Eurytmie je poměrně mladé pohybové umění (něco přes sto let), vycházející z poznatků antroposofie. Mohou ji praktikovat děti, dospělí i senioři. Není tancem, pantomimou ani gymnastikou, ale "viditelnou řečí" či "viditelným zpěvem". Je provozována buď jako pedagogická metoda, nebo k léčení, nebo jako jevištní umění. Uměleckou eurytmii, kterou vytvořil Rudolf Steiner, představují dramatická díla, vyprávění, hudební skladby a orchestrální díla.
V odborných pojednáních se dočítáme, že pedagogická eurytmie vychází z umělecké, žák se její pomocí učí pohybovat a orientovat v prostoru a snaží se pohyby těla vyjádřit svou duši. Vede k rozvoji jak obrazného, tak praktického myšlení, zejména však myšlení samostatného.
Léčebná eurytmie, využívána jako pohybová terapie, vede k působení dovnitř. Posiluje a harmonizuje životní síly, prohlubuje vnímavost, probouzí vědomí sebe sama. Její osvojení je odborně, esteticky i eticky náročné. Vykonávají ji proto pouze speciálně vyškolení eurytmisté ve spolupráci s obeznámenými lékaři. Její podstatou jsou pohyby tradičně odpovídající hláskám a tónům, které zároveň souvisejí s pohyby probíhajícími v embryonálním stádiu, v době raného dětství, ale i fyziologickým procesům probíhajícím v těle dospělého člověka. Je v tomto smyslu i ztělesněnou esoterikou. Ve světě se léčebná eurytmie uplatňuje především na klinikách, v sanatoriích, domovech pro seniory (předchází tělesné i duševní ztuhlosti) a v léčebně-pedagogických zařízeních.
Často bývá eurytmie připodobňována k uměleckému tanci. Je tu však podstatný rozdíl: tanec tělo vyčerpává, zatímco eurytmie tělo omlazuje a regeneruje. Eurytmie na rozdíl od tance rozvíjí vůli člověka. Není ani obdobou například osobní jogické rozcvičky Pozdrav slunci - Súrjanamaskár, který vycházel z dnes již zastaralých éterických forem.
Eurytmie se nejprve vyvíjela čistě jako jevištní umění, až později od roku 1919 se stala součástí i waldorfské pedagogiky jako protiklad klasické tělovýchovy. Zatímco klasický tělocvik se orientuje na podávání výkonů při pohybu a staví na soutěživosti, eurytmie jako druh umění rozvíjí fantazii, empatii a vůli žáků.
Eurytmické pohyby jsou odvozené z pohybových forem, které vypracoval Rudolf Steiner na základě podstaty řeči a hudby, proto je eurytmie označována jako viditelná řeč – viditelný zpěv. Podle něho se "v eurytmii musí celé tělo stávat duší." Každá jednotlivá pohybová forma znázorňuje některou ze souhlásek, samohlásek nebo tón. Zatímco samohlásky vyjadřují vnitřní zážitky, pocity a nálady, souhlásky reagují na události ve vnějším světě. Nejčastěji se v eurytmii uplatňují pohyby rukou a paží, které doplňují pohyby ostatních orgánů. K vyjádření se tedy využívá celý lidský organismus. I v tomto smyslu je eurytmie i její účinek uměním celostním, holistickým. Dokonce může být využívána i jako podniková eurytmie, kde rozvíjí sociální a komunikační dovednosti, stimuluje kreativitu zaměstnanců a je prevencí syndromu vyhoření.
Dodejme, že protože je její provozování dílem okamžitého živého prožitku, neměla by být fotografována a filmována - tím se zmrtvuje, konzervuje. Občas se však dnes přistupuje k výjimkám, zvláště k vytvoření obrazu o eurytmii u laiků (jedna výjimka - viz níže).
