- Prezident dokazuje, že nemá dno.
- Pohled do nekonečné hloubky zmaru ale nemůže dlouhodobě česká společnost ve zdraví přežít.
- Je tak možné, že na období kolem 28. října 2016 budeme vzpomínat jako na začátek Zemanova konce.
Komentátor HN Petr Honzejk.autor: HN - Matej Slávik
Miloš Zeman odmítl vyznamenat Jiřího Bradyho, muže, který přežil Terezín i Osvětim. Udělal to tím nejhorším způsobem. Nejdříve vyznamenání avizoval, potom řekl ne. Podle všech indicií proto, že se Bradyho synovec, ministr kultury Daniel Herman, sešel i přes Zemanovy výhrůžky s tibetským dalajlamou. Je to příběh, který by se dal žánrově zařadit jako morální horor. Komentuje se sám, ale přesto alespoň pět poznámek. Převážně truchlivých, ale přesto s nikoliv beznadějnou pointou.
1. Zeman rozjíždí novou normalizaci. Jedním z nejodpudivějších znaků komunistického režimu bylo trestání lidí za činy jejich příbuzných. Když člověk nesouhlasil s režimem a dával to najevo, mohl se spolehnout, že se mu režim pomstí tím, že jeho děti nebudou moci studovat nebo že jeho partner přijde o práci. Bylo to právě tak hnusné jako účinné. Řada lidí ve strachu o své blízké povolila. Miloš Zeman vrátil 27 let po pádu komunismu tuto metodu do politické praxe. A dokonce ji dotáhl ještě o kousek dál. Strýc nyní pyká za svého synovce. Ukazuje se, že svoboda stojící na individuálních právech a individuální odpovědnosti za své činy, kterou jsme už považovali za samozřejmou a „normální“, ve skutečnosti v roce 2016 samozřejmou není.
Znovu se hlásí o slovo totalitářský princip, který podřazuje individuum pod zájmy určité skupiny, přičemž považuje sám sebe za „normální“ a čerpá z toho jakousi zvrácenou legitimitu. Miloš Zeman svým chováním ukazuje, že zájmy své pročínské skupiny považuje za samozřejmou normu pro všechny. Kdo se vzpírá, nemůže se pak divit, že to odskáčou i jeho blízcí. To je nejhlubší základ toho, co se nazývvalo normalizací v sedmdesátých letech po sovětské okupaci Československa. Stejně jako toho, co zažíváme v zemanovské soft verzi dnes.
2. Dochází ke znehodnocení státních vyznamenání. Dospěli jsme do momentu, kdy státní řády přestávají být vyznamenáními České republiky. Už to není tak, že by Řád TGM nebo medaile Za zásluhy byly vyjádřením toho, že se jejich nositel zasloužil o Česko ve smyslu hodnot, na kterých bylo založeno a kterými může být uchováno. Medaile se stávají honorářem za přizvukování prezidentovi, a dokonce prostředkem politického vydírání.
Se státními vyznamenáními to začíná být jako s vysokoškolskými tituly. U nich už jsme si zvykli, že není magistr jako magistr, že záleží na vysoké škole a na roku udělení titulu. Vážně hrozí, že medaile od Miloše Zemana budou mít jednou podobnou pověst jako titul z plzeňských práv v roku 2010. Zemanovo pojetí ubližuje samozřejmě nejen institutu vyznamenání, ale především těm, kdo si vyznamenání skutečně zaslouží a které Zeman používá jako zástěrku pro medailové vyplácení svých přidavačů. Respektované osobnosti proto stojí před otázkou, zda raději ocenění neodmítnout. Možná je lepší postupovat jako Jiří Grygar. Raději si dva roky počkat než mít doma medaili s pověstí čínského fejku.
3. Dochází ke znehodnocení oslav státního svátku. Podobně jako vyznamenání degeneruje vinou Miloše Zemana i ceremoniál k výročí vzniku Československa. Z oslavy samostatnosti se stává osobní party člověka, který se kamarádí hlavně s těmi, kteří suverenitou ve svém okolí okázale pohrdají. Miroslav Kalousek nemá tak úplně pravdu, když říká, že přijít 28. října na Hrad znamená dát najevo respekt českému státu. Ano, je to zvyklost. Ale je to jenom zvyklost. Nelze samozřejmě po vzoru Miloše Zemana říci, že jde o zvyklost „idiotskou“.
Ale každý, kdo v pátek na Hrad přijde, by si měl položit otázku, jestli nedělá Miloši Zemanovi užitečného idiota. Slavit se dá i jinde – nápad Petra Gazdíka a Mariana Jurečky na oslavu na Staroměstském náměstí vůbec není špatný. Je to vlastně jemné upozornění Miloši Zemanovi a každému dalšímu prezidentovi, že státní svátek nelze privatizovat.
4. Miloš Zeman je bezedný. Každou chvíli se píše, že Miloš Zeman nějakou lží či nehorázností narazil na dno. A ono ne. Za pár dní se vždy ukáže, že nové dno leží ještě o kousek hlouběji. Aktuálně v kauze nevyznamenání Jiřího Bradyho. Český prezident se stal živoucím důkazem existence jakéhosi negativního nekonečna. To je historická novinka. I Dante Alighieri předpokládal, že peklo má dno, tudíž že hloubka zmaru a beznaděje je konečná. Zeman je v tomto smyslu průkopník, ovšem na druhou stranu pohled do nekonečné hloubky zmaru nemůže dlouhodobě česká společnost ve zdraví přežít.
