CO SI NAVZÁJEM POPŘEJEME? (Když už je ten zvyk vyslovovat či psát si nějaká přání k nějakým příležitostem)

Kolegům z práce, příbuzným či známým, kteří se ke mně vrhají i na ulici či při nákupech se svým "šťasný a veselý a bohatýho ježíška" či "zdravíčko, zdravíčko a zase zdravíčko" a podobně, klidně popřeju to, co jsou zvyklí slýchat a nebudu je zatěžovat tím, nad čím by si ťukali na čelo. Jejich přání přečkám ve vší slušnosti.

Ale s kruhem souznějících bytostí, snad občas soustředěných na těchto stránkách nebo na seminářích, krásné by bylo popřát si něco opravdovějšího. Nabízím třeba tuto inspiraci:

Přeju ne zdraví, ale schopnost chovat se tak, abychom sobě ani druhým nepůsobili nemoce.

Přeju ne zdraví, ale schopnost se z nemoci pokorně poučit, pokud už přijde.

Přeju ne štěstí, ale i trochu neštěstí, protože jinak štěstí neoceníme. A pokud už nás štěstí postihne, pak si ho pokorně a vděčně uvědomovat jako dar a dělit se o ně s těmi, kterým se ho nedostává.

Přeju ne štěstí, ale hodnotu. Ne pohodlí, ale pracovitost k rozeznávání hodnot.

Přeju ne radost, ale radostnost.

Přeju ne radost, ale i trochu bolesti, protože jen z pólu utrpení oceníme radost.

Přeju  "zářivé úsměvy" ne pro své sebeuspokojení, ale pro ty, kteří k úsměvu snad nemají sílu.

Přeju ne "klídek a pohodičku", ale vnitřní pracovitost pro poznávání pravdy v sobě i kolem sebe, protože pravda nám dává niternou svobodu jakožto nejvyšší slast.

Přeju ne "zdraví, štěstí, dlouhá léta", ale cokoliv, co nás dovede blíže ke spáse.

Přeju ne "bohatou nadílku", ale Boží chudobu, do které se narodil Ježíš - nezotročení přáními lidských pošetilostí.

S Ch. Morgensternem si uvědomme, že "kdo pokládá všeobecné blaho za svůj nejvyšší cíl, nekoná pro lidstvo nic tak dobrého, jak si představuje. Nikdy bychom neměli mít na mysli blaho, nýbrž spásu každého člověka – dvě věci, které jsou si často protikladné jako oheň a voda."

A zejména: Nechť se natolik otevřeme Božímu obejmutí, že si už nepotřebujeme nic přát.