RUSKO JAKO SEKTA; Zamyslíme-li se nad zaostalou ruskou společností z psychologického a sociologického pohledu, nalezneme v ní čtyři trvale se vyskytující, ba bující chorobné syndromy, byť různé povahy. Ty pak sehrávají roli i v imperiálním a pseudo-mesianistickém smýšlení a snahách Rusů:
1. Stockholmský syndrom, kdy oběť bývá psychicky závislá na pachateli, přilne k němu. Zotročení Rusové v drtivé většině dál oddaně milují svého cara, ať je nazýván tajemníkem strany nebo prezidentem. Odmítají ho vidět objektivně, nesvědčili by proti němu. Je to umožněno i jejich prostodušší povahou bez civilizovaného hodnotového ukotvení. Nese to leckteré prvky sekty.
2. V životě Rusů, kdy i v domácím rodinném prostředí panuje zloba a týrání, se zřejmě vytváří tzv. syndrom týraného či zanedbávaného dítěte („CAN“ = Child abuse and neglect). Ten se v dospělosti projevuje bezděčnou odplatou, buď opět na dětech nebo na někom, koho by rádi ponížili, opanovali, zotročili, týrali, třeba i další národy. Je to obdobný princip, jako kdysi u nás na dvouleté vojně za socialismu. Mazáci, tedy ti v druhém roce, šikanovali a týrali bažanty. Mnohdy se na tom podíleli i velitelé. A bažanti? Těšili se na druhý rok, kdy budou coby mazáci stejně tak týrat nováčky. Tento jev nebyl nikdy přerušen, dokud nebyla vojna zrušena (jedna z velkých zásluh Václava Havla). Mnoho zla v naší společnosti má dodnes kořeny i tam. V mezinárodní situaci opět – Rusové jako národ touží někoho opanovat a zlikvidovat. Hojí si tím i svůj nepřiznaný komplex méněcennosti z neúspěšné ekonomiky, kultury, techniky. Přirozenou reputaci nemají, touží jí nabýt silově, válečně. Je tu dávná zákonitost, že otrok netouží po svobodě, neví co to je, ale touží stát se dozorcem nad otroky.
Rusko se sebevražedně zavrtává do stále hlubšího zla – nejen agresí do svého okolí, ale i lživou propagandou, cynismem a násilím uvnitř rodin, měst…
3. Syndrom mesianismu - opájení se národním egem, že jsou vyvolený národ ke spasení pobloudilého světa. Obzvášt silně, byť s jinou terminologií, bují v nynějším putinovském agresivním tažení s cílem ovládnutí západního světa.
4. Ateizace společnosti (pověrčivé pravoslaví je rovněž kolaborantsky zapojeno do služby režimu). Jako patrně jediná země světa nemá Rusko etický korektiv, že dobro je lepší než zlo, a že nad námi existuje vyšší moc, jakkoliv v dějinách různě nazývaná, která vše sleduje, zaznamenává a jednou, možná i po dlouhé době, odmění láskou či bolestí. Ruské popření hodnot, nesoucích lidský pokrok, je i důsledkem stoleté ateizace a systematické imperiální expanze a násilí už od dob Lenina. Tím se Rusko vyřazuje z lidské evoluce a stává se zemským outsiderem, smetištěm lidstva.
Naše duchovní věda by se mohla a měla touto situací zabývat, ozřejmovat ji, napomáhat k naší imunitě vůči těmto chobotnicovým chapadlům. Někdy, spíš zřídka, probleskne i v duchovních kruzích poctivá snaha o důkladnou orientaci. Jindy se to děje pouze marginálně, a opět jindy se situace podobá víru (třeba i tomu při vypouštění vody z vany nebo znečistěné vody z umytého nádobí v kuchyni), který strhává do svého kráteru svou gravitací věci ze stále větší vzdálenosti. Podobně se nechávají někteří antroposofové či jiné duchovní spolky poddajně až ochotně, ba někdy s náruživostí kamikadze, strhnout do mentálního a morálního víru stupňujícího se zla a násilí nedaleko od nás. Zla, které se potřebuje udržovat a živit dalším zlem, třeba i mocenským ovládáním dalších území. Stávají se tak prokremelskou pátou kolonou, usilující blokovat a zrazovat náš národní vývoj a zájmy.
Stříh: Ještě před průpověďmi Rudolfa Steinera, stále aktuálními, mě napadlo vytvořit tento vtip (podle staršího schématu): Na chodbě Goetheana stává člověk s uchem pečlivě přitisknutým ke zdi. Denně kolem něho chodí celý týden vedoucí sekce a je to vždy stejné: pán s uchem na zdi a výrazem velikého soustředění, údivu i bezradnosti. Konečně se vedoucí sekce osmělí, též přiloží ucho ke zdi, a po chvíli řekne tomu kolegovi: „Vy máte pořád ucho na zdi, ale tam je úplné ticho.“ Odpověď: „Vidíte, a to už nejmíň týden. A ve Steinerovi o tom nic není. Já tomu nerozumím, jsem zneklidněn. Musí se o tom diskutovat či svolat konference.“
.oOo.
Rudolf Steiner: Dívám se do hvězdného světa; rozumím lesku hvězd, když mohu v něm zřít boží moudrosti plné myšlení světů. Dívám se do vlastního srdce, rozumím tlukotu srdce, cítím-li v něm boží dobrotivosti plné řízení člověka.
Nerozumím ničemu z lesku hvězd a také ničemu z tlukotu srdce, nezřím-li a necítím-li Boha. A Bůh uvedl mou duši do tohoto života; povede ji vždy k novým životům.
Tak mluví, kdo správně dovede myslit, a každý rok, který žije dále, mluví více o Bohu i o věčnosti duše.
.oOo.
K posílení statečného postoje v životě
Pevně stavím se do bytí,
jistě kráčím cestou života,
lásku chovám v bytostném svém jádru,
důvěru pěstuji při všem konání,
naději vtiskuji do všeho myšlení.
Těch pět dalo mně mé bytí, těch pět dovede mne k cíli.
.oOo.
Slunce svítí temnu hmoty; tak svítí Ducha všehojící bytost temnu duše v mém lidském bytí. Kdykoli se upamatuji na její mocnou sílu pravým teplem srdce, prozařuje mne svojí polední silou ducha.
.oOo.
Prosba k Andělu Strážnému (ve vážných chvílích života)
Duchu mé duše, můj ochraňující průvodce,
buď v mém chtění silou srdce,
buď v mém cítění dobrotivostí srdce,
buď v mém myšlení světlem pravdy.
2025 ©