VOLNÉ MYŠLENEK POVÍVÁNÍ - II/VI: Přečtená stravovací varování a rady – to je z toho jeden Janek. Nebo jelen? - „Boj s nemocí“? Důležitý vztah k prodělávání nemoci.

Co jsem se všechno během let o jídle a pití dočetl?

- Nutno vypít devět sklenic vody denně (autor nenapsal jak velkých) – Jiný vědec: Je dokázáno, že pít se má jen když je žízeň.

- Pít hlavně vodu. Jiný vědec: Voda odejde z těla nevstřebaná, je nutné ji navázat na něco hutnějšího – šťávu apod.

- Jíst klasicky třikrát denně. Jiní: Musí se pětkrát denně po menších dávkách, aby to méně zatěžovalo trávení. A ještě jiní: Jezte když máte hlad.

- Zapíjet každé sousto. Jiní: Kdepak! Moc to ředí žaludeční šťávy. A další: Klidně zapíjejte. A ještě jiní: Po jídle pít nejdříve za 20 minut, někteří doporučují až za hodinu, aby se neředily žaludeční šťávy, nutné k trávení jídla.

- Káva oslabuje srdce, nepít víc než doporučovaný počet šálků. - Jiní vědci prý dokázali, že kávy lze bez následků vypít jakékoliv množství.

- Tlusté maso resp. špek nejíst, zvyšuje nežádoucí cholesterol. Jiní: Špek jíst, snižuje cholesterol.

- Vejce dvě týdně. Jiní: Klidně pravidelně tři denně.

- Pivo má v sobě vodu, a ta je, jak známo, úpravami všelijak škodlivá. Tedy při varování před vodou nutno varovat i před pivem, limonádami atd. Další vám připomenou 6 důvodů, proč pivo pít: snižuje cholesterol, prospívá srdci, snižuje riziko ledvinových kamenů, působí jako prevence proti mrtvici, redukuje záněty, prospěje kostem.

- Spát by mělo stačit člověku jen 4 hodiny. Jiní: Člověk musí spát 8– 9 hodin. A zase jiní: Je to individuální.

- Jezte ovoce. - Nejezte ovoce, je stříkané. - Jezte i stříkané, není to škodlivé.

- Jedno až dvě deci červeného vína denně na krvinky. Jiní: Ani kapku alkoholu.

- Zelenina v obchodech je plná dusičnanů – kupujte na trhu. Jiný průzkum: zelenina od trhovců má ještě víc dusičnanů. A ještě jiní: dusičnany nevadí.

- Brambory ne, jsou z práškované či jinak jedovaté půdy. Jiní: Nejméně kilo brambor týdně a nezapomenout, že bramborová kaše hojí žaludeční vředy. I šťáva ze syrových brambor je trávení prospěšná.

- Cukr pouze hnědý, nikdy bílý. Jiní: Ono je to úplně jedno.

- Trochu něčeho žluklého neuškodí. Omyl!: Žluklé potraviny ničí v těle vitamíny A, D, E K.

- O varování nebo naopak doporučování soli raději se nerozepisovat.

- Občasné alarmistické články, například z někdejšího časopisu Phoenix - „pravda o vodě“, „pravda o mléce“, „pravda o čárových kódech“ - to si jeden z toho strachu může zadělávat na rakovinu.

Abych zůstal jen na neloupané tmavé rýži, oříškách, medu od spolehlivého medaře, který nedoslazuje cukrem, to by mne psychiatři asi opatřili nelichotivým názvem diagnózy. Tedy zase špatně.

Vypadá to, že tu hraje i u vědců roli prachobyčejná ješitnost – kdekdo chce být převratně chytrý. Asi má pravdu dávné tvrzení, že není na světě jediného nesmyslu, který by nějaký vědec nehlásal.

