SVĚTELNÝ KOŘEN

 

Jam čínský (Dioscorea batatas), známý také pod označením „světelný kořen“, je už delší dobu v antroposofickém hnutí, především v oboru biologicko-dynamického zemědělství, významným tématem diskuzí. A to právem, neboť Rudolf Steiner přisoudil této rostlině významnou roli v oblasti výživy, roli potraviny, která by mohla rozhodující měrou ovlivnit vývoj lidstva a Země.

Píše se 17. červen 1924, je ráno po svatodušním pondělí a nedaleko polské Vratislavi v dnešních Kobierzycích (dříve německy Koberwitz) skončil právě zemědělský kurz Rudolfa Steinera. Před tamním zámkem stojí auto, aby odvezlo učitele na nádraží. V tu chvíli však přistupují k Rudolfu Steinerovi Johanna von Keyserlingk a Günther Wachsmuth, aby mu položili otázku: „Pane doktore, když se podaří, že ošetříme půdu a naše rostliny určené k potravě podle pokynů, které jste nám dal, a tím je znovu oživíme, bude pak takováto produkce představovat v dostatečné míře výživu odpovídající době a duchu?“„I za nejpříznivějších okolností to dostačovat nebude,“ odpovídá Rudolf Steiner, „mělo by se podařit, aby v Evropě zdomácněla Dioscorea batatas, čímž by se mohly nahradit brambory coby hlavní potravina....“„Co je zvláštní na této rostlině a kde roste?“ ptá se ještě Johanna von Keyserlingk. Od Rudolfa Steinera se dovídá: „Tato rostlina je coby jediná schopna ukládat do sebe světelný éter. Ten bude pro lidi také v budoucnu nepostradatelný. Bude stále obtížnější přijímat v dostatečném množství světelný éter prostřednictvím smyslů, proto potřebujeme tuto rostlinu vhodnou k jídlu. Roste v Číně.“)

 

Po této první zmínce Rudolfa Steinera o světelném kořenu následovalo v říjnu 1924 setkání Wolfganga Wachsmutha (bratra Günthera Wachsmutha) s Rudolfem Steinerem v Dornachu. S přesnějšími instrukcemi týkajícími se Dioscorey batatasse Wolfgang Wachsmuth vydal najaře 1925 do Číny a přivezl dva exempláře do Dornachu, kde byly zasazeny. Až do šedesátých let se pak s nimi „pracovalo“. Adalbert von Keyserlingk (syn Johanny von Keyserling) vykopal na začátku šedesátých let veškerou kulturu světelného kořene v Dornachu a převezl ji do svého bydliště v Bavorsku. Práci se světelným kořenem převzal nakonec na sklonku osmdesátých let Ralf  Rössner, kterému se po sedmi letech přibližování k podstatě světelného kořene podařilo vyvinout pěstební metodu, a to nejen vědeckou, nýbrž především takovou, která zachovává požadovanou kvalitu. Hluboké porozumění světelnému kořenu, ke kterému se Ralf  Rössner dopracoval meditativně i zahradnicky, mu umožnilo, aby se stal kompetentním poradcem mnohých, kteří by chtěli světelný kořen kultivovat.

Od roku 1996 se pod vedením Ralfa Rössnera pěstuje světelný kořen ve velkém rozsahu. Aby se zachovala jedinečná schopnost světelného kořene–schopnost ukládat světelný éter–je nutné dodržovat při jeho pěstování a zpracování jistá pravidla. V prvé řadě se jedná o principy biologicko-dynamického zemědělství, ale také například o prevenci křížení s ostatními druhy jamů. Z důvodu ochrany spotřebitele, který by měl mít jistotu, že se skutečně jedná o světelný kořen s jeho popsanými kvalitami, bylo zapotřebí opatřit světelný kořen ochrannou známkou. Proto nese německé jméno světelného kořene (Lichtwurzel) značku ochranné známky: Lichtwurzel®. Licenční povinnost platí pouze pro pěstitele a zpracovatele, kteří světelný kořen anebo produkty zněj chtějí přivádět na trh, a udílení licence se nepojí s žádnými finančními náklady.

Ochranná známka však slouží také k ochraně pěstitele a zpracovatele. Pěstování světelného kořene v souladu s jeho podstatou je totiž velmi nákladné a pro zpracování, má-li se zachovat požadovaná kvalita, je nutno zajistit nezbytné podmínky. S ohledem na takto se snažícího pěstitele či zpracovatele není přípustné, aby se jakékoliv kořeny jamu, jež jsou co do nákladů zřetelně výhodnější, dovážely například z jižní Francie anebo z Číny a pak se pod označením „světelný kořen“ prodávaly, a to včetně produktů z nich. U ostatních druhů jamu totiž požadovaná jedinečná vlastnost nebyla prokázána. Protože schopnost ukládat světelný éter je běžně téměř nevnímatelná, popsal Ralf Rössner sedm vnějších znaků, podle kterých lze světelný kořen od ostatních jamů rozlišit:

1. Schopnost uchovávat světelný éter je vpodstatě spojena s výraznou tendencí hlízy růst do hloubky. Pokud je světelný kořen kultivován v mateřském humusu, může kořenová hlíza vrůstat do hloubek větších než dva metry. (Důsledek takto ztíženého pěstování nás nesmí svádět k tomu, abychom chtěli tuto bytostně podmíněnou vlastnost pěstování utlumit.)

