Jaroslav Dušek – show o mysteriích; Duchovnost: odvaha vstát a odejít; o Brahma v divadle; Kritizuje dobu, jejímž je sám tragickým reprezentantem

Jeden známý mne umluvil, abych se s ním díval na video, to že teda uvidím „něco“. Viděl jsem. Tím „něco“ měla být show Jaroslava Duška o čtyřech dohodách resp. zasvěceních podle moudrosti dávných Toltéků, podané v Ruizově knize. Sám od sebe bych se na to samozřejmě nedíval (k udělání si obrázku by mi stačila chvilka). Slyšel jsem o něm vyprávět tu nadšeně, tu s uznáním, tu s rozpaky, tu jako o raritě... Opět zde nemohu říct nic "tolerantního" či s připuštěním že by... - tady lze říct jen jasné a jednoznačné NE! Je to duchovní havárie. Dělá šou, používá nejen profánní, ale místy i vulgární až lascivní výrazivo, pro Boží mysteria používá degradující "praktická" srovnání. Jako správný šoumen šermuje rukama, dělá grimasy, mrská sebou jak figurky z reklam, poskakuje, jedinou slabiku neřekne v klidu, aby to byla ta pravá šou. Do tohoto monologu je každých pár vteřin pouštěna salva  smíchu davu - bujarý, pobavený, stejně jako se lidi smějí při banálních silvestrovských vtipech, při pikantnostech a choulostivostech. Jak vzdálená je tato bulvarizace od posvátnosti toltéckých autorů-zasvěcenců!

Hovoří a pokřikuje tu o nejvyšších tajemstvích, o neprojeveném Božství, Brahma, o vzniku člověka, o partnerství, o vztahu k egu a dalších mysteriích... Jistě, z didaktického vzdělávacího hlediska lze říct, že to dobře nastudoval a podává "přístupně" základní skutečnosti a tajemství světa. A potřísňuje a vláčí je tím nejbujarejším, nejprofánnějším způsobem, bez úcty, bez posvátnosti, asi jako kdyby vykládal povedené historky o prvním dojení krávy, o milostných dobrodružstvích na dovolené  či poklescích politiků. Napojuje diváky na morfické rezonance obdobných přízemních akcí, přičemž skrze tyto astromentálně otrávené elementály ony skutečné pravdy ve své živosti neproniknou, naopak jsou prezentovány jen jejich atrapy. Kritizuje podle odkazu Toltéků dnešní dobu, sám je ovšem jejím tragickým smutným produktem a reprezentantem.

Že dělá „přístupným způsobem duchovní osvětu“? Ne. Takto získané "vědomosti", podávané z takovéto úrovně nikoho nezkvalitní, nepřivedou blíž či výš, naopak - tak jak o tom mluví z nízké úrovně, zrovna do takové úrovně (naladění) si to rozdovádění diváci zařadí. Nejvyšším Božím mysteriím nelze dělat reklamu či je "zpřístupňovat" davu formou šou. Jen kdo má dostatek devoce a touhy, kdo je niternou snahou aspoň trochu zopravdověný,  ztišený a připravený, tomu se to vhodnou formou a ve vhodné době dostane, nikoli takto. Líbit se to může jen vnějškovým propagátorům duchovna bez práce na sobě. Běžní lidé, zaplnění pouze marnostmi  současnosti a chtěním se pobavit či jaksi bezpracně poučit, by tyhle věci ani znát neměli. Nemají pro to v sobě utvořený vhodný, tj. dostatečně zuctivěný, ztišený a ukázněný  prostor, a vkládat to do běžného psychického prostředí je skutečně jako házet perly vepřům. J. Dušek se zmocnil svatokrádežně těch nejvyšších tajemství a dělá si úspěšný program mezi sortou lidí, kteří chtějí konzumovat "duchovno" jen ze své úrovně. Brutálně zařadil do tuctové bavičské praxe, nálady, úrovně - to Nejvyšší a Nejposvátnější. To jsou ty drahokamy v pohádkách, které se někomu mění v ruce v myši a štíry. Přijetí či odmítnutí toho je kompas pro skutečnou niternou poctivost. Kdo uznale tvrdí, že tu přece jde o duchovno, pluje v tom propagačně ošidném pseudoduchovním konzumním proudu. Dělat běžnou bavičskou lascivní šou ze stejně běžné životní náplně, jak to vídáme,  je hloupé, ubohé atd., ale dělat zábavu na toto nejvyšší téma, byť s jakýmsi osvětovým podtextem (aby duchovní lidi poznali a věděli, že on je taky duchovní a takto tomu "pomáhá"), je vysoký duchovní zločin v pravém slova smyslu. Baviči jako Bohdalová, Krampol, Rychlý a podobní jsou často jen trapní a ubozí - ale aspoň bez braní jména božího nadarmo. Kdežto Dušek sáhnul pro své téma z tuctového přízemí či suterénu, kde působí, až na nebesa. Ze spektrálního éteru nejvyšších Pravd uplácal zabahněné kuličky a rozstřikuje je do lidských niter. Dělá tím sám sobě i posluchačům naopak překážky na cestě vývoje, protože tohoto pseudopoznání, zasouvaného do přízemních „šuplíčků“ nitra, se budou muset jednou pracně zbavovat a těžce nabývat úcty a devoce.

