Z mailů:
KF: Ten Igor Chaun mne pořadem o VH mile překvapil: lidský, milý, prostý i přirozeně elegantní. Hezký byl i moment, kdy byla oceněna Havlova schopnost odstupu od sebe dělat si legraci i ze sebe, a při tom byl záběr na Klause. Jo, tyhle dvě pohavlovské nuly s mega-egy, toužící měnit i dějiny tak, aby sami vynikly, jsou jedny z nejtrapnějších figurek našich dějin. Nejvíce se o důstojnost připravují ti, kteří o nic nejvíce usilují.
Hezky byly vybrány i části skladeb Rolling Stones - těch ze šedesátých let. Byly místy jemné, lyrické. Škoda že Jagger poté tolik podlehl satanismu. I VH mu řekl, že se mu líbí pouze jejich skladby ze 60. let. Vše dokázal Chaun udělat bez zbytečného patosu, ale i tak, že si vnímavější divák dotvořil obrázek o Havlu - člověku, dramatikovi i státníkovi.
XY: Ano. A Chaun umí významným věcem dát i v mluveném slově prostor mírným odmlčením, aby posluchači ta závažnost došla. To se mi líbí moc, že má v sobě tohle zcitlivění na diváka - vytěží z toho pořadu pak ještě víc.
KF: A to tam ještě neřekl řadu šikan ze strany komunistů, jako několikanásobné zabavení počítače se vším, co tam měl napsané, výhružky anonymů ze strany StB i Olze apod. Jak milá byla Chaunova vzpomínka-postřeh, kterak mohl strčit presidentovi hlavu do taxíku a něco mu sdělit. Z druhého pořadu jsem si napsal: Drobnosti, kterými bychom se nějak mile projevili pro druhé, můžeme dělat všichni. Záleží na dobré vůli a nápaditosti. Lze je dělat, i kdybychom byli ve vězení. Příklad? Ve vězeňské všednosti se Václav Havel zatoužil podělit o svátečnost předvánočního času. Spolu s jedním Rómem zpívali z okna věznice koledy. Netrvalo dlouho a z jednotlivých oken protější věznice se ozval mohutný chór vězeňkyň, a tak byla najednou prožita posvátná sounáležitost, ba skoro bohoslužba.
XY: Z těch jeho Dopisů Olze na mě teprv opravdověji dopadá to zadušení člověka vězením. Kdyby něco VH skutečně provedl, asi by to v jeho případě (s jeho povahou) bylo skutečně něčím nápravným, jenže on tam byl pro svá přesvědčení, za kterými si stál bez přestání, vězněn i nevězněn. Obdivuju stále víc, že když tam takhle duševně strádal, viz některé zmínky z těch dopisů, dokázal se tam pro velikost své myšlenky vracet i opakovaně. Věděl, že jeho jednání bude zas a zas "odměněno" basou. A neměl to tam se svou jemnou, citlivou duší vůbec lehké. Já vím, že nepíšu nic nového - neměl lehké, to každý ví, ale včera se v tom dokumentu dalo prožít i jak moc TĚŽKÉ s jeho naturelem a mám k němu ještě větší úctu.
KF: Ano, on se o něho dnes kdekdo otírá, ale skutečně jej poznat znamená aspoň trochu se začíst do jeho knížek, ať Dálkový výslech, Dopisy Olze, Projevy atd. Chaun to řekl hezky, že v Čechách někoho plně ocení až další generace. U Havla k ocenění nestačilo, aby zemřel, musí se ještě pár desetiletí či staletí počkat. Arthur Miller řekl v jednom rozhovoru pro Hlas Ameriky v době onoho nejdelšího Havlova věznění významnou větu: Budoucnost Československa je v Havlově cele. Byla. Ale je to taky na nás.
XY: Škoda že nevyšly záznamy jeho telefonátů, odvysílané za totality Hlasem Ameriky. Asi je tehdy nikdo nenatočil. Jak trefně a bez zášti dokázal glosovat dění.
KF: V mnohém byl už od těch sedmdesátých let mým ideálem, ale ne ve všem. V pořádkumilovnosti ano, ale narozdíl od něho - ve vůli dělat pořádek jsem zaostalý a demoralizovaný víc než poslední cikán. Vadí mi to a skoro nic s tím nedělám a přitom tím trpím. Asi je to i obraz mé duše. Něco málo jsem si tu kolem sebe právě uklidil abych se uklidnil. Aspoň to nejnutnější. Měl jsem to ještě nedávno v sobě tak, že abych mohl začít psát tu knížku o elementálech, potřebuju klid úklidu. Jenže mi dochází, že to je jen předpoklad a že nelze jen tak usednout, říct si Ták teď můžu začít. Mohu začít, pokud se k tomu znovu od počátku doberu a zanítí mne to. Možná to přijde, až se začnu připravovat na další seminář na tohle téma, nikdy ho nemůžu udělat stejný. A taky je možný, jako už se párkrát stalo, že najednou začnu psát něco nečekaně jinýho.
XY: Jak ty telefonáty pořizoval?
KF: Jednoduše. Z telefonních budek. Střídal je, a musel hovořit krátce, aby ho nezaměřili a nedojeli si pro něho. Bylo tam i dost humoru. Krásná věc se tehdy povedla jeho přátelům z disentu. Fotka Václava Havla se objevila v Rudém právu. Dali do inzertní části, že blahopřejí V. Vaňkovi (postava z jeho her) k padesátinám a že věří, že udělá ještě mnoho záslužného pro náš národ. Prošlo to, protože soudruzi redaktoři samozřejmě Havlovu podobu neznali, a pak z toho byl malér až na ÚV.
2025 ©