Mé setkání se Zemanem.
Pravda, je to titulek drobátko nadnesený. Ale nedá mi to nenapsat jednu svou vzpomínku z kantýny na jarovské koleji z konce šedesátých let, kde jsem v prváku bydlel. Prodávala tam silnější paní (typ cukřenka), velmi vlídná, mateřská a ochotná některým studentům prodat i "na sekyru", tedy na dluh. Měla dlouhatánský seznam dlužníků, tedy oplývala důvěrou. Zaujal mne, stojícího ve frontě, hrudní bas jakéhosi v porovnání se mnou staršího habána s vlnovou kšticí: Prosím lahvičku kofoly. K takovému hromotlukovi se ta "lahvička" moc nehodila, normálně jsme říkali Prosím kofolu či Jednu kofolu. Zajímaje se o různé mentality lidí, onoho hocha jsem si bezděčně vštípil do paměti. Ta lahvička byla jaksi vemlouvavá, jako by na sebe chtěl onu maminu upozornit, že je jiný, důkladný, vzorný, ba až psychický mazlíček, kterému asi chyběl někdo, kdo by pofoukal jeho bolístky. Onen samotářský outsiderský typ, kterému celý svět ubližuje. Ten hlas a celkový projev i zjev mi utkvěl, ač jsem o to nijak nestál, v paměti až do roku 90, kdy jsem jej rozpoznal v onom prognostikovi. I dnes se rád vyjadřuje až pedantsky neobvykle, aspoň v něčem. Třeba i v tom samolibě vzorném J ve slově Jsem. Je důkladný a mstivý. Tomu zlému světu to teď spočítá, zač je toho loket. Celá zasutá nenávist a podlost se může polibosti vylévat do světa.
Z obdržené reakce na tento text: ...býval to chytrý člověk, ale chyběl mu v dětství mužský vzor. Vyrůstal v rodině skládající se z maminky, babičky a tetičky, všechny byly učitelky na základní škole a pak šel na střední ekonomickou školu, kde byl zase on jediný muž. Takže když ho později pozval první chlap na pivo, tak byl tím okouzlen a změnil se k dnešní podobě. Ale ta mstivost mu zůstala, např. mstivost za to, že nebyl podpořen ani vlastní CSSD v roce 2003.
Doplnění další čtenářky:
Co má pohádka společného s naším současným prezidentem? Vzpomněla jsem si, když jsem četla poslední příspěvek na blogu.
Paní Jiřina Bohdalová je bezesporu úžasná herečka. Mně nesedí jako člověk a snažím se býti nestranná. Nicméně, těsně po zvolení pana........... .....prezidentem, spolu se dcerou jmenovaného, byla mu nejblíže po boku.Dokonce došlo i k polibku. (slimácký pozdrav).
Pak se mi "náhodou" dostaly na mail i na fcb fotografie "Jiřinky" od mládí doposud. Vždy v nejtěsnější blízkosti prezidenta. Novotný, Husák, Svobodovi málem lezla někam.Vetřela se důvěřivému a velkorysému Havlovi, Klaus nesměl chybět a jak se vinula k Zemanovi, na to prostě musí být žaludek. Asi ne až tak náhodou hrála ve filmu Nesmrtelnou tetu. To byl hodně výmluvný film.Pohádka pro děti, rodiče i prarodiče.Nebudu psát, jak ji "milují" lidé, kteří s ní přicházejí do styku v Bedřichově, Jablonci a vůbec v okolí její chaty.
Připojím ještě článek z internetu na podobné téma, ale ze současnosti.
Očima Saši Mitrofanova: Odstěhoval se kandidát do Humpolce?
Několik hodin nebylo v úterý jasné, jestli existuje Beroun. Byl tam sice na návštěvě pan prezident, ale jako by nebyl. Nezachovali se k němu pěkně. Na náměstí protestovali, drzé otázky pokládali. Mluvčí vydal zprávu bez Berouna, ale s Benešovem, kde sice prezident nebyl, ale právě proto to tam asi proběhlo v klidu.
Mně to připomnělo „vtip“ populární mezi prostým sovětským lidem v 70. letech. Brežněv sleduje hokejové utkání SSSR–ČSSR a Čechoslováci jasně vyhrávají. Vztekle zvedne červené sluchátko a vydá krátký rozkaz. Zavěsí a zamumlá: „Československo… Nikdo si ani nevzpomene, že tahle země vůbec existovala...“
Naštěstí to byla jen noční můra dávných časů. Beroun byl navrácen na místo, které mu patří!
Ale Leonid Iljič by býval měl z některých tamních lidí nelíčenou radost. Přinejmenším z paní, která se před prezidentem stala menší a ještě menší slovy: „Vaše moudrost je nad naše chápání“. Nebo z pána, který tlumočil vděčnost „obyčejných tibetských lidí“ dobrotivé čínské vládě.
Je to správné, že tito občané ukázali, lidé jakého smýšlení budou Zemana volit. Tuhle oddanost mimochodem ani Brežněv nikdy neměl. Kvetlo to za Stalina. Asi Leonid Iljič vznik fenoménu Zeman vytušil, zatrpkl a aspoň sbíral metály na svou širokou hruď.
Aktivní byli v Berouně i úplně jiní lidé. Nejen místní. Přijeli z Prahy, Plzně, Rakovníka, Tábora, Karlových Varů, jak uvedli na tvrzení Hradu, že to byla zase mocná, ač neviditelná pražská kavárna. Pokusili se o jednotnou kultivovanou formu protestu. To se nepovedlo. Původně nastolená představa tichého a důstojného odmítnutí Miloše Zemana na veřejném prostranství se tu a tam zvrtla v hučení, pískot a překřikování opačné strany. Byla to živá voda na Zemanův mlýn.
...
Program by naši protestující proti Zemanovi měli. Není dlouhý či složitý. Prezidentem demokrata, který bude oddán západní volbě Česka a za něhož se občané, nikoli poddaní nebudou muset stydět. Ale kde je kandidát? Není. V Berouně, v Benešově ani jinde. Že by se odstěhoval do Humpolce?
Alexandr Mitrofanov
2024 ©