V padesátých letech byly v našich čítankách články, ba i kresby, dvou sovětských krav - rekordmanek: Poslušnica I a po čase Poslušnica II. Nadojily prý padesát litrů mléka denně. No, patrně byly členkami strany a četly Lenina. Ve škole jsme museli povinně na film Ruský zázrak. Kouzlo nechtěného. Je těch „zázraků“ mnoho, třeba: Ještě za dob Sovětského svazu přišla zpráva, že byl učiněn světový objev: první automobil nebyl z dílny Daimlera, Benze, Mercedesa, natož pak amerického Forda. V sibiřských dálinách byl učiněn převratný nález: ze zmrzlé země byl prý vykopán zcela zachovalý ruský automobil. Tedy první automobil na světě vznikl v Rusku, tak jako všechno co bylo první a největší. Jak by dojel až na Sibiř, když tam nebyly benzínové pumpy a silnice? A kdo byl ten geniální konstruktér, odvážný řidič či která továrna ho vyrobila, to už bylo taky záhadou.
A jeden z ruských nedávných zázraků: Putinovi neposlušní generálové se nejen věší, topí v bazénech či padají z oken. Ten poslední je opět světový unikát: mrtvola sama sebe ještě čtyřikrát zabije. Ano: generál se střelil do hlavy pětkrát za sebou: tedy napřed jednou, a pak již mrtvý ještě podruhé, pro jistotu potřetí a počtvrté. O pěti výstřelech do hlavy informovala i ruská televize a tisk, s plnou vážností. Někdy až o sedmi výstřelech. A jistě tuto obskurnost většina poslušných, mentálně nedostatečných Rusů zbaštila. Bylo by zajímavé vysledovat, zda existuje hranice, kam až někteří naši proputinovští antroposofové devotně baští a papouškují ruské lži a schvalují ruské zločiny, a odkud snad seberou odvahu k použití trochy rozumu a etiky. Jsou v tom podobní našim komunistům z předlistopadové doby.
Opravdu: jak zněl kdysi parafrázovaný výrok – Rusko je země neomezených možností (možná ale omezeného intelektu a svědomí), a podle Fučíka tam zítra znamená včera. Tedy – pozor při překračování ruských hranic, aby se vám nepomíchala data narození či nezbláznil mobil. Asi zvládli i Einsteinovu časovou relativitu, byť posvém. Na střední škole nás učili, že Sověti jako první zvládli proces tzv. jarovizace i u pšenice: docílili prý úrodu na polích dvakrát ročně. Proč ale potom země RVHP, založené a řízené Sověty, musely dovážet pšenici z Kanady a Ameriky. Na zasedání sovětizované RVHP se prý jeden poťouchlík zeptal, odkud budeme dovážet pšenici, až budu všechny státy socialistické? Byl tam naposledy. Rusové udělali kdysi i humbuk, že prý dokázali několikanásobně zvýšit tučnost mléka, velikost hrušek, vynalezli umělý déšť, telepatické řízení kapitánů ponorek přímo z Moskvy… To by i Jára Cimrman žasnul. Tak jako by mu spadla brada při představě, že se mrtvý sebevrah zastřelí ještě čtyřikrát.
I Jan Werich vyprávěl, jak tam měl jednou namále. Byl poslán do Moskvy dělat pro Rusy zábavu. Dostal honorář v rublech, ale v prázdných obchodech a při omezeném pohybu to neměl za co utratit. Tedy šel na poštu a se svým smyslem pro humor a pro absurdno chtěl za ty peníze poslat Voskovcovi do Ameriky drahý koktavý telegram: U u už jsi ně ně někdy do dostal ko koktavej telegram? Ale ouha: úřednice usoudila, že je to špión, který posílá do imperialistické Ameriky jakýsi zakódovaný vzkaz. Byl tedy zatčen, převezen na milici a den vyslýchán. Naštěstí se mu podařilo zavolat na naše velvyslanectví, které zakročilo.
