Jsou přátelé (či známí, kolegové, příbuzní, ale zejména přátelé zájemci o duchovní cestu), se kterými je radost pobývat (mailovat si, volat si…). A jiní, třeba i ti duchovní, se kterými když se chcete o něco hezkého jen tak pro radost podělit, ihned vás vážně poučí dále o té věci, musí uplatnit že vše vědí lépe, jako když školáci soutěží, kdo ví víc. Nebo jako svého svěřence pro jakousi poučovací péči. Osvěžující spontánní náboj duše je mine a přetřou to chytrostí rozumu, vzdělání. Napíšete jim SMS pozdrav z krásné Příbrami, a poučí vás: Ale těch vězňů kdysi a mrtvých horníků… Napíšete jim povzdech z Velkých Losin, že je tam dosud ve vzduchu nářek tisíců stínaných děvčat, prohlášených za čarodějnice, a poučí vás se smajlíkem: Ale jsou tam i hezká místa (což člověk ví taky, jinak by tam nejezdil). Pak jednoho přestane bavit taková komunikace. Připadá si jak mezi dveřmi chladící komory. Není to pak sdílení, ale jakési trumfování. Je tady ztěžklá vážnost (leda že by náš vztah byl dohodou obou stran takto nastaven kvůli osvojování se určitého tématu či oblasti). Ale: nedělám to já taky? Nejsem taky tak nepříjemný? Asi jo. Právě jsem kamarádku, která těžce snáší vedra, namyšleně poučil, že mně to takhle vyhovuje a mohlo by to pro mne i zůstat (což je pravda). Ani skulinku pochopení jsem pro ni neměl. Když mi někdo říká své trable, už přemýšlím, jak ho přebiju těmi svými - Ale já… Jak mi doplnila kamarádka paní M. G., “dříve se hospodští povaleči trumfovali, kdo víc piv. Teď se rozmohlo jako epidemie nesouhlasit, poučit, být za chytřejšího”. Jsme všichni experti na vše, o co zavadíme. Poučili bychom hrobaře, houbaře, zahradníka, ředitele, přírodu, ba i Pánaboha, jak “by se to mělo”. Václav Havel měl svůj výraz – radiči a hučiči.
S lidmi je hezké se sblížit i nějakým odlehčením, hravostí. Jinak řečeno: získávat moudrost pro ducha je jistě potřebné, ale právě duchem můžeme prostupovat duši a pomáhat jí (3. pád) kultivovat vztahy, radost, hru, smysl pro humor… A duše, tvořivá a radostná ve styku se světem, může si pak sama říkat duchu o inspirace, pročišťování, moudrost, hledání smyslu věcí i smyslu našeho života zde, o odhadování a odhalování jak působíme na své okolí (i myšlenkami a city), o vyhledávání denních malých rituálů či modliteb či průpovědí či náplní meditace či rozpoznávání hodnoty a povahy lidí, věcí a událostí, o správnější volbu trávení času… Činí-li to duše vědomě a radostně, oddána slunečnímu jasu Kristovu, nemusí o nic v sobě bojovat.
Jistě, lze mít i kontakty s někým, kde jsme si vymezili pouze výměnu informací či sdílení se v určité oblasti (politice, duchovní vědě, známých lidech, cestování ap.). A s jinými to hezky vyplyne volným během kontaktů ke vzjámnému potěšení, přičemž obohacení nemusí být(jen) vědomostmi, ale právě sdílením. A někdy možná i sdílením na dálku (právě jsem vyštrachal v počítači písničku Karla Kahovce o rozdání lásky, která mi sem zapadne:
https://www.youtube.com/watch?v=LSTZwvYNIX0 )
A k těm Losinám třeba Poprava blond holky, točeno na I. Beat festivalu v Lucerně, s atmosférou pro mě prvního svobodného nádechu v bolševické kulturní svěrací kazajce.
