou, tak z toho může být hezký stmelovací rituál, ať už půjdete do lesa, nebo k rybníku. Platí to třeba i pro cestu na půlnoční mši. Lidi na ni často nechodí kvůli tomu, že jsou věřící, ale proto, že je čeká unikátní událost, kterou celý rok nezažili.
Někdo ale k tomu, aby si odpočinul, potřebuje spíš čas pro sebe. Najdou se lidé, kteří z tohoto důvodu chtějí být o Vánocích sami?
Ano, mám spoustu klientů, kteří Vánoce využívají jako čas, kdy mají konečně volno, neobtěžuje je nikdo z práce a jeden z nich teď třeba plánuje svým rodičům a sourozencům oznámit, že už druhý rok chce být na svátky sám. Vysvětluje jim, že potřebuje nějakou kontemplaci a tu si nejlíp užije právě o samotě. Více lidí ale vnímá samotu během svátků jako nepříjemnou. Senioři například často vzpomínají, jak kdysi doma mívali krásné Vánoce a jak jim to najednou chybí. Mladší lidé si o Vánocích zase více uvědomují, že nemají partnera a nemohou tak svátky s nikým sdílet. Většina z nás si totiž Vánoce okamžitě spojuje s představou rodinného kruhu.
A DÁLE:
Pro konzumního ateistu nemají Vánoce význam, tvrdí filozof
14. 12. 2014 9:00
Rozhovor s filozofem Vladislavem Dudákem o smyslu Vánoc v konzumní společnosti plné ateistů.
Rozhovor – Češi dnes slaví třetí adventní neděli, do Vánoc zbývá deset dní. Vánoční svátky mají být dobou poklidného rozjímání a zamyšlení, pravidelně jsou ale spojovány se stresem a předvánočním shonem.
V adventní čas jsme si povídali s filozofem, historikem, spisovatelem a učitelem Vladislavem Dudákem.
"Pro konzumního ateistu mají vánoční svátky obvykle malou hodnotu. Protože pro konzumní mentalitu mají malý nebo téměř žádný význam jakékoli obecnější hodnoty, neboť ty nelze zkonzumovat. Vánoční svátky vyprázdněné od hlubšího smyslu jsou ostatně cílem komerce," upozorňuje.
Aktuálně.cz: Žijeme v částečně ateizované konzumní společnosti, ale Vánoce si stále připomínáme. Je to od nás jen "hra na Vánoce", nebo je to skutečné prožívání a vnímání Vánoc?
Vladislav Dudák: Jasně že od obojího trochu – jak sama říkáte, žijeme v částečně ateizované společnosti, tedy, když to obrátíme, tak i v částečně nábožensky založené společnosti. Ve skutečnosti ta i ta část naší společnosti může Vánoce prožívat oběma způsoby s jejich jemnějšími odstíny.
Vaše otázka má totiž všeobecnější význam: Dokážeme skutečně a opravdově prožívat? A myslím cokoli, nejenom Vánoce. A v tomto smyslu jsou vánoční svátky jakýmsi zřetelným indikátorem, jak na tom všeobecně jsme. Samozřejmě indikátorem nikoli přesným, co se týče jednotlivců, ale dosti přesným, co se týče výpovědi o společnosti jako celku.
A.cz: Co říkáte tomu, že mnoho lidí slaví Vánoce jaksi ze setrvačnosti a místo radosti vnímá spíše starosti – blíží se prosinec, to abych začal shánět dárky... Má vlastně význam držet tradici i takto uměle, skoro se sebezapřením?
Krásně jste zde použila sousloví "shánět dárky“. Slovesu "shánět“ jsme si navykli v době vlády KSČ, kdy téměř zcela nahradilo slova "nakupovat“, "vybírat" a podobně. Reportér s kamerou a mikrofonem se ptal: "Co právě sháníte?" Bylo to tak samozřejmé, že nikdo neuvažoval, co to o tehdejším trhu a režimu vypovídá.
