Bílý leknín na hladině noci… zpíval kdysi Václav Neckář na osudově symbolický text mystika, zen buddhisty a beatového baskytaristy Zdeňka Rytíře. Jako by tu byl inspirován pojmem mystického Půlnočního Slunce. Leknín vykvétá i za temné noci, je bílý a čistý. Tak vyrůstá člověk ze svých nepravostí. Je mu třeba, aby netoužil po ničem, co není v Boží Vůli, tedy k čemu ho svádí jeho nekontrolované a nezvládnuté ego. Pak přichází štěstí na ničem nezávislé.
Duše je jako vodní hladina, kde se zrcadlí okolní svět. Když činí nebo schvaluje pustošení a vřavu násilí, je hladina tak rozčeřená, že má zastřený klidný a morální pohled na věci. I proto podle Steinera vede nemorálnost ke snížení inteligence. Vzhlíží-li duše ke hvězdám, byť "jen" v podobě dobroty denního života, poctivého vykonávání povinností a touhy po ideálech a pravdě, rozeznávání pravdy a lži, zrcadlí se v ní odlesk božského působení a to přenáší i na okolí. Ani nemusí záležet na vyznání. Promluví-li náš osud o bolu, není dobré řešit jej formou rozkolu. Každý, kdo kráčí k naplnění tíhy osudu, byť i na zemi sám, může se opřít o Bezpečí a Útěchu Kristovu. O vědomí, že jej nepostihne nic, co si sám nezapříčinil svou minulostí. A kříž toho, co si zapříčinil, může mu pomoci nést Láska vtěleného Boha - Krista. Ten je vtělenou Láskou vesmíru. Cesta je někdy znamenána krví srdce a slzami zklamání, nevyplněných přání, nepochopení, osudových ran. Až se člověk pevně rozhodne očistit svou duši a přiložit k nápravě své ruce, nastoupí úlevnou cestu nového života Svobody, Krásy, Lásky. Cestu z labyrintu světa do ráje srdce. A zároveň: ráj srdce ho zorientuje v labyrintu světa. Bude hledat vyšší stupeň ne kvůli sobě a odstranění svého utrpení, ale kvůli tomu, aby mohl lépe sloužit bližním (ať slouží jako lékař, politik, ajťák, uklízečka, rodič, žena v domácnosti, umělec, osamocený důchodce...). Stále aktuální pojednání Komenského o zemské slávě, moci, majetku a vládcích jedinečně čte Alfred Strejček. Všimněme si, jak moc záleží, kdo čte hodnotné texty. Mnozí je čtou jako recepty na guláš. Pak ani posluchač mnohdy nepostřehne cennost myšlenek. Ve Strejčkově důstojném a citlivém podání, kdy jeho duše souzní s podávanými hodnotami, jsou vzácně oživovány vysoké odkazy velkých duchů lidstva. (Osobní drobnost: Před mnoha lety jsem jezdíval s partnerkou každoročně na Růžový palouček niterně se poklonit oběti Českých bratří v čele s Komenským. Je to vlastenecky velmi významné a niterně hluboké místo. V oněch letech, kdy už jsme se znali, tam pravidelně jezdil i Afred Strejček se svým programem o Komenském. Nevěděli jsme to navzájem o sobě, domluvili jsme se až loni. Viz článek na těchto stránkách z 1. 4. 2022.)
Láska je vítězný ohnivý věnec, který po poctivě vykonaném pokání nahradí trnovou korunu bolu. K lásce je třeba moudrosti, aby ji správně vedla a odhadovala, kde a jak má být vynaložena. Za lásku nečekejme odměnu (zemskou ani karmickou), pak by to nebyla láska, ale obchodní kalkulace, snaha o kšeftování s Prozřetelností.
Naše lidské chtivosti jsou jako bubliny praskající pod závanem karmy. Jistě že můžeme i v zemských věcech usilovat i pro sebe o to, co se nám jeví dobré, ale vždy nakonec s postojem - Ale ne má, ale Tvá Vůle se staň, Bože. Žalmista praví: Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestěžujme si na "osud". Osud = my. Mnohdy jsme se zazdili zlem a vinami do života bez radosti, bez úsměvu, bez štěstí. Jsme v cele vlastního omezení. Stěžujeme si na špatné okolnosti, ale i ty jsme si kdysi sami vybrali: dobu, prostředí, zdraví či nemoc, krásu či ošklivost, bohatství či chudobu… I na stavu dnešního světa jsme se sami řadu inkarnací podíleli. Jako jsme členy nějakého družstva, na jehož činnosti a výsledcích nám záleží, jsme i členy „družstva“ lidstva. A že jako jedinec nic nezmůžeme? Pokud by si to říkal pohodlně každý, pak by naše existence neměla význam. Bylo by to zbabělé schovávání své lenivosti za ostatní. Neměli bychom pak ani ke komu vzhlížet, kým se inspirovat.
