Africká královna

Africká královna

/z dopisu/

Vzpomněl jsem si na starý americký film Africká královna s Kathrin Hepburn a Humphrey Bogartem, jak se dalo prožívat jejich sblížení, rašení lásky, a jen (snad) s polibkem, bez jediného kousíčku nahoty a sexu.
Připomnělo mi to, když jsem asi ve dvaceti četl (snad) Kartouzu parmskou od
Stendhala, jak tam líčí setkání dvou milujících ve věznici, vzmach jejich lásky, a právě tím, že tam není jediný anatomický popis, jen stavy duše, je to tak obohacující - já si tehdy utvořil představu o skutečné lásce natrvalo.  Dalo mi to základní pochopení, kolik krásy a rozměrů sblížení a výměny citů lze prožít, než se (snad) přistoupí i ke splynutí tělesnému.  X   Když se ve filmu či četbě zachycuje nebo líčí už jen (většinou) vstup a vyžití animality do vztahu, bez toho před tím, tedy je to pak jen páření se, a většinou i nevkusné, cítím z toho  beznaděj, chudobu, nemorálnost, chtivý spěch, ochuzující zkrat, sobectví, degradaci toho vznešeného v člověku atd., a když tyto filmové scény bezděčně mladí přejímají, ochuzují se tím, protože si vytvářejí pro sebe modely chování (tedy - honem rovnou k "tomu").