Období: rok 2014

Všimněme si: naše mentální čilost i naše vědomí sebe sama od konce zimy k létu ztrácí průzračnost, ochabuje, leniví, zatemňuje se. S létem nás to láká spojovat se s přírodním okolím. Usínáme vůči niterným snahám, hodnotám a ideám, podobně jako ustrnuje příroda, opuštěná elementárními bytostmi. Ty vystupují v celých zástupech se zemskou duší do kosmických výšin. Tím ustupuje do pozadí i naše mentální aktivita, přihlašuje se činnost smyslů a sklon k efektním požitkům, které přinášejí okamžité silné uspokojení, předvedení se před okolím i před sebou. Člověk se více začleňuje do okolního světa, spíše však jen na smyslové úrovni vnějších podnětů. Není to dáno jen dobou dovolených a prázdnin, dobou teplého počasí, ale tyto niterné procesy jsou bezděčným odrazem či otiskem velkých procesů mezi kosmem a Zemí. Pluky elementárních bytostí, tyto „myšlenky Země“, berou na jaře a  hlavně v létě lidskou mentální aktivitu v jistém smyslu s sebou k výstupu do kosmických výšin. Pro nás to znamená spíše oslabování myšlenek, jejich vzdalování či odnímání. Naše myšlenky se stávají těžkopádnými, avšak v kosmických výšinách přijímají oplodnění, tříbení a oživování. To do nás vstoupí na podzim spolu se sestupem zemské duše a všech elementárních bytostí zpět do našeho prostředí. číst dál

Při snahách o nahlédnutí za roušku viditelné přírody a o prožitky měnících se nálad během roku je dobré si uvědomit, že není nutné být jasnovidný. Tím by přetrvávala pasivita vůči samostatnému tvůrčímu pronikání k dalším stupňům poznání. Ve vztahu k duchovním skutečnostem je nutná aktivita. Nepomáhá tu ani pasivní modlitba, ani pasivní, pouze rozumářské studium na úrovni získávání encyklopedických znalostí. Vztah k duchovním skutečnostem nám musí „zachutnat“ tak, jako vůně půdy po roztálém sněhu, jako vůně posečené trávy a posléze sena, jako podzimní plody, utržené rovnou ze stromu, zalíbit se nám jako obrazce na okně, vytvořené mrazem. Jako se celá Země otevírá od jara k létu kosmu, i naše duše se láskyplnou touhou může učinit nástrojem duchovních sil. Pak vzniká pravá součinnost s děním během ročních zemsko-kosmických nálad. Ty nejsou dosažitelné horucnou prosbou, ale tím, že se s nimi člověk postupně spojuje. Sám musí vyvíjet a vysílat svou duchovní aktivitu vůči poznatkům o duchovním dění. Při studiu o duchovnu bychom neměli zůstávat u pouhých fantaskních představ, které si libovolně dokreslujeme bez úcty k realitě. To, co zprvu přijímáme jako duchovní  myšlenky, bychom jednou měli pociťovat jako životní mocnosti.  číst dál

Je pouhou básnickou vzletností tvrzení, že v každé rostlině je její bytůstka? Něco jako malinkatá víla? A že je ráda, když se nad květinu s láskou a pozorností skloníme? František Drtikol maloval krásné elementární bytůstky, vnořené či jemně vykukující z květin. Na rozdíl od mnohých malířů, zobrazujících někdy až kýčovitě nebo s pitoreskní fantazií tyto bytosti, je Drtikol přirozeně viděl. Malbou vyjádřil dojem, jaký z nich měl. Je těžko říci, že je lze doslovně „vidět“, protože nemají pevný vzhled, na jaký jsme navyklí v naší hmotě. Lze je ale vnímat a komunikovat s nimi na emoční úrovni. ... číst dál

Modlitba posilující ve strachu číst dál

Další nález z útrob počítače. Kdysi mne kamarádka poňoukala, abych dal na blog následující mail, který jsem jí poslal. Tedy tak činím. číst dál

Citovost musí vzejít z pročištěného rozumu, jinak je matná, chaotická, desorientovaná v hodnotách, kterými se nechává nekontrolovaně unášet. Obejití intelektu nevede ke spiritualitě – v duchovním životě, v prožívání přírody ani v umění. Intelekt však musí vyjít z Platónovy jeskyně pouhého smyslového vnímání a být prosvětlen a oživen až k chápání nadsmyslna. Rozkoš tonutí v mlhavém mystičnu není cestou k Bohu. Člověk musí vrůstat do nadsmyslného světa „sebou samým“, tj. principem duše vědomé! Jinak je to růst bez kořenů, proto jen dočasný, pak následuje zhroucení. To nebývá vždy zřejmé. Mnoh... číst dál

Co jsme si odnesli z letošního léta? K počátkům podzimního zklidnění a zbystření nitra bývá užitečné podívat se na sebe zpětně, jak jsme prožili možnost vzestupu svých duší k nejvyššímu jasu roku. číst dál

