Víme, že krom karmy osobní, o které se pojednává nejčastěji, je i karma skupiny (spolku), organizace (i té duchovní), hnutí, národa, lidstva. Nebo i karma míst, staveb… Živelní pohromy nevyplňují ani tak osobní karmu, jako spíše karmu všelidskou.
Ze zpráv: „Oheň ničí krajinu v celém Středomoří, nejen v Řecku... V Itálii a Alžírsku už plameny zabily desítky lidí. Rozsáhlé požáry ničí i části Chorvatska a Portugalska.“ A postupuje to. I oni trpí částečně za nás. „Každé lidské utrpení se týká každé lidské duše“ - Václav Havel. - Tak jako se zaznamenává nezištná pomoc, ale i naopak zločiny.
Živel ohně v lidské povaze = vznětlivost, vášnivost, vztek, divokost, vzplanutí nízké astrality... Myslím že tím byly požáry vyvolány, když se toho v auře země nahromadilo hodně (samozřejmě krom zevních příčin, o kterých se dočítáme).
Nejprve sucho - lidská vypočítavost, prospěchářské kalkulace, přebytek mužského rozumářství nad ženskou emocionalitou. Té pravé emocionality u žen ubývá právě jejím zmaterializováním. A tak furt dokola, až svět hoří. - Nejvíc je mi líto nevinných zvířat. V příštím bytí Země, až člověk i zvíře postoupí na vyšší úroveň, to budeme dnešním zvířatům splácet.
Oheň v kladném aspektu - hoření pro ideály, pro vyšší hodnoty, pro pravdu, pro očistu atd. je v menšině. Je zde v auře země žijící inspirující odkaz Jany z Arku, Husův, ale i Palachův. Tím větší povinnost pro nás. Každý si čistým ohněm své duše můžeme nalézt svá pole působnosti, pokud se opravdu snažíme.
A obdoba v aktuálním politickém dění? Utrpení Ukrajinců, ničím se neprovinivších, se týká i nás. A plamenná ruská agrese se blíží. Obranný boj je etický. Bojují a umírají i za nás. Nezištnou pomocí napadeným se rozšiřuje světlo Lásky Kristovy ve hmotném světě.