Malá dodatečná úvaha k předposlednímu článku o stavu našich dálnic - a niter. Poctivé tápání může být cennější než pyšný úspěch.

Říkávali jsme si za komunistů vtip:

Kdo má na světě nejvíc dálnic?

Československo. Vždycky jen kousek slušné silnice a dál nic.

Paní M. G. přišla na zajímavou souvislost - takovou o které si říkám - Že mne to hlupáka dřív nenapadlo?

Napsala přibližně: Tak jako vázne komunikace mezi námi, tak vázne komunikace - dálnice. Že by to souviselo? Ta D1 (komunikační "páteř" naší vlasti) vlastně plně nefungovala nikdy. Že by naše komunikace kvůli sociálním sítím a virtuálním vymoženostem byla tak mizerná?

A naše životní cesty - paralela s dálnicemi? Čím rychleji a honem něco chceme, tím větší zádrhely. Čím víc se politici chvástají, jak něco bude fungovat, opět - tím větší zádrhely.

Chceme všechno co nejrychleji, proto naše mentální dálnice a naše pravé Já strádá. I naše autostráda strádá.  Je taky samá díra a samý ostrý hrbol. A často ucpaná jak naše zlozvyky ucpaná nitra.  A to, co se na našich dálnicích děje (nehody, osudové srážky, ucpanost ap.) - neděje se totéž v realitě našich životů? Nesouvisí to nějak? Neumíme se v nitru zastavit - tak nás holt zastavují okolnosti.

Pozn.KF: Někdy platí, že každá nečistě, sobecky započatá akce vyvolá v budoucnu reakci, která rozkládá cíl. S jakou nadutostí v roce snad 1967 komunisti zprovoznili "pro naše pracující" prvních 13 kilometrů dálnice (spíše drncavého tankodromu) z Prahy k Mirošovicům, a s jakou nadutostí se každého dalšího dostavěného kousíčku chopily propagandisticky další vlády?

(Úvaha o souvislosti sucha a vysušenosti našich niter - převažující racionální vysušené prospěchářství, nedostatek vláhy citu, něhy, soucítění... - byla na těchto stránkách uvedena už dříve. Snad jen doplnění: Vláha se u nás nedrží, všude odvádíme vodu co nejrychleji pryč. Nemáme to i v nitrech? Nezbavujeme se přirozené citovosti, něhy, hlubokého setrvání s nitrem druhého, a snad i milostného pohlazení nějak moc rychle? Třeba doporučovanými bezpracnými psycho-kanály či psycho-ventilacemi? Někdy má tápavá cesta větší hodnotu, než dosažení výsledku. I v nedokonalém ale poctivém tápání může být víc citové vláhy a opravdovosti, než v dosaženém cíli, který pak mnohdy suverénně smeteme ze stolu v domnění, že máme "hotovo")