Veškeré bádání a tedy i přijímání výsledků bádání, tedy i vstřebávání obsahu ročního koloběhu a svátků, by mělo vycházet z obdivu k těmto skutečnostem. O předpokladu obdivu k pochopení skutečnosti mluvili již staří Řekové. Podle Rudolfa Steinera (přednáška Svět smyslů a svět ducha) musí po obdivu přijít další stav. Můžeme ho označit jako úctu k předmětu přemýšlení. Po stavu obdivu musí přijít stav úcty, uctívání. Myšlení, které se odloučí od uctívání, od uctivého vzhlížení k tomu, co se myšlení naskýtá, nebude moci proniknout do skutečnosti. Myšlení nesmí jen tak na vlastních lehkých nohách jaksi poskakovat ve světě. Musí zapustit kořeny v pocitu úcty k základům světa, když přejde stanovisko obdivu. číst dál

Nezoufejme si v tlaku světového i svého zla posledních desetiletí, ale hleďme na ně s pochopením jako na nutnost k svobodnému rozhodnutí ze svého Já. Před zlem nelze zavírat oči nebo si ho přikrášlovat, ale správně a hluboce neosobně rozeznat, plně si ho v sobě, třeba až do dna, ale bez ukřivděnosti protrpět a pak s vyšší pomocí sbírat síly k jeho rozpuštění, osvobození. Dobro, které bude takto vydobyto z přeměněného zla, bude zvláštního mystického rázu a bude působit jako druh svatosti, dosažené s boží pomocí. Zárodečná schopnost budhi, která se takto pod vlivem Vodnáře vytváří, přinese v budoucnu rozmach všech sil přirozeného zření až k jejich dokonalosti - k přiblížení se  pohledu na chrámy zasvěcení budoucnosti. číst dál

Já těch, kdo nenastoupili do proudu duchovních snah, je ztuhlé, nepohyblivé, žije jen ze svých schémat a mentálních frází. Je to já vyhaslé, studené. Začínají-li být vyšší snahy aktivní, touží-li člověk po esoterních pravdách a jejich uskutečňování v sobě,  lze to připodobnit k jiskře, k planutí či ohni. Postupuje pouze ten, kdo má v sobě oheň touhy, kdo pracuje se svým vyšším Já. To musí být napájeno ba odhalováno z duchovních oblastí. Odtud je označení Archanděla Michaela jako ohnivý kníže vesmírných myšlenek. Přijímání vyšších pravd se děje ohnivou touhou i ohnivou odpovědí. Připomeňme, že i seslání svatého Ducha na apoštoly se dálo v podobě ohnivých jazyků.   číst dál

S padajícím listím jsou na sklonku léta odhalována hnízda i na místech, kde bychom je ani netušili. Často v křoví či větvích přímo u našeho domu. Jejich život po vyvedení mláďat utichl a vychladl. Ptáci se těší ze svého života tak spontánně a nepokrytě, že jen málo lidí to tak dovede. Uměl to třeba svatý František, však si s ním taky ptáci rozuměli a shlukovali se kolem něho. Snad poznali, že smazal Kainovo znamení bratrovraždy ze svého čela.  Fráňa Drtikol byl jednou spatřen prosklenými dveřmi na terase uprostřed vlaštovek. Na kovovém zábradlí tu tiše seděla jedna vedle druhé, on stál uprostřed a „mluvil“ k nim jakýmsi hvizdem. Teprve po vstupu další osoby na terasu se vlaštovky rázem rozletěly. V esoterice mají vlaštovky svoji krásnou  symboliku. Tak jako svým hbitým letem nekompromisně sezobávají všechen nežádoucí hmyz a čistí v tomto smyslu naše okolí, i lidé by měli čistit svá nitra ode všeho nežádoucího, co jako hmyz parazituje na jejich charakterech a obtěžuje okolí. číst dál

Celá tisíciletí nás dělí od dob, kdy většina lidstva rozuměla řeči stromů i vánků, hvězd i moří. Zevšedněl azur nebes, zrcadla potemněla, srdce zkameněla, z hvězd zbyla jen světélka pro oči. Posvátnost písem vyprchala, majáky zhasly. Nebe oněmělo, protože jsme pokorně tázavé pohledy zaměnili za chtivou dobyvačnost, tiché naslouchání za křik duše, šepot v chrámu za hluk reprodukční techniky a umění za agresivní, mrazivé nebo vulgární umělecké padělky. Bylo to zbytečné? Vymklo se snad Prozřetelnosti něco z ruky?  Ne. Nabýváme tímto sestupem na dno propasti zemského bytí i nutné vnitřní svobody a možnosti a schopnosti bdělé volby dobra a zla a tím i zodpovědnosti. Dobro, ke kterému se propracováváme těžce a vědomě, má nekonečně vyšší hodnotu než ona prvotní liliová nevinnost dětských kojenců úsvitu lidstva, která nebyla ničím zasloužená. Proto ani pokusy o návraty do prvotních rájů či nebíček, do samadhického rozpuštění v nekonečném oceánu bytí nejsou účelné ani trvalé. číst dál

Jarní či jitřní dobou křesťanství v naší zemi se zabývá půvabná číst dál

/přepracovaný starší článek/ číst dál

Účinná a oživující ranní meditace číst dál