Je dnes v módě varovat před negacemi. Toto je ovšem ta nejtěžší negace nejvyšších pravd - právě proto, že zde tyto posvátné termíny zaznívají v potřísněném podání, v potřísněné náladě, v potřísněné auře, v potřísněných postojích. Ví se, že chvíle zrání v tichu a vážnosti přinesou posléze i možnost čistého veselí. Ale ne naopak: veselím, natož pak takovouto bujarostí, nelze dospět k vážnosti a závažnosti Pravdy.

Vysoká mysteria chápeme až po  poctivém a pracném pěstování schopnosti té nejvyšší úcty a pokory. K tomu je nutný dlouhodobý vývoj, touha a prosba o požehnání a milost. Pak do nás vyšší bytosti postupně mohou – v době našeho studia či poctivého přemýšlení – vlévat prvky vyšších pravd, úměrně tomu, nakolik jsme schopni je vstřebat. Pokud je nechápeme, je to v pořádku, ale měli bychom je pouze v klidu uctívat a pokorně a s nadějí čekat.

Tedy: K proniknutí k vyšším pravdám je nutné poctivé úsilí, celoživotní naladění, pěstování správného a logického uvažování, hledání pravd i v okolnostech denního života. Zajít si do divadla na jakéhosi programově vygenerovaného kašpárka? Bylo by lepší si odtud neodnést raději nic, než takto zkratkovité, zprofanované postoje k Božím tajemstvím, tedy onen fiktivní, nezasloužený a nepodložený aha-efekt, aha – už vím jak to je. Otokar Březina řekl: Každý trhá ovoce z tak vysoké větve stromu poznání, na jakou dosáhne. - Toto je ale orvávání nejvyššího ovoce  nejvyšších větví – světových sfér, kam  ti lidé svým vývojem nedosáhli. Když jsem měl kdysi v Anthroposofické společnosti v Praze představení své knihy Epopej Mariánství, kdosi mi položil otázku na jistou vysoce posvátnou a snadno běžnými slovy zprofanovatelnou věc, kterou jsem sice měl v sobě trochu zpracovanou podle duchovní vědy, ale necítil jsem se oprávněný a zralý o tom hovořit. Tedy jsem na to odpověděl právě takto – že dosud nejsem tohoto tématu hoden. Zde je nutné pouze pokorné postupné zrání, vedené touhou a devocí. Prvky skutečného poznání do nás pak – aniž bychom to museli vědět – vkládá sám Pán prostřednictvím svých příslušných hierarchií.

Ke konceptu tohoto článku mi kamarádka napsala:

Je to mrňavý kašpárek, co bezostyšně šahá po velikých věcech. Moc bych si aspoň pro těch pár lidí, kteří (doufejme) pochopí, přála, abys tohle dal při nějaké vhodné příležitosti na svůj web.  I přesto, že by to mohl leckdo brát jako proti němu kdovíjak zaujaté stanovisko. Dost totiž i inteligentních lidí mu na to divadelní poskakování a ubohé pokusy zprofanovávat posvátné téma, skočí. Možná zatím nemají odvahu uprostřed jeho bezcharakterní produkce, kdy si on jde jen a jen za úspěchem a daří se mu oslovovat nízké nízkým, vstát a odejít. Možná by právě tohle té hrstce pochybujících a zatím nesmělých dodalo odvahu odvrátit se od toho předváděného v jeho divadle i od něho samotného.