Ale to slovo nám bohužel zůstalo i nyní. My dárky pro druhé, pro blízké lidi "nevybíráme", my je stále "sháníme", je v tom tedy ten "shon". To se pak nelze divit, že to přináší jen starosti a pocit ztraceného času. Když dárek "vybírám“, raduji se, protože to dělám pro někoho, koho mám rád. Když jej "sháním“, tak proto, že musím, protože "se to tak dělá“.
A.cz: Proč mnoho lidí na Vánoce žehrá, ale nemá odvahu je třeba vynechat?
To je samozřejmě také různé. Je například bohužel stále více lidí, kteří nemají Vánoce rádi kvůli špatným vzpomínkám ze svého dětství. Rodinná "vánoční traumata", rodičovské hádky a podobně, bývají pro děti mimořádně bolestná a mohou jim vánoční čas navždy negativně poznamenat. U někoho zase bývá módou dávat najevo, jak jsou mu Vánoce fuk. Ale kdoví, jak je to doopravdy. A někdo jiný – dovedu to zcela pochopit – navzdory svému negativismu ve skrytu duše třeba touží po tom, aby to "letos bylo jiné, opravdové". A tak Vánoce stále slaví, aby mu snad něco nečekaného a krásného neproklouzlo mezi prsty.
A.cz: Čeká na zázrak?
Možná. K Vánocům přece patří čekání na zázrak. Koneckonců i komerce toho využívá, a tak již po léta můžeme o Vánocích, obvykle hned na Štědrý večer, vidět v televizi novodobou verzi Popelky – Pretty Woman. To není náhoda, to je nabídka pro ty, kteří nevěří, ale pro jednou by chtěli uvěřit. Nemluvím teď samozřejmě o náboženské víře, ale o něčem obecnějším.
A.cz: Jaký mají podle vás Vánoce smysl pro konzumního ateistu?
Pro konzumního ateistu mají vánoční svátky obvykle malou hodnotu, i když to subjektivně může cítit jinak. Protože pro konzumní mentalitu mají malý nebo téměř žádný význam jakékoli obecnější hodnoty, neboť ty nelze "zkonzumovat“. Vánoční svátky vyprázdněné od hlubšího smyslu jsou ostatně cílem komerce.
A.cz: V jakém smyslu?
V zájmu komerce je, aby se co nejvíce odsunuly stranou ty hodnoty, které nelze konzumovat, tedy například vzájemná blízkost, láska, zamyšlení se nad životem, a aby se pokud možno proměnily v sentimentální, a tudíž snadněji zobchodovatelné klišé. Do popředí se naopak tlačí hodnoty konzumovatelné.
A.cz: Můžete to ilustrovat na nějakém příkladu?
Tak třeba si chci s někým blízkým dlouze a hezky popovídat, být s ním. Je-li to od srdce, pak nám k tomu milou atmosféru vytvoří i obyčejná svíčka připevněná nakapaným voskem na obrácenou skleničku od hořčice a blaze nás v celonočním povídání zasytí ulamovaný chléb s tvrdým sýrem. Jsem však ze všech stran přesvědčován, že "to pravé“ s přáteli zažiji jen v případě, že je ohromím elegantním svícnem, pohostím je jídlem z rakletovacího pekáče a otevřu k tomu značkové víno.
A.cz: A co teprve na Vánoce! Správné (alespoň podle reklam) jsou ty blyštivé, bohaté, opulentní...
Hlavně se všechno musí třpytit. Čím více vyprázdněnosti, tím více růžové barvy, lesku, sentimentu, virtuálně vykonstruovaných sladkých mezilidských vztahů, rozzářených očí. Poté, co projdu před Vánoci obchodním centrem, zazní mi jako neobyčejně osvěžující a osvobozující například písnička od Xindla X "Štědrý večer nastal, když jsem zrovna chlastal...“.