Špičkové podání eurytmie můžeme vidět v podání uměleckého projektu Roz´HRANÍ (viz http://roz-hrani.webnode.cz/contact-us/), o. s. Eurythmea s Hanou Giteva, nebo u naší "první dámy eurytmie", za kterou považuji PhDr. Perlu Voberovou z Bratislavy. Je dámou s mnoha činnostmi: psycholožka, eurytmistka, organizátorka uměleckých programů, věnuje se opernímu zpěvu, vyučování hudební nauky a zpěvu, divadelní a pohybové techniky. Její Dom u Bielej ruže v Novej Bani je občasným centrem spirituálního a uměleckého setkávání.
Uveďme úryvek z jejích webových stránek: V dnešnom svete sa akoby zabúda na umenie, na jeho čistý prameň. V školách sú deti zamerané z väčšinovej časti len na rozumové poznávanie, veľakrát náročné, deťom nezrozumiteľné s mnohými vedeckými pojmami. Je im podávaný mŕtvy a suchopárny obsah. Ale ani vo svete dospelých to nie je s umením ružové. Dnes vládne čosi ako "paumenie", ktoré sa na nás valí z reklám, televíznych šou, metalových koncertov, šokujúcich výstav - všetko v mene tzv. reality, hrubosti, avantgardy, vyvolávania šokov a zvyšovania afektivity a adrenalínu. Človek z toho hrubne, stráca estetické cítenie, jemnosť sluchu. A v tomto hluku a záplave hrubých vnemov je prehlušované všetko subtílne a krásne.
Akoby Krása a Láska tu zrazu nemala miesto. Umenie, ktoré ich skutočne nesie sa stáva žobrákom.
Tieto stránky by chceli poukazovať na potrebu znovunájdenia čistého prameňa umenia, ktoré ľudí povznáša, očisťuje, presvetľuje a robí ich lepšími.
Jen dodejme, že pravé umění je žebrákem vždy a všude - i proto, že se o ně zajímá málo diváků a posluchačů. Záleží tedy na umělcích, na lidech kteří se chopí organizace, a na zájmu diváků, ne na nikom "shora". Buďme vděční, že žijeme v době a v zemi, kde vůbec lze provozovat eurytmii a hovořit o antroposofii - za komunistů bychom takové pojmy znali leda z doslechu z ciziny, protože ani žebrat se nesmělo. Takovéto umění tehdy nebylo ani tím "žebrákem". S návrhem na podobný program bychom si "ani neškrtli", spíše by nám to zhoršilo kádrový posudek. Ani toho subtilního a krásného moc nebylo, umění bylo služkou k propagandě politiky strany a vlády. Státní podporu měla "kultura" s kladivy a srpy, hrdými kombajnery a horníky, zaťatými pěstmi a budovatelskými písněmi.
Občas můžeme eurytmické podání paní Perly někde navštívit (mj. bývala i na mých seminářích). Naposledy účinkovala v Boskovicích, v jejich ojedinělé atmosféře, v pořadu Na křídlech Múzy. I když byla na jevišti většinou sama, aurické víření jejích ozdravných éterických proudů zaplňovalo celé jeviště. Podobně její školený zpěv. Rozvážným mužským prvkem občas vyvažoval harmonii Oldřich Živný svou soustředěnou recitací, jdoucí z hlubin duše. Harmonickou tvůrčí trojici tvořili spolu s Miladou Perháčovou, skvěle recitující.
Fotografiemi zachytila MUDr. Blanka Urbánková, známá přispěvatelka časopisu NF. (Kromě umělců na jevišti zaměřovala svůj fotoaparát i na mou maličkost.)
Kliknutím na fotografie je lze zvětšit.
K dalším fotografiím (dává je sem opět pan Karel Jirka):
- Ta starší dáma, má letitá kamarádka, je PhDr. Milada Škárová - geoložka a významná badatelka v životě a díle Otokara Březiny a Anny Pammrové.
- Že by mi rostl z hlavy strom? Snad jako následek psaní knihy o elementálech? Prý na každé větvičce sedí nějaký elementál.
- Právě jsem zahlédl jednoho elementála. Anebo koláče rozdávané Oldřichem Živným? To spíš.
- A doma - odpočinkové civění "do blba" po všem tom civění na ty krásy. (foto Petr Tomaides)
- Občas účinkuje Perla jako host na mých seminářích. Toto je z Bystřice pod Hostýnem z roku 2012.