III. díl - A ještě volné asociace k minulému článku o hodnotách a atrapách (joga a „joga“; věštkyně a „věštkyně“, komerční výrobny pseudo-duchovna...). Masky dolů.

Napsal Karel Funk (») 19. 2., přečteno: 163×

Je to podobné onomu nynějšímu převrácení pojetí jogy a meditace. Tyto metody sloužily odnepaměti, ba od svého vzniku k rozpouštění ega a tím kdysi přibližování se k Bohu. Podle některých pramenů znamená slovo joga jho, tedy ujařmení, ovládnutí všeho nižšího za účelem niterného osvobození a splynutí s Brahma – s Bohem. Dnes už nemusíme ego rozpouštět, ale zkvalitnit k dalšímu cennému jednání. Nemusíme se už v Bohu ztrácet, ale nalézat. Místo toho jsou dnes tyto dávné cesty naopak egem uchopovány a pro cíle ega využívány, spíš zneužívány.
Můžeme v sobě v nynější době nalézt, že původní joga pozbyla s příchodem Kristova oživujícího impulsu síly, stala je něčím jako slaměnkou, uschlou květinou. Vyprázdněná joga, spíš jen její název, se dnes stala tělocvikem nebo záminkou k natáčení eroticky dráždivých polonahých gymnastek. Meditace se namísto vroucnosti a soustředěného prostupování se vyššími, posvátnými obsahy stala metodou k hubnutí, ulovení partnera, urychlení kariéry, úspěchu u nadřízených, ukojení zvědavosti po něčem exotickém…
Jogická pozice se zkříženýma nohama (padmásana, jinak též svastikásana či jednodušší sukhásana) sloužila k niternému ponoření, ovládnutí mysli a posléze, spolu s ostatními praktikami, ke stavu samadhi, dnes k reklamně podbízivým rozjařeným grimasám. Jistě že každý podle svého, ale slovo joga by nemělo být zneužíváno k něčemu, co jí není, ba co vede směrem opačným - k Bohu nepřibližuje, spíše od Něho oddaluje.
Podobně je to se zneužíváním vysokých duchovních výrazů k dealersky svůdným titulům pseudomeditačních nahrávek, stahujících spíš do temných katakomb a labyrintů podvědomí, než povznášejících výš. I když jsou pojmenovány vznešeně, například Cesta do nirvány, Andělské zpěvy, Čistění čaker, Music For Zen Meditation aj. od Tony Scotta apod. - je to jen klamavý kšeft, komerční výrobna pseudo-duchovna. Jak vzdálené je to pravé zbožnosti a spirituální průzračnosti mší, requiem a oratorií Bacha, Händela, Mozarta, Dvořáka či Verdiho Requiem, Mši D dur Jana Václava Hugo Voříška a skladeb českého baroka (Černohorský, Vejvanovský, Brixi, Zelenka aj.) a ještě před nimi chrámové hudbě Orlanda di Lassa a Giovanni Pierluigi da Palestriny, nebo renesanční zbožnosti Girolama Frescobaldiho. I Bach, Beethoven a jiní mohou znít moderně resp. nadčasově, stačí pár soustředěných chvil a ucho si přivykne. A pár dalších chvil a srdce se otevře.
Věštkyně? Ty skutečné věděly mnoho, ale věděly i o riziku profanace a zkreslení. Byl to ještě starý, atavistický jasnovid. Ten by měl být v nynější křesťanské době nahrazen vědomým zasvěcením. Zasvěcenec pak i ví, jak s jasnovidem nakládat, většinou jsou v tom moudře střídmí. I oni jsou dnes nahrazováni přitažlivými padělky. Komerčně výhodné jsou nyní karikatury věštkyň, využívající různá spirit-bulvár-show jakožto kartářky a podobně (viz např. větší část platformy gosha, Cesty k sobě aj.).
A naše nynější politika? Pojem demokracie se stává pláštíkem pro Babišovu opričninu.
I tak jistě pracuje vývoj k naplnění onoho "Masky dolů". Každý k tomu můžeme svou pravdivostí napomáhat. - Kulturní drobnost k současnosti: Jak užitečné je úsilí například koncertního kytaristy prof. Zdeňka Dvořáka a jiných o výuku hry na lyru – pozapomenutý nástroj s bohatou zbožně-hudebně-filosofickou minulostí. Hráli na něho prý i andělé. Věřím.
Andělé s křídly byli spatřováni a vnímáni skutečnými mystiky v hlubokém zbožném pohroužení. Jaká asi bude kámaloka nynějších děvenek, fotících se na internet polonahé s přidělanými křídly? Asi to pro ně nebude „benefit“, ale „pecka“, která je „sejme“, řečeno jejich slovníkem.
Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentování tohoto článku je vypnuto.