Ach ten čéštyn,

pravil užasle cizinec, neznaje náš žargon.

Kdysi měla mládež poměrně málo "svých" slov, za která byla kárána. Kromě "vole vole" snad ještě "normálka", "hotovka", "jasan", "no samo", "mám ji v merku"...  Ba i těch pár jadrných slov mělo někdy svůj význam. Byla, snad se mi to jeví správně, používána bez současné ošklivosti v duši. A leckdo za ně byl kárán nebo se za ně styděl. Tak například když můj otec coby češtinář vykládal v  roce 1969 mládeži v přízemní učebně s otevřeným oknem, kterak se čeština rozlišuje na spisovnou a lidovou mluvu, a při té že občas padne i nějaké to jadrné slovo - děti vystříhejte se toho, je to ošklivé. A tu zaburácel zpod okna hlas ředitele školy: Na takovouhle práci je nejlepší se vy.... Právě tam totiž z dlouhé chvíle začal rýt záhonek a nevěděl, že je slyšen. Reakce celé třídy byla tak bouřlivá, že zahodil rýč a zběsile utíkal stylem malého kluka, načapaného při nepravosti.

Horší nakládání s jazykem bylo patrně ze strany režimu, například když jsem při besídce k MDŽ (předseda MNV sledoval a hodnotil i účast maminek) měl přednášet báseň "Soudružko mámo".  Chudák moje máma, netušila, čeho se dožije od syna. Byl tehdy i krátký vtip: Vyňatá slova po Z: Drzý Jazyk Brzy Ruzyň (pro mladší - míněna věznice v Ruzyni). Komunistické výrazivo mělo bojovnou válečnou terminologii: Boj o zrno, Boj o myšlení lidí, Kulturní fronta, Válka s mandelinkou bramborovu - broukem imperialistů, Umělecká výzbroj, Hus-revolucionář, Dobývání myslí lidí...

Mezi lidmi ale byl tehdy cit i pro jemnosti jazyka. Když například president Antonín Novotný vytrvale vyslovoval zemedělci a zemedělství, stačilo k bouřlivé reakci v Redutě, aby dvojice Vodňanský, Skoumal vyslovila obavu: Jen aby nás nepostihlo zemetřesení. Všichni okamžitě pochopili a sál bouřil. Jinak se ovšem i komunistický prezident vyjadřoval nepoměrně kultivovaněji, než ten náš dnešní. Tehdy ovšem bylo sešněrováno kde co. Probleskla tehdy "zvenku" informace, že v hlasování nějakého západního časopisu o nejkrásnějšího prezidenta na světě to Novotný vyhrál. Byl skutečně pohledný. K "pohlednosti" toho nynějšího jsem napsal do mailu: Na internetu je už delší dobu ten opilecký nepřítomný tupý obličej Zemana, odhaduju na 2 promile. Škoda že už nejsem v zaměstnání, kde jsme museli mít obraz prezidenta. Nechal bych si tohle zvětšit a dát s plným titulem a klasickou úpravou, že to je prezident republiky... Bylo by to výmluvné samo o sobě, k jaké situaci tady došlo. A když by mi někdo vytýkal, co jsem si to tam dal, tak bych švejkoval asi: No dovolte, co máte proti prezidentovi? Nemůže být každý hezký. Snad nechcete říct, že..., přece nemůžete pomlouvat hlavu státu, to by bylo na pováženou.

Výstižně zhodnotila dnešní způsob vyjadřování čtenářka paní M. G. po přečtení předposledního článku "Přišlo mi..." na tomto blogu.

"Byla jsem jako vždy zvědavá, co nového na blogu. Jeden nadpis byl  "faaakt hustej, takže jsem šla do toho" a četla. Naše čeština......:-(((( Je to moc smutné. Nejdříve různe rusismy (např. chozrasčot, politruk), posléze "zparchantělé" rádoby anglické výrazivo, hodně ovlivněné mluvou tzv. ajťáků. Poté i oficiální nespisovné a jakoby lidové výrazivo moderátorů...
Profesní slang, hlavně policie, justice. Bývalý studentský slang snad ani neexistuje, vymýtila ho hatmatilka tzv. "ajťáků" a řeč spodiny. Ta spodina mluví ještě hůře, než se dříve učilo, co je to argot.
Na koho si vlastně hrajeme? Umíme být přirození nebo máme neustálou potřebu pózování? Stydíme se sami za sebe a proto se "předvádíme" rádoby "pohodičkovou"  mluvou? Aby každý věděl, že jsme "in"?
Ráda si čtu staré knihy, kde se v infinitivu používá ještě koncovka -ti..., tady  i tou "archaickou" koncovkou na mě dýchá ještě úcta k jazyku. Jazyku, který je znakem naší identity, identity Čechů.... Pane Presidente Havle.......kéž byste tu byl!!!
Že bychom už nebyli Češi? Tedy kromě zápasů v hokeji, tenise nebo úspěšných biathlonistů? Říká se, že ryba smrdí od hlavy. Ono na tom v nynější době něco bude, že pane prezidente?
...Mám úmyslně zanechanou vánoční výzdobu (psáno 6. ledna). Jednak chci mít důstojné prostředí pro dnešní sváteční den a pak, ráda bych, aby se synovi, který má po dlouhé době přijet,  dostal do vědomí význam všech svátků. Při putování (profesním) celou zeměkoulí, ať zůstane jako dosud, Čech."

Na závěr drobnost: Jak milá byla jazyková scénka ze starého filmu, kde se Jaroslav Marvan coby učitel ptá:

- Kde je Novák?

- jeden z žáků: Není tady, stůně.

- učitel ho opraví: Není ho zde!

- snaživý šplhoun Krhounek žaluje: Prosím prosím pane učiteli, ale běhalo ho po dvoře.

A když už jsme u humoru, ještě kousek z jednoho mého mailu kamarádce.

Jak jsem koukal na pár těch filmů s Charlie Chaplinem (napadá mne, že to hlavní, smích, je vyjádřeno i v jeho jménu - Cha... Cha...), změnil jsem, a rád, svůj dosud spíš rezervovaný názor na něho. Tyhle celovečerní filmy jsou dost jiné než dosud uváděné grotesky. Není třeba ho srovnávat s Laurelem a Hardym, jsou jiní, jinak dobří. Něco ve mně z něho zůstalo a vidím ho jako jemného, citlivého, možná (snad i pro to, jak byl malý muž) smutného, osamělého. Hlavně se mi vrací ten film s tou dívkou, jak měli "dům" a na konec jak se vzdalují ruku v ruce  tou silnicí, sami ve světě. Možná že to, co mu nebylo osobně dopřáno, vyjádřil i takhle. Trochu mi to tou osamocenou odhodlaností a důvěrou v osud připomnělo působivý závěr Gershwinovy jazzové opery Porgy and Bess. Je to taky z té doby. Chaplin byl spíše levičák, ale tomu se nelze divit, tehdy se netušilo, jak ta socialistická vymoženost dopadne, a o zbídačeném životě v SSSR, gulagách  a desetimilionech mrtvých  se toho moc nevědělo. A když viděl kolem sebe ty nespravedlnosti, asi si vysněnou lepší budoucnost spojil s touhle levicovou alternativou.

Prý když Stalinovi navrhli koupit jeho filmy pro sovětský lid, nechal si jeden promítnout a poté řekl: Čaplina ně nádo. - A bylo po.