5. Začátek Zemanova konce. I když zemanovské peklo nemá dno, neznamená to, že by se na něj nedalo nasadit víko. Možná se už sune. Poslední Zemanovy kroky jsou tak divoké, jako by sám už ani nepočítal s tím, že znovu bude kandidovat. A pokud ano, nařezává si po sebou větev. Česká společnost je citlivá na normalizační moresy, stejně jako na poklonkování autoritářským mocnostem. Je tak možné, že na období kolem 28. října 2016 budeme vzpomínat jako na začátek Zemanova konce.
Otevřený dopis předsedům všech poslaneckých klubů obou komor Parlamentu ČR
Občanská iniciativa Kroměřížská výzva tímto otevřeným dopisem vyzývá předsedy všech poslaneckých klubů obou komor Parlamentu ČR k neprodlenému svolání společné mimořádné schůze Poslanecké sněmovny a Senátu.
Naléhavým důvodem této výzvy je veřejné prohlášení prezidenta republiky, předsedů obou komor Parlamentu a předsedy vlády ze dne 18. 10. 2016. Prohlášení je svévolným zahraničně politickým krokem exekutivy, jenž odporuje definici České republiky jako demokratického právního státu, založeného „na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti“,a státu, jenž tvoří součást „rodiny evropských a světových demokracií“(Preambule Ústavy).
Pokud minulá veřejná prohlášení prezidenta republiky, týkající se ruské agrese na Ukrajinu, či obdivu k čínskému modelu řízení a „stabilizace“ společnosti nevedla k akci vlády ani parlamentu, pak výše zmíněné prohlášení „čtyř představitelů“ je výrazem ryzí svévole a popřením hodnot, na nichž je česká státnost založena. Bylo učiněno signatáři, kteří stojí v čele orgánů státní moci, ale bez pověření těchto orgánů.
Důrazně upozorňujeme na fakt, že výkon veřejné moci je vymezen a omezen Ústavou, již se členové parlamentu i vlády a prezident zavazují respektovat. Žádný politický program nemůže být v rozporu se základními hodnotovými příkazy Ústavy a nikdo nesmí vykonávat státní moc jinak, než způsobem a v mezích, jež stanoví Ústava.
Žádáme proto od předsedy vlády, předsedů obou komor Parlamentu, jakož i Prezidenta republiky jasné vyjádření k zásadní orientaci naší zahraniční politiky. Chceme objasnit motivy a podrobnosti tzv. strategického partnerství mezi Čínskou lidovou republikou a ČR. Vyzýváme poslance a senátory, aby uvedené ústavní činitele pohnali k odpovědnosti a dali jim jasně najevo, že se mají chovat jako představitelé suverénního demokratického státu, založeného na respektu k lidským právům, a že mají postupovat v souladu s ústavně zakotvenou orientací zahraniční politiky na spolupráci s evropskými a světovými demokraciemi.
Zároveň žádáme poslance a senátory, aby iniciovali důkladné vyšetření veřejně proneseného podezření, že náš příklon k politickým zájmům Činy je údajně motivován snahou opatřit finanční zdroje některým politickým subjektům a ústavním činitelům pro blížící se parlamentní a prezidentské volby.
Za iniciativu Kroměřížská výzva
Jiří Šesták
Václav Němec
Jan Kalvoda
V Praze, dne 23. 10. 2016
A ještě stručně vysvětlení J. Gavendy:
Na Pražský hrad příští týden nedorazí ani ministr kultury Daniel Herman. Ten v pátek přiznal, že ho prezident Miloš Zeman několikrát osobně vyzval, aby zrušil svou plánovanou schůzku s tibetským duchovním dalajlamou.
V opačném případě mu pohrozil, že neudělí jeho strýci Jiřímu Bradymu státní vyznamenání. Ministr kultury se přesto s duchovním vůdcem dalajlamou sešel a prezident svůj „slib" dodržel.
Jiří Brady - strýc Daniela Hermana, byl nominován na Řád T. G. Masaryka. Po několika letech strávených v koncentračních táborech se mu totiž při pochodu smrti podařilo uprchnout a později emigrovat až do Kanady. Tam pak pomáhal dalším emigrantům, obhajoval lidská práva a vydával svědectví o hrůzách holocaustu. Tento rok byl tedy nominován na státní ocenění. Po setkání jeho synovce s dalajlamou byl ale ze seznamu nominovaných vyškrtnut. Na DVTV k tomu řekl: V životě jsem ztratil už víc, ale nečekal jsem, že něco takového bude v demokratické zemi možné, říká Jiří Brady, který měl dostat vyznamenání od prezidenta republiky. Není podle něj pochyb o tom, že měl být oceněn. Z Hradu mu volali přesné instrukce, v kolik a kde má být i kolik osob může vzít s sebou. Dodává, že ocenění od Zemana už nechce, nabídek na vyznamenání má prý celou řadu.
Mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček na svém Twitteru znovu odsoudil setkání ministra Hermana s dalajlamou. K počtu omluvenek dodal, že nové pozvánky Hrad v plánu rozesílat nemá. O účast na ceremonii má navíc podle mluvčího každoročně zájem mnoho lidí, kteří prezidentskou kancelář kontaktují.
Jak napsal Petr Kolář, "Chorobně zlý, mstivý, podlý a záludný člověk, který se neštítí
vydírat a zastrašovat každého, kdo se mu protiví, by neměl být
hlavou našeho státu. Miloš Zeman je očividně těžce nemocný a měl
by se léčit. Ne ale ve funkci prezidenta. Dopřejme mu klidu někde v
ústraní. Uleví se nám všem. Nejen dispečerům letového provozu."
2024 ©