Zázraky záchran?

Vyhledávání a uctívání posvátných míst je staré asi jako lidstvo samo.     Hledáme tam klid, povznesení, občas i uzdravení. Někomu voda z léčivého pramene zázračně pomohla, jinému ne. Proč? Příčin je tu asi víc.  Předně musí být člověk zralý k poučení z poselství své nemoci. Nemusí to být jen vědomé rozmotání nějaké situace jako původu choroby, to není vždy v našich silách. Často stačí, když nemoc člověka zpokorní nebo mu pomůže vypěstovat určitou ctnost, jejíž absencí byla vyvolána.

K posvátnému místu je nutné přistupovat se zanícením ale tiše, bez chtivosti a zvědavosti. Prožitek takového místa - studánky, kaple, chrámu, kamene - je pro nás tím dosažitelnější a živější, čím více jej můžeme bděle začlenit do moudře zrajícího nitra. Nalézá-li posvátná atmosféra místa v našem nitru souhlasné stopy, odnášíme si posvěcení.

Významný je i postoj k místu léčení a k procesu léčení. Vrháme-li se na místo či pití vody ze studánky jen kořistnicky a se slepou chtivostí zdraví, účinkem se míjíme. Někdy potřebujeme i utrpení k pochopení či vypěstování něčeho dobrého. Čím hlubší propasti bolesti vydržíme, aniž bychom ztratili harmonii, tím rozlehlejší blankyt oblohy se nad námi pak rozklene.

Dozvídáme-li se o zázračných uzdraveních jen se sžíravou touhou taky se zde honem nějak přiživit ke svému prospěchu, nebereme věc za správný konec. Nejprve musíme mít sami zalíbení v čistotě, touhu stávat se pramínkem osvěžení nebo sluncem lásky a zahřívat jí své okolí, učit se rozeznávat marné od hodnotného, srážející od hojivého atd., a tím jsme pomoci blíže. Místa v nás, která zůstala prázdná po rozpuštění negací a chyb, po odpuštění nepřátelům jsou polem, kam se síly požehnání samy řinou. Naši předkové moudře tvrdili - Přičiň se a Pán ti pomůže. Nelze si vše jen vymodlit, chybí-li obyčejná aktivita na běžné zemské úrovni. Ona duchovnost často spočívá právě v Ducha-přítomnosti, v umění logicky uvažovat a pohotově jednat. Malý příklad, vyprávěný Jiřím Řehořem z Černošic: 26. prosince 2004 na dovolené na Srí Lance zpozorovali turisté na pláži v dáli velikou vlnu. Blížila se neodvratně. Jedna skupinka zvědavě hleděla, druhá začala odříkávat modlitbičky o záchranu, třetí duchapřítomně prchala na nejbližší pahorek, kde vyšplhali na nejvyšší skálu. Která skupina asi přežila?