Nevím jak teď, ale roky k nám jezdili z Ruska tzv. Noční vlci, aby nám připomněli, jak nás kdysi „osvobodili“. V článku z května 2016 o oslavách konce války jsem psal: Vlci? Komičtí ruští nacionalisté - mužici na amerických motorkách, v italských kombinézách a německých helmách. Maně člověka napadá rozdíl těch dvojích hostí, co do ČR k oslavě výročí konce války právě dorazili. Sveřepí, nadutí, nekomunikativní, provokativní Noční vlci v jakési permanentní nacionální křeči přijeli z jedné strany republiky, a usměvaví, sdílní ti ze zámoří, kteří takoví byli v západních Čechách už při osvobození v roce 1945.
Další rozdíl, dějinně už tradiční. Pokud Rusové někoho osvobodí, pak pro sebe. Už neodejdou. Jejich osvobození = nová okupace. Údajně podle starého proroctví bylo řečeno, že až se ruský kůň napije z Vltavy, bude tu zle. Rusové tu v květnu 1945 rabovali, znásilňovali, kradli. Moje maminka z Miroticka viděla v roce 1945 vojáky, kteří měli na každé ruce nejmíň desatery ukořistěné hodinky na řemínku. Kapsy plné nakradených prstýnků a šperků. Děvčata od cca deseti let musela být před zdivočelými Rusy zavírána ve sklepech či stodolách.
A Američani v osvobozených západních Čechách? Rozdávali čokolády a fotili se s našimi děvčaty. Neznásilňovali, ale gentlemansky se dvořili. Byli prý velmi úspěšní. Nechávali nám tu i své jeepy, ještě je z dětství pamatuju.
I když, co se týče těch motorkářů, jak napsal Pavel Páral:
Tahle parta ruských mužiků milujících kromě vodky ještě Voloďu Putina ale fakt není žádná tanková divize, jakkoli ta panika tak vypadá.
Ruští nacionalisté na amerických a japonských motorkách, v italských kombinézách a německých helmách vezoucí s sebou jako jediný ruský produkt benzin v nádrži a sovětskou vlaječku na motorce jsou přece komickým připomenutím, kam až to Rusko, na něž jsou údajně tolik hrdí, od toho vítězného roku 1945 ve vědě, technice a průmyslu dotáhlo. Nebo spíše nedotáhlo.
Technologická zaostalost, znovu rostoucí bída ve velké zemi a zhroucený finanční systém jsou nejzřetelnějším projevem marného budování kapitalismu po ruském způsobu, jaký se zcela nepochybně ani těm nejasertivnějším motorkářům v Evropě zpopularizovat nepodaří.
A že se dnes moc o ruských zásluhách na našem osvobození nepíše? Inu, psalo se o nich dost dlouho. Teď se dohání to, o čem se mlčelo.
A další z řady rozdílů: Když hovoří Rusové o své úloze při osvobození, hovoří pyšně o sobě. Budiž. Když hovořil americký voják, nemluvil o sobě, ale zaujali ho zdejší lidé: "Potkal jsem ty nejvděčnější a nejčestnější lidi, co jsem ve svém životě viděl a vždycky, když se sem vracím, tak mám stejný pocit". Hezky se to poslouchá, že? Plzeňané se o tuto pověst jistě zasloužili.
A ještě opět trefné doplnění Karla Jirky:
Všimněme si, jak velké mělo a má Rusko nerostné bohatství a jak propastný rozdíl je pak mezi těmi, kdo toto bohatství využívají pro sebe (nejluxusnější jachty v hodnotě miliard korun, obrovské rezidence a vily na "prohnilém západě") a zbytkem obyvatel. (Velká část lidí nemá splachovací záchod, mnohdy mají společné kuchyňky i záchody pro několik rodin, plesnivé rozpadající se nemocnice, část základních škol s nezateplenou latrínou na dvoře, část obyvatel žijících v rozpadajících se obydlích…). Korupce rozměrů, že někteří vyšší státní úředníci vlastní honosné vily, na které by si z platu šetřili snad stovky nebo tisíce let... A také, jak obrovské částky, na rozdíl od zemí ostatního světa, vydává Kreml na vojenské výdaje a na speciální preventivní silové složky, sloužící čistě k potlačení jakéhokoliv možného odporu obyvatel (tzv. jednotky OMON)...
2024 ©