2. Poloha listů na výhoncích je nápadně „živá“: listy mohou růst na výhonku po úsecích proti sobě, střídavě, jednotlivě, v páru či dokonce ve trojicI.

3. Listy světelného kořene mají červenofialový okraj.

4. Řezné plochy hlízy musejí být po uschnutí sněhově bílé. (Viděno fyziologicky  neprobíhají žádné procesy oxidace.)

5. Tvoří se pouze čistě samčí, anebo čistě samičí rostliny. Schopnost ukládat světelný éter mají výhradně samčí rostliny. (Do důsledku vzato můžeme z tohoto důvodu označovat jako světelný kořen pouze tyto.)

6. Při sklizni praští do očí i necvičeného pozorovatele světelnost hlíz, které jsou mimořádně citlivé, křehké a zranitelné a „ztvrdnou“ teprve v průběhu následujících hodin.

7. Světelný kořen způsobuje i v malinkých dávkách nápadný pocit sytosti. (Co se fyziologie výživy týče nelze na základě měření obsahových látek tento jev vysvětlit.)

 

Ohledně dalších informací a seminářů týkajících se pěstování a zpracování světelného kořene se můžete obracet na Annu Tinclovou (anna.tinclova@seznam.cz, +420 777 106 171), popřípadě je možno navštívit německé webové stránky: www.lichtwurzel.infonebo www.imton.de.

Více ktomu v knize Adalberta von Keyserlingk Erinnerungen an frühe Forschungsarbeiten, kterou vydalo nakladatelství Verlag der Kooperative Dürnauv Dürnau roku 1993.

 

PŘEVZATO ZE STRÁNEK WWW.ARC.CZ

 

Pěstování světelného kořene (botanický název jam čínský, Dioscorea batatas)

Pěstování:

kořen se sází na jaře v březnu až dubnu do křemenného říčního písku. Tam se mu daří nejlépe. Je třeba vykopat velkou jámu (příkop pro více kusů), alespoň 1,20m hlubokou 40cm šíře. Vysypat do ní písek, nahoru 10cm slámy a asi 5cm hlíny. Na hlínu pak položit 1letý kořen nebo část dospělé rostliny ve vodorovné poloze nebo položit pacibulku a pak zasypat další asi 5cm vrstvou hlíny. Rostlina se chce pnout, takže časem potřebuje hůlku nebo provázky na oporu 2 -3m. Nejlepší růst pacibulek je při šikmém vedení růstu stonku.

Dá se pěstovat i v dřevěných bednách potřebných rozměrů postavených na zem, kde odpadá vykopávání ze země. Jen se otevře bedna ze strany a může se lépe kořen vybrat. V dřevěné bedně je potřeba častější zalévání. Pokud je v zemi, zalévání odpadá, zalít je potřeba pouze v období velkého sucha. Před sadbou i během vegetace lze přihnojit vyzrálým kompostem.

Sází se:

1) Pacibulky (jsou po odkvetení na lodyze dospělé rostliny)

2) 1letý kořen (vyroste z pacibulky)

3) horní část kořene dospělé rostliny, asi 30 cm

4) řízky kořene dospělé rostliny, stačí 5-10 cm

 

Sklizeň a uskladnění:

na podzim, až usychají listy a popínavý stonek lze lehce oddělit od kořene (září až listopad) se rostlina vykope. Kořen je v čase sklizně křehký a lehce zranitelný. Je potřeba s ním nakládat s velkou opatrností. Uskladní se položené v bedýnce ve vlhkém chladném místě. Nejlépe v podzemním sklepě na zeleninu. Je nutné ochránit před mrazem. Pacibulky se uskladní na stejném místě jako kořen např. v neglazovaném květináči. Kořen i pacibulky použijeme ke konzumaci nebo k sadbě pro příští rok.

Dospělý kořen je přibližně 50 - 100 - 150 cm dlouhý, nahoře tenký o průměru 1cm a dole silný o průměru asi 5-10 cm. Někdy bývá rovný směrem dolů, jindy má různé zakřivení. Odchylky jsou běžné, existuje mnoho různých tvarů a velikostí. Dospělý kořen je po 2. roce. Když se nechá v zemi a nevykope se, roste a sílí ještě více. To se využívá pro sběr kuliček. Na zimu se rostlina zakryje více slámou a hlínou.

Použití:

pokud chceme využít kvalitu světelného éteru, je potřeba chránit kořen a připravené jídlo z něj před vlivem elektromagnetického záření. Uložíme ho jinam než do lednice a jídla připravujeme bez použití elektrických přístrojů.

Konzumuje se vše - pacibulky, 1letý kořen i dospělý, dvou a víceletý kořen. Připravuje se na všechny způsoby - sušený, čerstvý syrový, vařený dušený, smažený. Chutná neutrálně, takže se dá přidávat do jakéhokoli jídla. Pro světelný kořen je typické, že obsahuje slizové látky. Na řezu je bílý, lepkavý. Chutná lehce, slizově, rychle zasytí. Nejlepší je začít doma pěstovat a přibrat ho postupně do života. Také si člověk zvykne časem na jeho chuť.

Další informace o seminářích, pěstování, zpracování, prodej světelného kořene a dalších výrobků s obsahem světelného kořene:

Anna Tinclová (tel. +420 777 106 171, e-mail. anna.tinclova@seznam.cz).

Internetové stránky v němčině www.imton.info, www.lichtwurzel.info, v češtině www.organicwell.sk