Zajímavá podobnost: Tak jako se Klaus odjakživa staví do role nejlépe vědoucího, od zapšklého hodnocení Havla až po popírání tání ledovců a po odborníka na klima zeměkoule, a tak jako mívá permanentně mentorský poučovatelský styl vystupování a přesvědčení, že je ve všem o stonásobek IQ výš, než všichni ostatní, můžeme si všimnout podobných rysů u některých jedinců v duchovní oblasti, samozřejmě s jiným obsahem. Mohou mít zásluhy na šíření nějaké nauky, ale někdy vystupují a poučují jako ministři zeměkoule přes duchovno a podávají až vnucují výklad ke všemu, o čem se jejich okolí zrovna zmíní. Na občas zaslané maily nebo převzaté podnětné slušné texty často nereagují ani potvrzením přijetí, patrně to nedosahuje jejich duchovních výšin (vůči takovým jsem se po více zkušenostech zařídil už podobně). Informace pro okolí, ale pouze ty své, zařazují mnohdy mezi nepostradatelné, i kdyby byly spíš okrajové. Ono lze ledacos podávat, o ledacos se dělit, ale ne s podtextem, že to je uzavřený naučný celek. Považují každé okolí za své oddané publikum - jako jediní chytří na zeměkouli. Učme se rozeznávat nabízení a vnucování. Jistě, je to svůdné, protože duchovní pýcha někdy vystrkuje růžky z nejrůznějších koutů našeho nitra (znám to u sebe dobře), často převlečená za pokoru či pomoc, nebo to tu pomoc provází. Jak cenné je někdy slůvko Nevím. Nelze chytat Boha do pastí, které jsme si sami vytvořili. To, co tam pak nalézáme, je jen imitace, socha Boha. Bůh se projevuje, jak chce On, ne jak chceme my.
Je lepší jen volně nabízet, než posílat burcující "pastýřské listy". A taky - místo obsedantní permanentní výchovy či osvěty svého okolí bývá někdy ozdravné se na nějaký čas stáhnout (měsíce, roky), „zalézt do kouta“, odstoupit od sebe, zpytovat svědomí, činit pokání a nechat věci volně běžet. Zevního člověka můžeme nechat jednat jen tam, kde je to nutné, ale spíš jen jako nástroj, podle okolností. Jeden z inspirativních výroků Drtikola: „To není ten Drtikol, co je tady jako Drtikol.“ Pak se v pravý čas naskytnou i situace, kdy můžeme uplatňovat i ty prvky lásky a moudrosti, které nám bylo dáno vypěstovat, tedy kdy se – každý podle svého - stáváme lidmi dobře jednajícími pro svět. Lidmi, kteří vědí, že nic není našeho, že vše, co máme dobrého, je dar od Boha, svěřený k našemu co nejpoctivějšímu používání. „Bůh miluje člověkem, který láskou Boží hoří, neb stává se buňkou Jeho Těla, a Bůh jím tvoří.“
2025 ©