https://www.youtube.com/watch?v=3gwoSSxCdm4
Mimochodem – moje psaní začínalo v roce 1968 recenzemi na beatové kapely a LP desky v časopisu Pop Music Expres (v roce 1971 nám ho komunisti “pozastavili”). Režim se těžko vypořádával s námi, “máničkami” či “vlasatci” - dokonce kvůli nám zasedal ÚV KSČ. Jeden čas byl i zákaz pouštět nás do všech kulturních, stravovacích a sportovních zařízení (měly se tolerovat vlasy jen do půl uší a 3 cm vzadu přes límec při záklonu),strana byla důkladná, ale ona zařízení to tak moc nerespektovala. V časopisu MY… vyšel pro režim i starší generaci útěšný článek, že dlouhé vlasy i big-beat jsou jen kratičká móda, která do roka zmizí. Když nezmizely, pokusil se jakýsi autor komunista vzít nás na vědomí dokonce vysvětlujícím marxistickým článkem, že big-beat resp. beatlesácký neuhlazený mersey sound, ba i dlouhé vlasy, jsou projevem drsného protestu západního proletariátu vůči konvencím úpadkové buržoasie, a tedy se dají uznat. No to jsme my, vlasatci, netušili, že jsme protestujícím proletariátem. V dalších letech s námi ale tak vlídně nezacházeli. Došlo tehdy k zajímavému a ojedinělému sociologickému jevu, kdy komunisti, věřící, ba skoro celá starší generace se shodli na odporu k dlouhým vlasům. Ba vycházely články na popud vedení strany, že vlasatci jsou špinaví, své vlasy nemyjí, že jsou to rváči, lenoši, násilníci a vůbec škodliví živlové a pozor na ně. Například v Janských Lázních jsem viděl, kterak chodili splečně místní esenbák, holič se svým náčiním a skládacím stolečkem, a předseda MNV soudruh Burda (údajně za války nacista, poté komunista), kteří vlasatce chytali a na náměstí potupně ostříhali.
Dvě epizodky z jiné oblasti: Když byl před lety olomoucký malíř Josef Šlechta na jedné vernisáži, zazněly tam odborné projevy kunsthistoriků, plné učeného výraziva, kterému snad nemohli rozumět ani oni sami. Pan Šlechta postával zadumaně v koutě. Když za ním několik učenců přišlo s dotazem – Mistře, co říkáte… (a nějaký kolosální umělecký problém), Mistr, dosud zahloubaný posvém, pravil nezúčastněně: Hm, taková jítrnice teď, to by bylo. - Na čí straně asi byly mé sympatie?
V knize Strovoloský mág (míněn tím kyperský zasvěcenec a léčitel Spyros Sathi ze Strovola, ten pseudonym Strovoloský mág bylo opovržlivé označení katolické církve, která ho nesnášela, tedy si tak s chutí říkal – podal i její nejstručnější charakteristiku dvěma slovy: pověrčivá cháska), tedy tento duchovní inspirátor tisíců a jasnovidec se jednu dobu denně setkával dopoledne se svými přáteli. Jednou nepřišel a kdosi z přátel žertem prohodil – To je asi ve městě za holkama. Když se kvečeru objevil a ptali se, kde byl, odpověděl: No přeci za těma holkama.
A protože coby Blíženci se mi rychle střídají různé náměty a témata (čtenáře pak možná rychle vláčím sem a tam jako výhledy z vlaku – vida: vlak, vláčit), pak ještě něco opravdu užitečného, třeba námět na prosby před usnutím:
Ztišit se a s pokorou poprosit Krista či Božskou Matku:
- Pomoz mi poznat, co jsem dnes myslil, řekl či udělal špatně.
- Pomoz mi pochopit, co vše mne dnes mohlo oslovit a poučit pro budoucnost.
- Pomáhej mi pochopit mé karmické úkoly tohoto života a vytušit a plnit předsevzetí, se kterými jsem do této inkarnace vstoupil. Nechť mi k tomu stačí kompas svědomí.
- Pomáhej mi stávat se neviditelným tvůrčím plamenem božské Všelásky.
- Pomoz mi procházet nocí nikoliv v chaosu podvědomí, ale v léčivých obrodných devachanských řekách a oceánech.
/či v božských kosmických Velechrámech bezedného Ticha a Univerzálního posvěcení/.
Božské bytosti, děkuji Vám za toto vše a předem děkuji i za obnovu, kterou mi i této noci poskytnete.
2024 ©