A.cz: Je pravda, že kvůli hypermarketům už člověku lezou trochu na nervy koledy. Ty bývaly vzácné, protože se na rozdíl od ostatních písniček hrály jen několik dnů v roce. Nyní je ale obchody ponížily na úroveň odrhovaček...
My máme proto v rodině moc rádi prastaré album Divadla Semafor Vánoční pohlednice. Jsou v něm zcela různorodé písničky – od lehce vánočně sentimentálních a posmutnělých přes veselé až po sebeironické a jemně, v dobrém, parodující. Jsou to písničky, které mohou oslovit snad každého – od věřícího po ateistu – a naladit jej na Vánoce.
A.cz: Ano. My zase z podobných důvodů posloucháme CD od Jablkoně Hovada boží ("... a všechna ta hovada boží, teď nakupují zboží..."). Ale kdybychom to měli vzít ještě obecněji – jaký podle vás mají jakékoliv tradice smysl v dnešní postmoderní době?
Potřebujeme se o něco opřít, takoví jsme. Ale postmoderní doba téměř všechno rozmíchala, rozkvedlala do kaše protékající mezi prsty. Nalézt, vytyčit si orientační bod, měřítko, je důležité a tradice nám zde může pomoci. Samozřejmě že přílišné množství tradic, navíc uplatňované dogmaticky, nás může tísnit, svírat, znevolňovat, srážet z rozletu. Ale to není problém na pořadu dne. Náš problém je opačný: nám nehrozí, že bychom se zalkli tím, že nás někdo nebo něco omezuje, ale tím, že se stále více ocitáme ve vzduchoprázdnu, v němž sami sebe nedokážeme vymezit.
A.cz: Jaké jsou hlavní výhody společnosti ukotvené v tradicích, společnosti vědomé si svých starých zvyků, společnosti hrdé na své kořeny oproti společnosti, která si tyto vazby na kořeny buď vědomě zpřetrhala, nebo je alespoň náležitě "nepěstuje"?
Společnost, která respektuje své tradice, má obvykle pevnější kořeny, její členové se opírají o hodnoty, které jim osud nemůže jen tak vzít, jako to snadno může udělat s jejich hmotnými statky nebo zdravím. I taková společnost mívá své negativní výstřelky, například v podobě místy větší míry pokrytectví a namyšlenosti. Ale je nesporně houževnatější, a když jde do tuhého, tak se tak snadno nezhroutí. Klasickým příkladem byla třeba britská společnost v době druhé světové války.
A.cz: Na druhou stranu, nepřijde vám, že z tradic "vykloubená" společnost se přece jen ke svým zvykům, obyčejům a tradicím vrací? Nebo velmi pozvolný návrat od opulentních blyštivých Vánoc k jednoduchým "staročeským" je jen povrchní módní vlna?
Zcela jistě se společnost vrací k tradicím, či ještě přesněji – hledá je, znovu nalézá. A věřím, že to není jen módní vlna, jako byl onehdy třeba selský nábytek. Projevuje se to například i v otázkách víry. Tak často opakujeme ne zcela pravdivou informaci, že Česká republika je nejateističtější zemí, že jsme na to až zvráceně pyšní. Ve skutečnosti ale již před několika lety nastala určitá proměna.
A.cz: Jak byste ji popsal?
Vnímám to například i jako učitel. Téměř se již nesetkávám s militantními a hloupě agresivními výlevy proti náboženství, za obvyklého ztotožňování víry, náboženství a církve. Zatímco ještě před pěti lety mi studenti na pražském gymnáziu, kde učím, sdělovali jen mezi čtyřma očima, aby se to nedozvěděli spolužáci, že chodí do kostela, nyní se tím již netají a často o své víře mluví zcela otevřeně a ostatní spolužáci to považují za normální. Hodnoty zkrátka mají smysl a my lidé si to zase začínáme více uvědomovat.
https://magazin.aktualne.cz/pro-konzumniho-ateistu-jsou-vanoce-na-nic-rika-filozof/r~1aa261e07f7811e4bdad0025900fea04/
2025 ©