A tak, krom těch uzenin, hovězího a vepřového, které opravdu nemusím, a alkoholu jen nepatrně, a omezování bílého pečiva, si u všech dalších varování říkám – Trhněte si nohou. Někdy stačí i zde ta Buddhova Zlatá střední cesta. Ona ta děsivá varování, co se člověku všecko stane po tom či onom, nemusí zůstat bez následku. Pokud totiž něco „zakázaného“ sníme či vypijeme, pak to v nás může způsobit stres, při opakovaném, „prohřešku“ i žaludeční neurózu či vředy, možná i něco horšího. Nebylo by proto lepší rovnou zemřít?

.oOo.

Při nemoci – dobré základní tři předpoklady: 1. Přijetí choroby, 2. Toužím dobře fungovat nejen pro sebe, ale hlavně pro své okolí, proto se toužím uzdravit, 3. Tělo je nám svěřeno Bohem k dočasnému užívání, jsme jen jeho správci, ne majitelé, proto mít k němu svědomitý vztah a neničit ho Pánu.

Není vždy v našich možnostech honem se dohadovat, jak někteří radí – Co mi to má říct. Někdy na to prostě nepřijdeme. Ale stačí nemoc trpělivě snášet, za současného využívání všech dostupných možností k uzdravení. Možná i toto je to, co mi to „mělo dát“. A těšit se, že nás nemoc zanechá zdravějšími, než jsme byli před ní. Proto je někdy zdravé být nemocný. „Při nemoci – myslit na zdraví, ne na nemoc.“ (Drtikol).

Je dnes v módě výrazivo - bojovat s nemocí, zvítězit nad nemocí, zatočit s nemocí… jenže nemoc nejsou blechy, aby se dala s pocitem vítězoslávy rychle a natrvalo potřít. Zadupat nemoc je projevem velké pýchy a nevědomosti, zvyklé vše nepříjemné ihned potřít, zlikvidovat či aspoň „mít pod kontrolou“. Někdy i rychlá a snadná uzdravení, nad kterými jásá „vítězná medicína“, nemusí být trvalá. Někdy i oficiální medicína složí zbraně, a pomůže alternativec, léčitel. A naopak - někdy může léčitel-šarlatán i zabít tam, kde by pomohla medicína (znám oboje případy). A jsou případy, kdy nepomůže nikdo, prostě to tak bylo psáno v knize osudu. Podle duchovní vědy – i ten, kdo na fyzické úrovni podlehl i přes pokusy o léčbu rakovině, pokorně to přijal a zemřel, odešel se spásným poučením, se splněním karmického úkolu v určité oblasti. Pak byla takto přijatá rakovina z vývojového hlediska požehnáním.

S nemocí nelze bojovat, nýbrž spolupracovat. Do fyzického těla pronikla až po delší „cestě“ z nějakého kazu z našeho já, éterického těla a astrálního těla. Tedy je v nepořádku něco v našem celku. Možná právě pohodlná představa, že radost a zdraví nám musí být osudem permanentně přisunované.

Když byla kdysi jedna známá herečka postižena rakovinou (a v péči lékařů i léčitelů), v televizním vystoupení zpupně vzkřikla „Já tu mrchu srazím na kolena“, a dupla si při tom, až to zadunělo. V ten moment bylo jasné, že sražena na kolena nebude choroba, nýbrž ona. Zemřela krátce poté.

.oOo.

Jiný herec, Vlastimil Brodský se při své skromnosti natolik bál, že ve své chorobě bude okolí na obtíž, že raději skončil vlastní rukou. Zajímavé, smutné: Když mi v jedné kavárně na Národní třídě prezentoval knihu Drtikol a Hajný – za mysteriem tvorby, seděl jsem vedle něho a zmínil jsem se mu o eleganci jeho černého obleku, košile, ponožek, bot… Na můj veselý tón vysvětlil, že už brzy zemře a nechce aby ho do hrobu někdo převlékal. Netušil jsem, že patrně na poslední věci pomýšlí konkrétně. Bylo to krátce před jeho odchodem.

.oOo.

Ještě k tomu častému Co mi to má říct? Většinou si to vykládáme jen ze svých subjektivních náhledů, ze svých sympatií a antipatií.