Trocha mailové korespondence.
1.
LZ: Poslouchala jsem projev Clintonové, udělala na mě solidní dojem. Nevím, jestli má všechny názory v pořádku, ale alespoň už předem v zájmu svého vítězství v kampani neznehodnotila a nezneuctila nechutnými výroky prezidentský úřad. Možná po ní zbude dost lidí, kteří v jejím duchu budou pokračovat. Škoda, že je systém voleb v USA takový jaký je. Slyšela jsem, že na počet dostala hlasů o mnoho víc než protikandidát, ale nic platné, počítají to tam jinak.
KF: Tak aspoň něco solidního v té někdy trapné vřavě. Tam je už tradice, že ti neúspěšní umějí důstojně přijmout porážku a nesnižují se po vyhlášení výsledků voleb k útokům (ty patří do předvolební kampaně, a ta byla poprvé v USA nechutná a trapná). Neútočí poražení na vítěze ani naopak (napadá mne hulvátské napadání V. Havla, byť již zemřelého, a K. Schwarzenberga Zemanem nejen před, ale i po jeho zvolení prezidentem). Trump se mi pranic nelíbí, jeho manýry taky ne. Přesto jsem si u sebe všimnul, že po jeho zvolení zas zafungovalo cosi těžko vystihnutelného: Najednou je pro mne - krom toho trapného nadutého chlápka - i médiem am. národní duše, jako by k němu proudilo do něho nějaké tradiční důstojné národní vyzařování a pak z něho k lidem. Možná i elementál dosud u nich ctěného prezidentství, který ty zvolené prezidenty pak více či méně proniká. Stalo se mi to tak, byť u některých možná ne hned - i s jeho předchůdci (ač pro mne ne vždy sympatickými, např. Bush jr.). Pak jako by ty lidské ošklivosti byly upozaděny tím centrálním postavením, které vyžaduje, abychom mu vysílali jen to dobré. Nebo že by tu nějak podprahově působilo to, co s tímto úřadem bylo spojeno od počátku - ideje zednářství a rosenkruciánství? U našich prezidentů mi to takto nefunguje (s výjimkou Havla). Arogance či plebejství u nich setrvává prezident neprezident.
Nechci předbíhat, ale když jsem koukal na tu Trampovu první prezidentskou řeč, kdy jsem čekal, jak se projeví v klidu po zvolení, ani nyní mu moc nedůvěřuji. Pohrdavá očíčka zůstávají, samolibá mimika a gestikulace taky (jeden pohyb rameny asi jako kdyby si v davu vymezoval prostor či chtěl být širší a ještě širší mi připomněl navlas stejný pohyb Mussoliniho v jednom dokumentu). Mluvil o tom, co vše nyní dokážou vybudovat a přebudovat, jako kdyby byla Amerika úplně poničená zem. Obdoba prvního Zemanova projevu ve funkci, kdy přebíral "vypálenou zem". Obličej se tváří spíš drze, namyšleně. Chápu, že Zemanovi se líbí (i když si v zemi s takovou dem. tradicí jistě nebude moci privatizovat své prezidentství tak plebejsky a bezskrupulózně jako Zeman). Mám obavu, aby si nad našima hlavama nepodával ruku s Putinem. Anebo lze věřit v "samočistící" schopnost demokracie, která obrousí i excesy? Prozatím už něolik století vystupuje a zasahuje Amerika převážně humanitně. Ostatně, i po zvolení Reagana byl poprask, co je to tam za primitiva a podřadného herce, a nakonec dokázal zlomit sovětské impérium, čímž pomohl milionům lidí na planetě.
2. Pí E. R.:
Zajímavé shody v jedné době: Zeman, Brexit, Trump - volby, kdy se zvítězilo jen velmi těsně. Volby rozdělující společnost... (i přes falešné sliby, že tomu bude právě naopak).
KF: K tomu připojuji docela výstižný a poučný citát z vyjádření Baracka Obamy: "Je někdy těžké ustát demokracii. Občas je složitá, hlučná a nepříjemná. Mladým lidem, kteří jsou teď možná zklamaní, říkám: musíte zůstat pozitivní, ať se z vás nestanou cynici. Někdy prohrajete ve sporu, někdy prohrajete volby. Ne vždy jde všechno lehce. Občas je to nahoru a dolu, kupředu a zpět."
A ještě tohle od E. R.: Posílám kousek textu, který mě zaujal: "Vybavuje se mi myšlenka, na kterou si občas vzpomenu. Kdosi řekl, že Spojené státy americké jsou vystavěné na natolik silných demokratických základech, že každá výchylka je pouze dočasná a zvítězí samoregulace ve jménu očisty a svobody. Věřím tomu, a budu rád, když nám USA i nadále budou v lecčems vzorem."
Trump se před volbami projevoval i jako hulvát k ženám, přesto to nezabránilo aby byl zvolen před ženou. Tím chci říci, že se dala přednost horšímu muži, ale je to muž. Myslím, že aby byla zvolena žena do čela státu musela by být mnohem "lepší" než on. Asi ještě není čas, to myšlení patriarchální stále ještě převládá. Je to jen úvaha, ale něco na tom možná bude.
3. Pí M. G.:
K mému napsání dialogu z tv dokumentu:
Na schůzce politiků po jedné z vyhraných bitev 2. SV:
Churchill: Bůh je na naší straně.
Stalin: Na naší straně je Ďábel. Je to dobrý komunista.
2025 ©