Kdepak, tohle není o soudružce Konečné, to je starší. O té až na konci. V mém mládí jsem bydlel v Hluboši u Příbrami. Při jedné ze silniček po této větší vsi sedávalo na lavičce několik místních drben, jinak převážně členek strany. Bedlivě pozorovaly káravými pohledy nás mladé chuligány, vlasaté, prostořeké, randící, nijak se v obci neangažující (činnosti veřejné všeliké bývaly očekávány, vylepšovaly i kádrový posudek). A nastojte: Na dlážděné silnici před jejich lavičkou se při prvomájovém jitru zaskvěl bílý budovatelský nápis skoro metrovými písmeny, pořízený vápnem a štětkou: DRBNY ZDRAVÍ PRVNÍ MÁJ. Jestlipak uhádnete, kdo v tom měl prsty? A výjev hodný pozornosti: opravdu oslavily svátek práce prací: V kleče s kyblíky mydlinek drhly rejžáky silnici. Kdyby některý soudruh neznal souvislosti, jistě by zjihnul nad tou pracovní směnou.
/brzy bude staženo coby neaktuální/
A ještě malé přiznání se: rád si z jistých "důležitých" lidí utahuju. Ač nejsem herec, bývám prý přesvědčivý. Tak jsem v 80. letech sdělil jako vzácný objev jedné těžké soudružce v práci (Marie Lišková vychodila pět tříd a pak VUML): Všimněte si, letos připadl první máj na prvního května. Svraštila čelo, moment přemýšlela a pak odpověděla uznale: Nojo, máte pravdu.
Tedy vlastně - je to mé přiznání se nebo pochlubení se?
.oOo.
A zase slovní hračičkaření, možná dětinské: Zkrátíme-li na dvě a dvě první písmena KAteřiny KOnečné, tedy Kako, něco mi to připomnělo. Na wikipedii čteme: "
2025 ©