Jednou, před dvěma tisíciletími, vzešla naděje, možnost. Jednou jedinkrát v dějinách lidstva vstoupil Bůh do lidského těla, sestoupil mezi lidi a natolik se pro ně Láskou obětoval, že se jimi nechal ukřižovat. Jeho božské tělo posvětilo zemi. Když kanula Jeho krev na pahorku Golgoty, obsáhla a prožehla grandiózní aura Jeho božské Lásky celou Zemi i s lidstvem a navždy se do ní vtiskla - pro ty, kteří si toto uvědomí a přijmou. Není jen oním zbědovaným mužem na kříži, jak je někdy ztvárňován, ale Vítězem nad smrtí hříchu. To je nejvyšší štěstí člověka. Tehdy pro Zemi vzešel Den. Jinak by se byl vývoj lidstva vymkl a Země by se stala navěky vězením duší bez Slunce, čerstvého vzduchu, bez Lásky.
Dávné kultury a zasvěcení Země stavěly svíce na oltáře chrámu očekávanému budoucímu Spasiteli. Kristus je rozžal a vyplnil oltář. Chrám je otevřen. Oltář připraven. Vstoupíme? Nebo jej nepoznáme, neskloníme se pokorně a vděčně a dál se plahočíme životem a hledáme a nevíme co? Mnohými našimi životy se táhne nit bolesti. S pomocí Krista můžeme dnes tuto minulost plně odčinit a zasít pravdu, lásku a dobro. Bez uvědomování si všudypřítomného milujícího Krista jsme otroky své minulosti, s Ním jsme i pány své budoucnosti - podle Jeho Vůle. Následky minulosti nám pomáhá snášet a řešit tak, aby nezanechávaly negativních stop.
Jako vítr zachvívá keřem, tak proniká bolest až do kořenů nitra, pokud člověk nehledá podstatu a účel bytí, nehledá své vnitřní Slunce a nestaví oltář Lásky pod střechou svého domova, ať v chatrči, domku či paneláku. Třeba je to "jen" oltář klidu, vzjemného pochopení, podpory, ústupnosti, trpělivosti s druhým...
Jako se stavíval na rozcestí kříž, přicházejí nám z minulosti na křižovatkách života utrpení, jejichž nesení rozhoduje o naší budoucnosti. A kříže druhých? Tam, kde se stalo neštěstí, stavíval se také kříž, anebo smírčí kámen - aby až půjde kolem poutník, vzpomenul duše nešťastníka. I na naší cestě bývá kříž, ukutý vinami minulostí, avšak dříve či později, podle nás, shoří v Ohni boží Lásky. Kristus, náš božský Bratr a nejvěrnější Přítel, nám s nesením kříže bude vždy pomáhat (i bez církví či kostelů, ale nic proti nim). Jeho pomoc bude tím silnější, čím opravdověji budeme soucítit s kříži druhých, ať je to tělesně postižený, neprávem obviněný, týrané zvíře, na ulici napadený, anebo napadený a devastovaný celý národ krvelačnou šelmou ze sousedství.
Vývoj lidstva je nekonečný a čím vyšších stavů člověk s boží pomocí a snad i cestou utrpení dosáhne, tím účinněji bude pomáhat mladším bratřím. Pak bude platit ono - Můj kříž je lehký, mé břímě sladké. Ti vyspělejší své bratry neopustí, ale budou odvracet rány šípů karmy i od hlav těch, s nimiž je Prozřetelnost spojila pro pozemskou pouť. Budou ostrovem záchrany, kam se mohou uchýlit ti, kdo klesají pod ranami osudu. Pomáhat někomu při utrpení však neznamená rozmazlovat. Naše kříže jsou naše poučení. Lze pomáhat tomu, kdo klesá pod tíhou kříže, ale nemůžeme nést jeho kříž za něho. Starší bratři budou ostrovem radosti a živá voda jejich moudrosti bude uhašovat žízeň duší, toužících po čisté lásce. Láska je jediná věc ve stvoření, která dáváním neubývá, ale zmnožuje se. Je samospasitelná a je Zákonem sama pro sebe.
.oOo.
Royal – text Zdeňka Rytíře
Václav Neckář Příběhy,písně a balady 3
Bílý leknín na hladině noci je Royal
V pohledu tůně, který tě má v moci, je Royal
Hlas vodního slunce, který slýchávám, je Royal
Zde u mne a navždy tam je Royal
V očích má lítost hvězd
Touhu cest
Bílý vřes má Royal
V dlaních má slunce tvář
Vlídnou zář
Nepotkáš víc Royal
Její vlásky krášlí nebe
Jarní říčka v ústech zebe
Proč jen vzal si tebe
Royal?
Měl auto SRDCELOM
Krásný chrom
Hlas přísný tón
Z jasného nebe hrom
Royal
Mělas zůstat, zůstat stát
Říkáváš si teď mnohokrát
Nejtěžší je létat
Royal
Tvoje pleť k autům se nehodí
Jak zní tvůj hlas spoután zdí?
Město v létě pálí
Royal
Tvoje krása sluneční
Je pro smích lidem svátečním
Společnost se líčí
Royal
Falešný a prázdný svět
Dal ti jen make up, s ním spoustu běd
Opustil tě ráno
Lesní tůň už zná tvou tvář
Zástup v ní přátel máš
K nim se zpátky vrátíš
Royal
Zde u mne a navždy tam je Royal
Hlas vodního slunce, který slýchávám, je Royal
V pohledu tůně, který tě má v moci, je Royal
Bílý leknín na hladině noci je Royal
2025 ©