Jak jsme se dočetli, lidé ve Wu-chanu oslavují, jak zvítězili nad virem: bujaře hodují, tančí a baví se v klubech a barech, jsou opilí „vítězstvím“ (slaví samozřejmě jen ti přeživší). Jako všude v komunistických zemích – vše se označuje jen za samá vítězství. Jenže to znamená, že lekce ohniska viru u nich nezabrala. Tak je to ovšem s většinou lekcí přírody, a tak je to i jinde ve světě. Bude nám muset dávat Příroda znovu a znovu přes zadek, dokud nezpokorníme, neukázníme se a aspoň malinko nezmoudříme. Člověk dlouho ponižoval přírodu a diktoval jí, nyní i koronavirem příroda diktuje člověku, aby se upokornil. Není to (jen) karma jedinců ani národů, ale karma celolidská. Karma není trest, ale výchovná lekce. Je to zákonitý následek nějaké příčiny. Boží řád se projevuje ve všem, byť ne hned a ne způsobem, jaký bychom si představovali. Na karmu nelze vyzrát, nepomohou okultní fígle a „zaručené metody“ (například takový časopis Sféra je jich skoro plný).
Virus pýchy plodí další viry. Odvykli jsme si děkovat. Malá asociace: Moje babička vyprávěla, že když dostala ona či sourozenci v dětství výchovný záhlavec či přes ruce rákoskou, museli rodičům políbit ruku a poděkovat. Možná to bylo potupné, ale prý ji to pro život naučilo tomu nejpodstatnějšímu: za vše děkovat Pánu Bohu. Pak se i nejrůznější tíha snáze snáší a je větší niterný klid a jas na hledání řešení.
Ještě ve středověku jsme si mohli mnohé vymodlit. Dnes si to musíme plně odpracovat a modlitba má tu práci předcházet a doprovázet. Kdysi jsme planuli láskou k Bohu - vyvíjeli jsme duši cítivou. Dnes osvědčujeme lásku vědomou prací. Dřív jsme dobro uznávali, milovali a modlili se za něj, dnes se ho učíme uplatňovat vědomě v nejrůznějších situacích. Dříve - láska v srdci, dnes - láska v praxi.
Zdá se, jako by dnes lidstvu ubývala kvalitní duchovní dřeň, stabilizující osobnosti pro svět duchovní i zemský. Kmen stromu lidstva je polepován hrdými a líbivými plakáty, ale dřeň hnije. A důsledky? Krom neschopnosti řešit konflikty s láskou - mírově, se jako dřevomorka šíří stresy, drogové závislosti, deprese, neurózy, rezignace, splín. Znamená to nutnost zvýšené bdělosti a práce na sobě a proseb o vyšší vedení pro práci pro okolí. Jen tak vzejde svítání budoucích věků vzkříšení. Začal již duchovní boj o každou duši.
Naše vysoká životní úroveň a tedy poživačnost – a koronavirus? Dá se to přirovnat k někomu, kdo se tolik přejídal, až z toho dostal žlučníkovou koliku a musí dodržovat přísnou dietu, jinak se žlučník zase ozve.
Jak předpověděl pro budoucnost Rudolf Steiner, nemorálnost má za následek, že zbavuje lidi inteligence a jasného úsudku. Příkladů máme i dnes už bezpočet, od našich dvou špičkových mega eg až po nás, běžné lidi - nevzdělané i vzdělané. Sestra z jednoho moravského zařízení pro péči o seniory mi napsala o kolegyních: „Těžko vypsat, jaké hrůznosti se tu denně přemelou: Jsem tu za naivního blbečka, který nebude připraven na zkázu, co už brzy přijde a je už roky připravována americkou vládní špičkou a jejími přisluhovači. Bzučí tu příšerné konspirační teorie, potřebují mě spasit "správnými informacemi", protože bez nich nebudu včas informovaná o záměrech nadlidí, kteří nás plánují do 10 let vyhladit, vakcínou očipovat a změnit DNA, už hned v porodnici povinným očkováním zbavit budoucí generace plodnosti .... bla, bla bla. Neuvěřitelné, jak umí být člověk sám sobě nebezpečný. Zavání to až nějakou paranoiou, sektou či černou magií. Neumí si světové dění rozumně vysvětlit a bez duchovní vědy či aspoň obyčejné logiky a všeobecné orientace se zmítají v bludech, věří kdejaké patologické zrůdnosti z internetu a poplašně ji šíří. Mají víru jen ve zlo, kterému se už prý nelze bránit, a na žádný rozumný argument neslyší. Když řeknu: "Mlč, takové hlouposti nebudu poslouchat", jsem za naivního blbečka, který nebude připraven na zkázu, co už brzy přijde. Je to i důsledek těch ruských nenápadných dezinformací, co se tu už roky intenzivně šíří. Je to jakýsi chronický psychický covid. Smutno z toho.“
Podobně vyděšené teorie do mne před asi patnácti lety hustil jistý meteorolog. Do deseti let nás měli hladovějící Američané obsadit a o vše okrást. Ač přával slunce do duše, v něčem míval zatmění hlavy. Možná jsou to u leckoho v našem národě jakési mentální relikty z dob komunistické protiamerické hysterie a propagandy. Poroučelo se tehdy přírodě podle hesla Poručíme větru dešti. Tím zvítězíme nad imperialistickými škůdci. Strana poroučela i přírodě, ta ji ale jaksi odmítala poslouchat. Dokonce pamatuji, jak jistá údernická brigáda se nechala nafilmovat do týdeníku, že neuznává buržoasní lež, brzdící pokrok - že betonovat lze jen do mínus dvou stupňů, jinak že v něm voda zmrzne a beton se pak rozdrolí, a pyšně betonovali po sovětském vzoru i při mínus deseti či patnácti.
Stejného charakteru, ač z jiné oblasti, jsou i zásahy do krajiny. I od nás by byl příkladů bezpočet. Sotva se pozapomnělo třeba na zničení lužních lesů i s jejich vzácnou zvířenu a květenou na jižní Moravě a západním Slovensku, na rumunskou likvidaci delty Dunaje či nedávné Babišovo řepkové lány po celé republice, už zas plánuje technokrat Zeman nejen nespolehlivou a drahou ruskou jadernou elektrárnu (pro trochu vodky šel bych světa kraj), ale i ekologicky katastrofální propojení – tzv. Zemanův kanál Dunaj – Odra – Labe (malá jízlivost – od katastroficky kanálového slovníku jde prezident k ekologické kanálové katastrofě). A ještě jedna jízlivost: Když se před lety z ruského velvyslanectví připotácel rovnou k našim národním klenotům a nebezpečně se nad nimi kymácel, zdůvodnil to jeho mluvčí virózou. Že by byl prezident už tehdy ve své neskonalé moudrosti a prozíravosti předběhl dobu a takto lidu naznačil nynější virovou dobu? Je přece prognostik. Sotva chápeme, my hlupáci, jeho prozíravost.
2024 ©